Ibis skalní je jedním z nejohroženějších ptačích druhů. Ve volné přírodě se vyskytuje pouhých asi 250 dospělých jedinců. Vypouštěním mladých ptáků odchovaných v zoologických zahradách je možné posílit divokou populaci a pomoci zachránit daný druh před úplným vymizením z planety. Jedním z projektů na záchranu vzácných ibisů skalních je mezinárodní repatriační projekt Proyecto eremita, který zaštiťuje ZooBotánico de Jerez v jižním Španělsku a odbor životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucía. Jeho cílem je obnova volně žijící populace kriticky ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie. Je do něj zapojena i Zoo Ostrava spolu s dalšími dvaceti zoologickými zahradami sdruženými v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA).

Ostravská zoo chová ibisy skalní od roku 2008 a od té doby je rovněž zapojena do Evropského ex situ programu (EEP) pro ibisy skalní. Za tuto dobu zde bylo odchováno 36 mláďat. V roce 2017 se zoo přidala k repatriačnímu projektu Proyecto eremita a pro posílení divoké populace těchto ohrožených ptáků zdarma poskytla už 14 přirozeně odchovaných mláďat ibisů. Letos k nim přibyla další dvě – samec a samice. Obě mláďata byla přirozeně odchována svými rodiči, což je základní předpoklad, aby mohla být vypuštěna do přírody. V pondělí 3. října byli mladí ibisi odvezeni do Zoo Jerez. Do doby vypuštění pak budu pobývat s ostatními ibisy z jiných zoologických zahrad v rozletové adaptační voliéře. Ještě ale není jisté, zda některý z nich nezůstane v chovatelské základně projektu.

Vypouštění mladých ibisů skalních ze Zoo Ostrava:

leden 2018: 1 samec a 1 samice (*2017), 1 samice zůstala v chovatelské základně projektu

duben 2019: 3 samci a 2 dvě samice (*2018)

březen 2020: 3 samci (*2019), jeden z nich má GPS/GSM vysílačku

říjen 2021: 3 samci (*2020)

září 2022: 1 samec a 1 samice (*2022)

Celkem 16 jedinců

Ibis skalní (Geronticus eremita) se v minulosti vyskytoval v Evropě (Švýcarsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie), severní Africe a na Středním východě. V důsledku ztráty přirozeného prostředí, ilegálního lovu a kladením otrávených návnad došlo na mnoha místech k jeho vyhubení. Koncem 20. století se objevily další hrozby – používání insekticidů a elektrické vedení. 95 % světové populace dnes žije v Souss-Massa National Park and Tamri v Maroku, necelá stovka ptáků přežívá v polodivoké populaci v Turecku, zbytková populace v Sýrii je pravděpodobně již vyhubená.