Jelen barasinga se dnes v místech svého přirozeného výskytu nachází ve dvou rezervacích v Nepálu a celkem v 11 rezervacích ve střední, severní a severovýchodní Indii. Mimo tyto chráněné lokality se barasinga nevyskytuje. Brání mu v tom jednak pytlačení, jednak skutečnost, že je to zvíře žijící především na loukách. Jelikož jsou louky snadno přeměnitelné v pole, v chráněných lokalitách jsou zastoupeny jen zřídka. Výskyt jelena barasingy je proto negativně ovlivněn i zemědělstvím. Pakliže tento druh ve své domovině vymizí, lze očekávat, že se to odrazí také v populaci tygrů, pro které je barasinga jedním z klíčových složek potravy. Aby se zvýšila šance na přežití tohoto druhu, jsou barasingy chovány také v evropských zahradách. „Počet jedinců ani chovatelů není ale pro zachování druhu mimo domovinu optimální. Kupříkladu na americkém kontinentě žije jen velmi malá nekoordinovaná populace (čítající 68 zvířat). Šanci na přežití má jelen barasinga především v Evropě. Evropská populace je jedinou populací mimo Asii, která je dostatečně velká na to, aby mohla dlouhodobě prosperovat,“ vysvětluje vědecký pracovník Zoo Ostrava Jan Pluháček.

A jak si evropská populace stojí v těchto dnech?

Veškeré údaje o evropské populaci shrnuje Zoo Ostrava v Evropské plemenné knize pro barasingy a právě v těchto dnech vychází její nové vydání shrnující chov barasing již od roku 1919. K prvnímu lednu letošního roku čítala evropská populace 156 zvířat ve 12 chovatelských institucích. V průběhu roku 2019 se populace barasing rozrostla o 31 kolouchů, zároveň však došlo k uhynutí 26 jedinců. Došlo také k přesunutí třech zvířat mezi institucemi. „Stávající evropská populace je roztříštěna do několika izolovaných stád. Do dnešní doby téměř nedocházelo k přesunům zvířat mezi institucemi, přestože právě jimi se zajišťuje příliv nových genů do stáda. Tím se udržuje populace zdravá,“ popisuje Pluháček. V loňském roce se situace evropských chovů změnila, neboť byl pro barasingy vytvořen Evropský záchovný program (EEP) a jeho koordinace (včetně vydávání plemenné knihy) byla svěřena do rukou Zoo Ostrava. „Z dat vidíme, že barasingám by podobně jako u siků velmi prospělo samčí stádo, které by sloužilo jako rezervoár geneticky nepříbuzných dospělých samců. Ti by mohli pomoci reprodukci u celé řady chovů, což by v důsledku mělo příznivý vliv i na budoucnost celého druhu,“ doplňuje vědecký pracovník.

Chovné stádo barasing mohou návštěvníci Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava pozorovat při projížďce safari expresem ve výběhu Indie.