Záchranný repatriační projekt pro puštíky bělavé „Habichtskauz Wiederansiedelung“ probíhá v Rakousku od roku 2009.  Jeho cílem je posílit divokou populaci této sovy vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách a dalších chovatelských stanicích do volné přírody. Ostravská zoo je do projektu zapojena od roku 2014 a celkem už  bezplatně poskytla 23 mladých puštíků (včetně těch letošních). Většina z nich byla vypuštěna do rakouské přírody, část jich zůstala v chovatelské základně projektu.

Vypouštění puštíků v Rakousku probíhá na dvou ekologicky cenných lokalitách – v Biosférické rezervaci Vídeňský les (Biosphärenpark Wienerwald) a v původním lese v oblasti Dürrenstein (Wildnisgebiet Dürrenstein). Doposud byli ostravští puštíci většinou vypouštěni ve Vídeňském lese, ti letošní naopak všichni na druhé lokalitě v oblasti Dürrenstein. Jednalo se o dva samce a jednu samice. Na místo byly mladé sovy převezeny v polovině července a po pobytu v adaptační voliéře pak byly vypuštěny do přírody.

Tento repatriační projekt je velmi úspěšný a přispívá k ochraně ohroženého druhu, který na mnoha místech v Evropě vymizel – v Rakousku v polovině 20. století, na území České republiky už o půlstoletí dříve. Od začátku jeho realizace bylo do volné přírody vysazeno přes 330 mladých sov. Již dva roky od zahájení vypouštění v oblasti zaznamenali první hnízdění. V dalším období se počet hnízdních párů postupně navyšoval a s nimi i počet odchovaných mláďat. V roce 2017 to bylo 50 mláďat, v roce 2019 53 mláďat a v roce 2021 více než 70 mláďat odchovaných ve volnosti. Zajímavé je kolísání úspěšnosti hnízdění v dvouletých intervalech, což je dáno střídáním početnosti hlavní kořisti puštíků bělavých – hrabošů.

V Zoo Ostrava mohou návštěvníci vidět puštíka bělavého v jedné z voliér na Cestě vody. Rodičovský pár je chován v zázemí zoo. 

Puštík bělavý (Strix uralensis) hnízdí v rozlehlých listnatých nebo smíšených lesích v oblasti euroasijské tajgy, hor střední Evropy a také v Číně. Jako tzv. glaciální relikt se vzácně vyskytuje i ve střední Evropě (poddruh Strix uralensis macroura). V minulosti byla tato sova na mnohých místech Evropy přičiněním člověka vyhubena. Jednou takovou lokalitou byla například Šumava, kde patřil puštík bělavý k původním druhům a ještě na přelomu 19. a 20. století se na české straně Šumavy pravidelně vyskytoval. Příčinou vymizení šumavské populace byla zřejmě kombinace ubývání smíšených a listnatých lesů pralesovitého charakteru, vlivu klimatických výkyvů a nedostatku potravy, genetické izolovanosti a intenzivního odstřelu. Dnes se v této oblasti opět vyskytuje díky vypouštění puštíků v Bavorském národním parku (od 70. let minulého století). V posledních letech roste šumavská populace i díky vyvěšování hnízdních budek, které puštíci rádi vyžívají. Aktuálně se na Šumavě vyskytuje téměř dvacítka párů.