Pomine-li se zcela skutečnost, že podle některých názorů samotná existence krátkodobých pronájmů vede ke zdražování nájmů za účelem trvalého bydlení, mnohdy představují i problém pro ostatní obyvatele domu.

Například kvůli zvýšenému hluku bavících se turistů. Jak se lze v takovém případě bránit?

Za nedodržování pořádku v domě či rušení ostatních obyvatel osobami, kterým bylo poskytnuto ubytování, odpovídá vlastník bytu. Často se stává, že ten není ochoten situaci řešit. Dochází tak k vypjatým situacím, při nichž je v extrémních případech volána policie z důvodu hluku, ale i vandalismu v domě. „Ve světě jsou krátkodobé pronájmy v bytových domech mnohdy regulovány například stanovením maximálního počtu dnů pronájmu. Vychází to z původní koncepce krátkodobých nájmů, které kdysi sloužily jen jako přilepšení vlastníkům poskytujícím svůj byt za výhodnou cenu například v době, kdy sami cestovali,“ popisuje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. Jinde je podmínkou krátkodobých pronájmů získání licence nebo souhlasu od sousedů. 

Některé bytové domy mají stanoven zvýšený poplatek za byty, v nichž jsou krátkodobé pronájmy poskytovány. Prevencí před problémy s hlukem či nepořádkem mohou být i smluvní pokuty za porušování domovního řádu. Ovšem ani odborníci se neshodnou, zda jsou takové pokuty v souladu s právem. Jedním z názorů je, že s poplatky a smluvními pokutami musí souhlasit většina nebo dokonce všichni vlastníci jednotek, respektive členové družstva. A vzhledem k tomu, že není jasné, jestli vzniká po právu nárok na smluvní pokutu, je problematické i její vymáhání u soudu. Někteří právníci se pak přiklání k tomu, že vymahatelné jsou smluvní pokuty obsažené ve stanovách, ovšem ani zde nepanuje potřebná shoda.

Jinou možností je podání žaloby k soudu v rámci takzvaného sousedského práva. Úspěšná bude při prokázání toho, že například hluk způsobený ubytovanými turisty přesahuje takzvanou míru přiměřenou místním poměrům a zároveň podstatně omezuje ostatní obyvatele domu. „Žalobu je třeba správně formulovat, jinak bude zamítnuta. Není možné navrhovat, jak konkrétně má být hluku zabráněno. Přípustná je třeba formulace, že vlastník bytu, případně nájemce poskytující v nájemním bytě krátkodobé pronájmy, je povinen se zdržet pronikání hluku do bytu žalobce,“ vysvětluje Eduarda Hekšová. A dodává: „K žalobě je vhodné připojit důkazy, například videonahrávku či fotografie, a mít jimi zdokumentován více než jeden případ porušení pořádku. Předpokladem úspěšnosti žaloby je totiž i to, že závadné chování se opakuje či je dlouhodobé.“ 

Bytové družstvo může krátkodobé pronájmy zcela zakázat. Navíc může v krajním případě rozhodnout o vyloučení člena z družstva pro porušování jeho povinností. U bytů v osobním vlastnictví zase existuje možnost nuceného prodeje jednotky v případě, že vlastník nedodržuje v domě dohodnutá pravidla nebo zákon. Ovšem je třeba doložit předchozí výzvu k nápravě a s podáním žaloby musí souhlasit většina vlastníků jednotek v domě. Nucený prodej jednotky je natolik zásadním omezením vlastnického práva, že k němu soud přistoupí až tehdy, když žádné jiné předchozí řešení nepomohlo.