Je pravdou, že sami toho v obchodě o uhlí moc nezjistíte. Dbejte na to, aby pytel byl neporušený a prostý vlhkých skvrn. Samotné uhlíky by měly mít pokud možno konzistentní velikost. Správná a velikost jednotlivých uhlíkových částic je totiž důležitá pro rovnoměrné hoření. Norma specifikuje, že drobných uhlíků do 10 mm (měřila se nejdelší strana) by nemělo být více než 7 %. Stejně tak velkých kusů o velikosti 80 mm a více by v pytli nemělo být příliš – maximem je 10 %. Ideálem je velikost mezi 20 a 80 mm, kterých standard požaduje aspoň čtyři pětiny z celkového množství.

Dívejte se také na to, co vám o uhlí prozrazuje výrobce. V ideálním případě byste se měli dočíst údajů o zemi původu, ale také o složení dřeva. Některé uhlí bývá označeno ochrannou známkou FSC, tedy lesní certifikací zaručující, že dřevo pochází z ekologicky udržitelného lesního hospodářství. Jistou kvalitativní úroveň by měla uhlí zaručovat certifikace DIN. Jde o časově omezené potvrzení, že uhlí splňuje příslušnou normu ČSN EN 1860-2. To znamená, že v něm je alespoň 75 % vázaného uhlíku, méně než 8 % popela a rovněž méně než 8 % vody. Obecně platí, že čím více vázaného uhlíku a čím méně popela a vody, tím lépe.