Vaječný likér neboli vaječňák či dokonce vaječný koňak stojí se svým předepsaným minimem 150 gramů cukru v litru na pomezí mezi dezertem a alkoholickým nápojem.

Identifikujeme ho většinou hlavně podle specifické barvy, díky které může spolu s konzistencí připomínat šodó. Často jej také vyrábíme doma – internet recepty na pravý domácí vaječný likér doslova přetéká.

Jen těžko se bez něj obejdou tradiční vánoční vosí hnízda nebo koňakové špičky. V italských Alpách jej lyžaři usrkávají v podobě teplého bombardina s porcí našlehané smetany. Data společnosti Nielsen odhalují, že se v Česku za uplynulý rok prodalo bezmála milion litrů krémových likérů se žloutky a utržilo se za ně přes 160 miliónů korun.

Víte ale, že není všechno vaječný likér, co tak na první pohled vypadá? Zajímali jste se někdy, kde se bere jeho sytě žlutá barva?

My ano, a proto jsme vyrazili na nákupy a vybírali likéry, které měly co do činění s vejci a upoutaly nás žlutou barvou. Jinými slovy, nakoupili jsme 15 vaječných likérů. Nebo ne?

Co je vaječný likér?

Trochu se to zamlžilo Řekněme si hned na začátek, že termín vaječný likér není možné napsat na jakoukoli lahev se žlutým krémovým nápojem jen proto, že se v něm nachází žloutek.

Jako vaječný likér se totiž oficiálně (v tuto chvíli) smí označovat pouze takový výrobek, ve kterém se nacházejí žloutky v množství alespoň 140 gramů na litr likéru, bílek a cukr či med. Zároveň obsahuje minimálně 14?% alkoholu v podobě lihu, destilátu nebo pálenky a používá povolená barviva, zahušťovadla a aromata.

Požadavky evropského nařízení č. 110/2008 si řada evropských výrobců dosud vykládala tak, že ve vaječném likéru musejí být ony vyjmenované složky, ale k nim je možné doplnit i další suroviny. Proto většinou do likéru přidávají ještě mléko či zahuštěné mléko. A to se právě stalo jablkem sváru mezi výrobci v Německu.

Odlišný pohled na věc

O co přesně šlo? Německý výrobce podal žalobu na svého konkurenta za to, že nedodržuje platnou evropskou legislativu a přidává do svého vaječného likéru mléko. To totiž podle něj nemá ve vaječném likéru co pohledávat, protože o něm úřední dokument vůbec nemluví. Hamburský soud se obrátil na Evropský soudní dvůr se žádostí o rozhodnutí, zdali mají výrobci nařízením uváděný výčet ingrediencí považovat za konečný, nebo se připouští i použití dalších surovin.

Na konci letošního října spatřilo světlo světa průlomové rozhodnutí Evropského soudu (ZDE), že vaječný likér smí obsahovat pouze ty suroviny, které legislativa vyjmenovává. A žádné jiné.

Co to znamená pro likérky, které dosud mléko používaly? Až příslušné orgány při kontrolách začnou rozsudek uplatňovat, bude na výrobcích, zda změní svou recepturu a mléko vynechají, nebo se rozhodnou ve výrobě pokračovat v nezměněné podobě a likér již neponese název vaječný. Tato změna se bude týkat nejen výrobců u nás, ale všech po celé Evropě.

Je tedy nemilou zprávou, že i ty výrobky, které nyní nesou název vaječný likér, jím s ohledem na nedávné rozhodnutí soudu vlastně nejsou. Z vaječných likérů, které jsme srovnávali, obsahovaly totiž mléko všechny vyjma jednoho. Nápoj Old Destillerie Egg Liquor by dostál novému, puristickému pohledu na vaječný likér jako jediný.

Co vaječný likér není?

Budeme-li se držet v současnosti stále platné legislativy, pak likéry, které nesplňují jakoukoli z minimálních podmínek, ač žluté a se žloutky, vaječnými likéry oficiálně nejsou. Existuje však velmi podobný výrobek, který má také svá pravidla (alespoň 15? % alkoholu a 70 g žloutků v litru) a který je přípustné označovat jako tzv. likér s přídavkem vajec.

Výčet dalších surovin pro výrobu – totožných s vaječným likérem – je ale v tomto případě pouze „charakteristický“, nikoli výlučný.

V našem srovnání je to zatím případ jen dvou lahví. Walcher Bombardino a Royal Vaječný cream mají málo žloutků, aby mohly být vaječnými likéry, ale dost na to, aby se o vejcích mohlo mluvit v názvu. Pokud bychom však už teď chtěli likéry roztřídit v souladu s rozhodnutím evropského soudu, pak by všechny srovnávané vaječné likéry – vyjma Old Destillery Egg Liqueur – spadly právě do kategorie „likér s přídavkem vajec“.

Ten, který stojí opodál

Množstvím přidaných žloutků nesplňuje parametry vaječného likéru ani Metelka Moravský Vaječný Tradiční, který jich obsahuje 12 %. Jako jediný ovšem nevyhovuje ani požadavkům na výše zmíněný likér s přídavkem vajec, z jehož škatulky ho vyřazuje nízký, 14% podíl alkoholu.

Právní neukotvenosti si je dobře vědom i jeho výrobce, který zvolil obchodní název bohatý na přídavná jména, aniž by na etiketě zmínil slovo likér. I to však spotřebitel na lahvi najde – na přebalu víčka.

Svědčí to o záměru výrobce vytvořit spíše dojem vaječného likéru v hlavě spotřebitele než opravdový vaječný likér v lahvi. Legislativní název výrobku „ostatní alkoholický nápoj“ napovídá, že ambice dostat se mezi vaječnou elitu tento nápoj vzdal předem.

Se žloutky problémy nejsou

Naše hodnocení vycházelo z informací na etiketách lahví. Sledovali jsme, zda výrobci dodrželi minimální podíl žloutků a alkoholu a jaké použili další suroviny, zejména azobarviva. Do pořadí se promítly i chyby v označování na etiketách. Výrobky jsme rozdělili do dvou tabulek – v jedné najdete vaječné likéry, které vyhovují platné legislativě (před soudním rozhodnutím), ve druhé pak ostatní likéry, ve kterých se nacházejí žloutky.

Jak to dopadlo? Obsah žloutků splnily ve svých likérových kategoriích všechny, přesněji řečeno, legislativní názvy likérů na obalech souhlasily s požadovaným minimálním množstvím žloutků. A to i přes to, že někteří žloutkový podíl na svých obalech neuvádějí, ačkoli je to jejich zákonná povinnost. U části výrobků jsme podíl žloutků zjistili až přímým dotazem u výrobce. Pár jsme jich zastihli právě při práci na nových etiketách, na kterých tento nedostatek napravují.

Azobarvivy se nešetří

Problém nebyl ani s požadovaným obsahem alkoholu. Mezi výrobky se sice našly rozdíly, nicméně minimální hranici u svého typu alkoholického nápoje splnily všechny. Považovali jsme za přednost, pokud výrobce použil namísto obyčejného lihu rum, tedy sofistikovanější, nákladnější a chutnější surovinu. Výrobkům, které jej obsahovaly, jsme za něj připsali body k dobru.

Horší to však bylo s přídatnými látkami. Ne že by byly použity takové, kterým je v likérech přítomnost zapovězena, jde však o jejich charakter, v některých případech mírně řečeno problematický.

Azobarviva (konkrétně tartrazin, žluť SY a košenilová červeň A), která se v likérech nezřídka nacházejí, patří mezi chemické sloučeniny s výbornými barvicími vlastnostmi – odolávají času a neblednou. O jejich problematičnosti ale svědčí fakt, že se na obalech potravin s azobarvivy musejí od roku 2010 uvádět informace, že „mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“. Ačkoli děti nejsou cílovou skupinou pro výrobce alkoholických nápojů, otázkou zůstává, proč je zapotřebí likér se žloutky vůbec barvit, navíc barvivy s pochybnými dopady na lidské zdraví.

Jen pět výrobků z 15 sledovaných si vystačilo s přírodním barvivem jako kurkumin či lutein (Klasik Vaječný likér, Penny/Královská palírna Vaječný likér, Missis Vaječný sen Extra hustý a Albert/Spirit Aal) anebo se obešly zcela bez barviv (Božkov Vaječný vanilka).

Chceme více péče o etikety!

Pořadí mírně ovlivnila také správnost etiket. Jak často zmiňujeme, správné značení výrobků je velká věda, do níž promlouvá několik právních dokumentů. Pokud výrobek nese název vaječný likér, pak by měl splňovat legislativní požadavky nejenom na výrobu, ale i na své označování. To v tomto případě znamená povinnost výrobce napsat, kolik vajec, respektive žloutků použil. Nepodařilo se to však u likérů značky Božkov, Fruko Schulz a Old Destillerie. Poslední jmenovaný se navíc podle svých slov může pyšnit nejvyšším žloutkovým podílem, je proto s podivem, proč se o tom z láhve nedočteme. U likéru Bartida zapomněl výrobce zvýraznit alergenní složky, ačkoli takovou povinnost mají všichni výrobci potravin již čtyři roky.

U likéru Walcher se zase nedozvíme, o jaký typ alkoholického nápoje se jedná. Všechny jmenované mají proto v tabulce v parametru chyby v označování uvedeno „ano“.