Většina lidí využívá auto na dojíždění do práce, na nákupy a o víkendu na cesty za rodinou či na výlety. Vůz je tak v provozu maximálně dvě hodiny denně a po zbytek času stojí ladem. Jeho postáváním však roční náklady nesnížíte. Přitom nejde o zanedbatelné částky. Sečtete-li platby za povinné ručení, dálniční známku a průběžný servis a přidá-li se k tomu i nějaká závada, mohou náklady sahat k desetitisícům ročně.

Carsharing umožňuje sdílení těchto nákladů mezi více lidmi. „Uživatelé auta platí pouze za reálný čas, po který vozidlo využívají. Jednotlivé náklady se tak rozloží mezi všechny. Nevýhodou ale může být nižší časová flexibilita. Přece jen si musíte rozvrhnout plány na cestování předem,“ říká Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest, a dodává: „Pokud využijete některou ze společností poskytujících tyto služby, musíte počítat také s tím, že nemají tak široké pokrytí – vozidla k půjčení jsou dostupná jen ve velkých městech.“ Počet sdílených aut však stále roste. Jejich množství zvyšují i platformy nabízející takzvaný peer-to-peer carsharing. Ten spočívá v tom, že lidé, kteří svá auta příliš nevyužívají, je nabídnou k zapůjčení.

Společnosti provozující carsharing zajišťují nákup, průběžný servis a pojištění vozidel. Politiku placení za půjčování aut mohou tyto společnosti mít nastavenou různě. „V ceně obvykle bývá palivo. Počítat je nutné se složením kauce či uhrazením registračního poplatku. Platí se za dobu užívání auta a za množství ujetých kilometrů. Carsharingy nabízejí i nákup různých předplacených produktů nebo balíčků, které se vyplatí při častějším užívání aut,“ uvádí Eduarda Hekšová.