Poté, co pravicového prezidenta Nikolase Sarkozyho nahradil v květnu letošního roku socialista François Hollande, očekávalo se, že ve Francii postupně dojde k radikální změně v politice. K tomu však zatím nedochází. Řada lidí si proto začíná myslet, že je úplně jedno, jestli vládne levice, nebo pravice. Přibývá proto nespokojených občanů, kteří propadají skepsi a nevěří, že se situace ve Francii v nejbližších letech obrátí k lepšímu.

Socialisté jsou velmi blízko velkému byznysu

„Francie má několik měsíců nového prezidenta, který má být levicovější, než jeho předchůdce Sarkozy. A většina lidí dnes zatím ještě neví, co má čekat od nové hlavy státu. Netuší, jestli dojde k nějaké radikální změně v politice, nebo ne. Někteří lidé však začínají už pomalu chápat, že socialisté nejsou skuteční socialisté, ale ve skutečnosti jsou hodně blízko velkému byznysu a nadnárodním společnostem,“ řekl francouzský student jménem William, který je nyní na výměnném pobytu v rámci Univerzity Palackého v Olomouci.

Podle něj i ve Francii existují různá alternativní hnutí, která se současnou politikou v zemi nesouhlasí. „Například anarchistické hnutí ve městě Notre Dame des Landes protestující proti projektu letiště. A stát na to reaguje docela násilným způsobem. A začíná se ukazovat, že je jedno, jestli je zde u moci pravice nebo takzvaná levice, protože policie se chová jako politický nástroj, a to celkem extrémním způsobem v případě vyjádření skutečného odporu,“ doplnil student.

Selhávají odbory i levicové strany

A pokračuje: „Jsou zde vedeny cílené protesty také proti jadernému průmyslu nebo proti železničnímu tunelu spojujícímu Lyon a Itálii. Medializace je však minimální. Asi proto, že média nechtějí přijít o své zisky. A i když o těchto problémech média tu a tam informovala, stejně se nic nezměnilo,“ podotkl Francouz.

Od roku 2005 se podle něj ve Francii odehrály pouze tři masové protesty. Například proti tomu, že lidé budou muset později odejít do důchodu. „Ale ani tyto protesty nic nezměnily. Lidé chtěli generální stávku, ale odbory to nepřipustily a chtěly jednat s vládou. Protesty tak skončily neuspokojivě. Lidé jsou proto velmi rozčarovaní a odborům přestávají důvěřovat. Před dvaceti lety bylo v odborech mnoho lidí, kdežto teď je to méně než deset procent,“ vysvětlil s tím, že odpor k vládě a možná vůbec k neoliberalismu je tak hodně roztříštěný. „Hledá se proto řešení mimo odbory a mimo politické strany. Odbory selhaly a levicové strany také. Nemyslím si ale, že by se situace ve Francii v nejbližších letech změnila k lepšímu,“ uzavřel student.