A to se děje v situaci, kdy v samotné Evropské Unii žije 79 milionů osob pod hranicí chudoby a z nich jen 16 milionů dostalo prostřednictvím dobročinných organizací potravinovou pomoc. Na základě těchto znepokojivých skutečností byla vyzvána Evropská komise, aby vypracovala konkrétní opatření pro omezení plýtvání potravinami do roku 2025. Součástí návrhu je, aby byl rok 2013 prohlášen Evropským rokem boje proti plýtvání potravin.

„Zveřejněné údaje o plýtvání potravin v EU a ve světě jsou krajně znepokojivé a je vskutku nezbytné, aby Evropská komise v součinnosti s národními státy vypracovala ucelený program jak tomu zamezit. To by se mělo promítnout i do společné zemědělské politiky. Místo komplikovaných návrhů na ozelenění by stálo za zvážení právě do této politiky také zapracovat konkrétní opatření směřující k zamezení plýtvání potravinami,“ řekl Robert Dušek (ČSSD), europoslanec a člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova.

EU chce proti chudobě bojovat, ale moc neví jak

Osmdesát milionů Evropanů, což je 16% obyvatelstva, žije v chudobě. Co s tím členské země a Evropská unie dělají a mohou dělat? Odpovědi se pokoušela nalézt první schůze nové Evropské platformy pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, která se odehrála vloni na podzim v polském Krakově. S jejími výsledky seznámil belgický sociálnědemokratický poslanec Frédéric Daerden.

Okolo 400 zástupců vlád a různých zainteresovaných organizací se na jednání pokusilo najít způsob, jak do roku 2020 dostat z chudoby alespoň 20 milionů lidí, řekl Frédéric Daerden. Podle definice EU se za osoby ohrožené chudobou považují ti, kteří žijí z příjmu menšího než 60% národního příjmového mediánu ve své zemi. I když je boj proti chudobě především odpovědností národních vlád, EU může pomocí celounijních předpisů a poskytnutím finančních prostředků hrát koordinační roli.

Pro informaci, ve světě žije 925 milionů osob ohrožených podvýživou.  Podle dalších údajů se od roku 1974 plýtvání s potravinami ve světě zvýšilo o 50 %.  Pokud jde o vyspělé země, k plýtvání dochází především v konečných fázích řetězce, tzn. během distribuce a spotřeby, zatímco v rozvojových zemích k němu dochází v počátečních fázích řetězce, a to z důvodu nedostatku technologií umožňujících bezpečné skladování… Ovšem jak dostat zdravé potraviny k těm, co je potřebují, ale nemohou si je dovolit, a nenarušit přitom tržní zákony, to je kvadratura kruhu, kterou unijní orgány přes veškerou snahu jen těžko rozetnou…