Pokud by Jan Fischer neuspěl v prezidentské volbě, dá se očekávat, že se pustí do klasické stranické politiky? Ať už v rámci stávající strany, či by případně založil vlastní politický subjekt? Sám kandidát ParlamentnímListům.cz na dotaz o případném založení politické strany vzkázal, že v tuto chvíli se soustředí výhradně na boj o Hrad.

Pro politologa Zdeňka Zbořila je však "fischerpartaj" představitelný scénář. „Fischer se v politice sice moc neobjevoval, byl to vysoký státní úředník, čímž byl do jisté míry napojený na vládní instituce, ale nemá zkušenost z politických stran, takže on by jistě byl užitečný pro různé politické strany. Ne třeba hned jako předseda, ale jistě ve vysoké funkci,“ uvedl Zbořil pro ParlamentníListy.cz.

„Jde ale o to, zda ty příští volby náhodou tentokrát nebudou o tom, aby se nevolili lidé, kteří tu byli s českou politikou spojení dvacet let. S tou, která požívá té špatné pověsti, protože pak by o něho možná nebyl tak velký zájem,“ upozorňuje.

Fischer neprojevuje názory. Nevíme, jak se bude chovat

Bude se jako prezident chovat skutečně nestranicky? „Tak u Havla, Klause a určitě i u Zemana víme, jak by se chovali. Jenže Fischer se nikdy neprojevoval v rámci nějaké politické strany, byl jako ten nezávislý. Problém je podle mě v tom, že když se takoví původně nezávislí lidé dostanou do té funkce, okamžitě se stanou závislými a tady je malér, že vlastně nevíme na kom,“ varoval doktor Zbořil.

Oproti tomu profesorka Vladimíra Dvořáková míní, že by případnou politickou činností Fischer popřel své založení nestraníka či experta. „Já ani moc nepředpokládám, že by snad jeho voliči říkali, aby zůstal dále v politice, protože Jan Fischer je vlastně symbol toho nadstranického, nestranického, nebo té expertní vlády. Je už jinou otázkou, jak dalece jako premiér podléhal vlivu politických stran, ale pro běžného občana, který se rozhoduje volit Fischera jako prezidenta, tak ta primární motivace je to, že on chce volit image toho politika, kde nebyly hádky v rámci vládní koalice, kde normálním způsobem komunikovali a kde má představu, že vláda působila tím expertním dojmem,“ řekla serveru ParlamentníListy.cz Dvořáková.

Neuspěje-li Fischer, vrátí se spíše do EU

Jenže Jan Fischer hned po odchodu z čela úřednické vlády opakoval prohlášení ve smyslu, že s politikou už nechce mít nic společného. A prezidentská funkce rozhodně není nepolitickým postem. „Lidé určitě mohou měnit názory, že nechtějí mít nic společného s politikou a pak do ní přece jen jdou. Záleží na situaci, která v dané chvíli existuje a jestli je tam prostor pro politika tohoto ražení a podobně,“ připouští profesorka z VŠE v Praze.

„Já bych po případném nezdařeném pokusu o zvolení prezidentem očekávala, že bude vycházet ze svého expertního stanoviska. On už měl to zázemí v evropských strukturách, proto si myslím, že by se spíše pohyboval na úrovni řekněme evropské, expertní, zkrátka manažerské funkci,“ vidí Fischerovu pozici v případě neúspěšného boje o Hrad politoložka Vladimíra Dvořáková.

• SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta

Politolog Lukáš Jelínek si možnost jiného Fischerova politického angažmá docela dobře představit umí. „Jan Fischer je taková zajímavá překlenovací osobnost, protože to, že se na něm dokázali v minulosti shodnout sociální a občanští demokraté, když si ho vybrali do čela své de facto velkokoaliční vlády, protože nominace ministrů byly vlastně nominacemi těch politických stran, tak to vlastně ukázalo, že on dokáže vycházet s největšími stranami a je jimi docela respektován,“ konstatoval Jelínek.

Má podporu oligarchie

„Kromě toho i teď na pozadí prezidentské volby se ukazuje, že si dokáže zajistit podporu nebo sympatie ve světě byznysu či u české oligarchie, řekněme, takže si myslím, že by mohl být docela zajímavou průřezovou osobností, která by v určitých situacích dokázala uspokojit svět politiky i svět byznysu,“ naráží politolog na sponzorský dar 9 milionů od podnikatele Tomáše Chrenka na Fischerovu kampaň.

Takové úvahy ale podle Jelínka celkově svědčí o úpadku české politiky, když se musí spoléhat na osobnosti, které nejsou vyprofilované ideově či názorově, ale které pouze dokážou být šikovnými manažery, dirigenty, či natolik nekonfliktními lidmi, že se na nich shodnou různé politické, případně ekonomické skupiny.

Lže nám Fischer o své nestranickosti?

„Žádný prezident ale nebude apolitický, to znamená, že všichni ti kandidáti, co tvrdí, že budou nepolitičtí a opravdu to od nich takhle doslova často zaznívá, tak buďto neví, co ta funkce obnáší, anebo nám prostě prachsprostě lžou,“ je přesvědčen politolog.

Nepodezíral by sice Jana Fischera, že by nebyl nadstranický, on prý, co se týká politického stranictví, si určitý odstup zachovat dokáže, byť bychom podle Jelínkových slov mohli předpokládat, že by měl blízko k nějakým vlivným politickým stranám. „Ale spíš jsem toho názoru, že by se o něm dalo hovořit jako o nadstranickém prezidentovi, což ale neznamená, že by nevycházel vstříc nějakým jiným zájmovým skupinám, třeba ekonomickým či podnikatelským, které se podílejí na financování jeho prezidentské kampaně a podobně,“ myslí si.

„Ta nadstranickost také není všechno a podstatné je, aby ten člověk byl nezávislý na vnějším okolí a dokázal za všech okolností hájit svůj vlastní, bytostně politický názor,“ uzavřel Lukáš Jelínek pro redakci ParlamentníchListů.cz.