Byl jste jedním z těch mála vytrvalých, který nás neustále přesvědčoval, že to Donald Trump vyhraje. Jaký teď máte pocit.

Že je to báječný rok. Brexit a jednoznačné zvolení Trumpa, to je jako z dobrého snu. Svět pomalu začíná být normální.

Je to průlom, revoluce?

Je to tsunami, které proběhne postupně po této planetě. Je to vzdor proti zpohodlnělému, nudnému a nekompetentnímu establishmentu. A také rána sterilní a opatrnické politické korektnosti a návrat ke schopnosti přesně, přímočaře a třeba i neomaleně pojmenovat realitu.

Vím, že jste vítězství Donalda Trumpa očekával. Na jeho konto jste také před časem pro ParlamentníListy.cz řekl: „Byl bych rád, kdybych se dočkal volebního vítězství Trumpa. Je mi proti srsti, jak z tohoto kvalitního podnikatele a miliardáře, který si své peníze vydělal, dělají idiota. Když byl nominován za Republikánskou stranu, jeho nominační projev byl vynikající a politicky jasnozřivý...“ Musím ale poznamenat, že jsem si od některých levicových politiků překvapivě přečetla poznámky o tom, že Trump je pouze „extrémně pravicový oligarcha“ a že od něj nelze nic dobrého čekat. Co lze k tomu říci?

Extrémní pravicovost a slovo oligarcha – a k tomu ještě třeba slovo kontroverzní – jsou oblíbená zaklínadla žurnalistů, kteří by multikulturní a politicky překorektnělé postoje rádi viděli jako centrální pozici a vše, co se jim vymyká, odsunuli někam hodně daleko doprava. Nálepku extrémní pravice, případně dokonce fašismu, lepí s chutí na každého, kdo s nimi nesdílí jejich v podstatě levicové názory. Ale oni si připadají jako střed světa a proto takto všechny poměřují.

Co podle vás rozhodlo o překvapivém vítězství Donalda Trumpa?

Je to vítězství tiché většiny. Rozhodli bílí Američané, kteří tvoří jádro Spojených států a přitom byli multikulturní, proislámskou, prominoritní a proimigragční politikou obamovské administrativy, kterou reprezentovala i Hillary Clintonová, zcela odsunuti z centra zájmu na okraj. Mezi bílými pracujícími Američany, kteří nemají vysokoškolský diplom, Trump vyhrál v poměru 67 ku 28. Trump byl první po Reaganovi, kdo tuto Ameriku, tuto tichou většinu, oslovil. Mimochodem všimněte si, že můžeme bez rozpaků a klidně psát „bílí Američané“, ale kdo by si opačně troufnul napsat spojení „černí Američané“, tam musíme psát „afričtí Američané“.

Co lze očekávat od prezidentování Donalda Trumpa? A v čem se bude lišit od případného prezidentování Hillary Clintonové?

Jako naopak novou politiku 21. století. Politiku přímočarou, která pojmenovává a respektuje základní zájmy. Nerozbředlou, nezákulisní a krutě demokratickou.

V moderní historii se občas stávalo, že politici, kteří uspěli v USA, následně „strhli“ řadu světových politiků, kteří se jimi inspirovali. V osmdesátých letech Ronald Reagan, o dekádu později Bill Clinton… Zažijeme podle vás něco podobného nyní s Donaldem Trumpem?

Donald Trump se přátelí s Nigelem Faragem. Inspiruje Geerta Wilderse v Nizozemsku. A bude výrazně ovlivňovat úspěch Mariny Le Pen ve Francii. U nás sdílí jeho názory Miloš Zeman, jak v gratulaci zdůraznil, a jistě také Tomio Okamura. Oslnivý úspěch jeho kampaně a jeho jednoznačné zvolení prezidentem Spojených států bude inspirací i jinde, v Rakousku, v Německu. Je to zásadní průlom.

Michael Žantovský ještě před sečtením výsledků na svém Twitteru napsal, že „svět, který jsme znali, skončil“. Je to jenom rétorika poražených, nebo můžeme být skutečně na prahu zásadní proměny světa? A co se vůbec dá od Trumpa očekávat ve světové politice?

Kéž by svět politické korektnosti, kavárenských tlachů a namyšleného levičáctví skončil. Jeho výsledkem je nesvobodný přeregulovaný život, prodejná žurnalistika, migrační vlny, terorismus a Islámský stát. A také Zeď nářků v Jeruzalému jako chráněná islámská památka.

O Trumpovi jeho odpůrci říkali, že přenechá Evropu vlivu Ruska. Co můžeme očekávat ve vztahu těchto dvou supervelmocí? A jak se bude asi Trump stavět k situaci v Sýrii?

Západní svět se v posledních deseti, patnácti letech začal tvářit i chovat, jako by tu Rusko nebylo. Nezodpovědní politici, jako Obama a Hillary Clintonová, ale i elity Evropské unie, rozvíjeli své pomatené plány o výměně nepříjemných a hodně „nekompatibilních“, ale zato velmi stabilních, vůdců Iráku, Sýrie, Egypta a hlavně Libye. A rozkotali při tom tak dokonale to stabilní uspořádání, až vytvořili mocenské vakuum, které úspěšně vyplnili islámisté a morbidní Islámský stát. Levičácké a revoluční nadšení nad „Islámským či arabským jarem“, podpora Muslimského bratrstva a jeho spojenců v arabském světě, liknavost v boji s teroristickými organizacemi a jejich podporovateli, to všechno vedlo k největšímu fiasku americké zahraniční politiky. A k tomu navíc přibyla výrazně protiizraelská politika obamovské administrativy. Pod mnoha těmito kroky stojí podpis také Hillary Clintonové a její naprosto nekompetentní a nepoučená politika. Hráli si se světem jako s dětským puzzlem a neuvědomovali si, že nemají v ruce všechny dílky. Že mnohé z nich, třeba ty syrské, leží v Moskvě. A že prázdná místa dokáže v obrazu této části světa doplnit třeba Putin.

Trump to ví a bude to respektovat. Ví, že jsou části světa a problémy, které lze řešit jen společným skládáním puzzle s Ruskem. Jeho angažovanost bude uměřená tomu, co Spojené státy mohou a ne tomu, co si on vymyslí. Bude to realistická politika.

A Evropa? Ta se bude muset místo povinných regulací hrůzostrašných obrázků na krabičkách cigaret, místo regulace statistik a nesmyslných údajů na potravinových obalech a místo sporů o termín „pomazánkové máslo“ začít starat o vlastní bezpečnost, převzít dospělou odpovědnost.

Jak se podle vás budou se situací vyrovnávat české a světové elity, které do poslední chvíle před Donaldem Trumpem varovaly?

Démonizovali ho, dělali z něj tu idiota, tu naopak nebezpečného šílence. Zatajovali nekompetentnost Hillary Clintonové a obchody Clintonovské nadace, která kšeftovala s americkou zahraniční politikou a také asi prodávala lukrativní místa v americké administrativě. Hillary byla nedotknutelná, ať na ni vyplulo v e-mailech cokoli. Absolutní imunita.

Reakce na zvolení Donalda Trumpa je hysterická. Hlavně u kulturních, mediálních, univerzitních a hollywoodských elit. Zpěvačka a herečka Cher chce emigrovat na Měsíc. Někteří herci okázale podávají žádost o emigraci do Kanady. Po oznámení volebních výsledků přijela Lady Gaga ve svém Rolls-Royce k Trumpově budově na Manhattanu a vystoupila s plakátkem v ruce „Miluji každého, kdo nenávidí Trumpa“. Ona, která ještě týden před tím, na předvolebním mítinku Hillary Clintonové vyzývala k podpoře všeobjímající lásky – na pravdolásku ještě v Americe nepřišli! Zapomněla, že Lady Gaga má v demokratických volbách jen jeden hlas, úplně stejně platný a závažný, jako má jeden nezaměstnaný horník v Minnesotě. Profesoři a vedení elitní až elitářské univerzity Yale vyhlásili, že všichni studenti, kteří se cítí otřesení volbou Donalda Trumpa, mohou odložit své zkoušky do doby, až se dají psychicky do pořádku. Demonstranti proti volbě Trumpa na kalifornských univerzitách požadují Calexit, podle vzoru Brexit. Tedy odtržení či vystoupení Kalifornie z federálního svazku Spojených států a vyhlášení nezávislosti, aby neměli za prezidenta Donalda Trumpa. A mohl bych pokračovat hodně dlouho…

Však to všechno v malém a česky drobném, známe to z reakce na porážku Karla Schwarzenberga a vítězství Miloše Zemana u nás. Pravdoláskové elity jsou všude stejné, ať se jmenují jakkoli, a demokracie pro ně platí jen do té míry, pokud jim úslužně přitakává.

Jak je možné, že Hillary Clintonová prohrála? Vždyť měla ve srovnání s Trumpem na kampaň více než dvojnásobek peněz, měla podporu téměř všech médií, podporu agentur na průzkum veřejného mínění. Měla za sebou obrovitý volební štáb a naprosto oddanou podporu všech struktur Demokratické strany. Ani s touto výbavou nedokázala vyhrát. Proč?

V první řadě byla neskutečně nudná. Byla to, čemu se v americkém jidiš žargonu říká „nudnik“ (podobně zde bylo kdysi tvořeno slovo bítník). Neměla žádnou originální myšlenku, nebyla kreativní, nápaditá. I politika potřebuje invenci. Byla možná tím nejnudnějším a nejsterilnější kandidátem za několik posledních desetiletí. V bezbarvosti ji snad mohl jedině konkurovat stejně nudný a prázdný republikán Mitt Romney v minulých prezidentských volbách, který tehdy tak dokonale pohřbil naděje Republikánské strany porazit nesporně charismatického a nápaditého Obamu.

Neměla charisma, ani z ní nečišela energie. Papouškovala jen obecné pravdy, mnohokrát slyšené, mnohokrát omleté. Její jediná originalita vyplývala z faktu, že je první ženou s nominací. Ale její výsledek mezi ženskou populací Spojených států tomuto feministickému prvku nakonec neodpovídal. Byla navíc ukolébána průzkumy a poklonkujícími médii. Největší šok z vítězství Trumpa nezažívá svět, ani Amerika, ale Hillary Clintonová. To, že se nedokázala oné osudné noci po sečtení hlasů postavit před své příznivce a spolupracovníky a říci: „prohráli jsme, to se stává, děkuji vám“, svědčí o hloubce šoku, který zažila. Nedovedla si vůbec představit, že by nevyhrála. Místo ní na okázale připraveném shromáždění, které mělo být oslavou vítězství, vystoupil ředitel její kampaně Podesta a jen vyzval všechny, aby se rozešli.

Je o vás známo, že se dlouho zabýváte volebními a politickými kampaněmi. Kdysi jste byl dramaturgem vítězné volební kampaně Občanského fóra s jeho heslem „Strany jsou tu pro straníky, my jsme tu pro všechny“. Čím vás zaujala americká prezidentská kampaň 2016?

Tím, že média nejsou neporazitelná. A že volič už neskočí na umělou a předem programovanou kampaň bez spontaneity. A také, že učebnice marketingu a kampaní nemusejí platit.

Uvědomte si, kdo všechno stál proti Donaldu Trumpovi. Byl to téměř souboj jednoho téměř proti všem. Establishment, vláda, americký Státní department, jak prozradily zveřejněné e-maily, všichni se aktivně zapojili do kampaně proti Trumpovi. Prezident Obama velmi nekorektně, celkem třikrát, a to těsně před volbami varoval, že volbou Donalda Trumpa by byly ohroženy samotné základy demokracie ve Spojených státech. Jako by nešlo o demokratické volby. Byl to souboj s nekorektními agenturami pro průzkum veřejného mínění, které vytrvale utvrzovaly voliče, že stejně to má Hillary Clintová vyhrané – a které tím zásadně ohrozily svojí důvěryhodnost a profesionalitu.

Trump za sebou neměl obrovskou volební mašinu Demokratické strany. Bojoval nejen proti vládnoucímu establishmentu, ale i proti významné, elitní a vlivné části Republikánské strany, která ho sice nakonec musela nominovat, ale nikdy mu neposkytla podporu srovnatelnou s protihráči. Neměl za sebou štědré sponzory, a to neuvádím ty tiché z islámského prostředí, kteří tak ochotně dotovali nadaci manželů Clintonových, jak dnes víme z e-mailů, které unikly na veřejnost. To vše by teoreticky stačilo na porážku.

Žádný kandidát na amerického prezidenta ale nikdy nebyl vystaven takovému mediálnímu útoku jako Trump. Kromě korektních Foxů, měl proti sobě vlastně všechna média. Dnes už díky WikiLeaks ze zveřejněných e-mailu víme, že hlavní komentátoři CNN si nechávali podrazné otázky vůči Trumpovi vypracovávat ve volebním štábu Hillary Clintonové a Demokratické strany. To byla ta nezávislá a objektivní žurnalistika! Hlavní moderátor televizní debaty zase předem informoval volební tým Hillary Clintonové o tom, jak bude proti Trumpovi postupovat a nabízel poradenství v mediální oblasti. To vše se provalilo v posledních dvou balících e-mailů, které byly zveřejněny. Příklady jdou do desítek a otřásají důvěryhodností drtivé většiny medií. Ostatně i u nás máme podobné zkušenosti z kampaně „Volte Karla“ a z nekonečné skandalizace a nálepkování prezidenta Zemana.

Donald Trump ale přišel zvenčí, měl originalitu, měl charisma a energii. Porazil všechny ty namyšlené žurnalisty, kteří si myslí, že volič bude naslouchat jejich kavárenským nebo spíše barovým řečem. Volič na ně tentokrát kašlal. Žurnalisté z této prezidentské kampaně vyšli vůbec nejhůře. Jako úslužná, zbahnělá a prodejná spodina. A vítězství Trumpa nad medii je jeho největším vítězstvím v kampani.

Hillary se svojí pečlivě naučenou kampaní, se stále opakovanými gesty, s doširoka roztaženýma rukama a vypoulenýma očima, s umělým úsměvem, vše z učebnice marketingu, propadla. Nic původního, šťavnatého a ani originálního. Vše nedůvěryhodné. Základní instinkty voliče najednou spustily a fungovaly.

Na závěr, jak hodnotíte projev Donalda Trumpa po oznámení výsledků voleb?

Jako státnický a velkorysý. Nikomu nic nevyčítal. Ocenil pracovitost Hillary Clintonové, nezmínil se o podrazných krocích prezidenta Obamy. Vyzval voliče a politiky k jednotě a požádal všechny o pomoc. Geniální!