Co tak obvykle děláte kolem půlnoci ze soboty na neděli? Čtete si, či se díváte na televizi či pracujete?
Tak to bývám s rodinou. Já mám tři děti a čtvrté teď čekám, takže to bývá takový hezký čas, že se může déle v neděli spát. Vlezeme si někdy s manželkou a se syny do naší manželské postele a povídáme si či si něco čteme. Ale hlavní je, že jsme celá rodina pohromadě.
Tak to nejste moc přísný otec, když necháváte své děti takhle dlouho vzhůru...
Z pátku na sobotu a ze soboty na neděli máme večer takový volnější, jinak přes týden chodí spát dřív v určitý čas, aby se dobře vyspali.
A co si takhle večer dáváte, když potřebujete, abyste neusnul?
Když jsou všední dny, tak já jsem na kávu. Když někdy potřebuju dlouho pracovat, tak se jdu osprchovat studenou vodou, ale to už musí být fakt stav, kdy se mi chce hodně spát a musím hodně ještě hodně pracovat.
A co naopak nějaký šláftruňk, aby se lépe usnulo a nemyslel jste na práci?
Já jsem z jižní Moravy, tak jsem trochu na slivovici, ale abych usnul, tak ji určitě nepotřebuju. Já se přiznám, že jakmile zalehnu, tak spím. Jsem někdy v takovém stavu, že když někam přejížídím v autě dvacet, třicet minut, tak dovedu velmi krásně usnout, když nemusím zrovna něco studovat.
Vy zastáváte tezi, že by škola neměla děti vychovávat ke světonázoru, nýbrž je kvalifikovaně informovat, aby si sami potom vybrali. Není ale například multikulturní výchova na školách vštěpováním určitého světonázoru? Nebylo by pak dobré od ní upustit, navíc když se ukazuje, že i na západě po negativních zkušenostech s integrací imigrantů, včetně uplatňování práva šáría, začíná být tento koncept opouštěn, o čemž svědčí i prohlášení německé kancléřky Merkelové, která řekla, že se multikulturalismus neosvědčil?
Já si myslím, že by multikulturalismus nebyl problémem, pokud by existoval respekt k zvyklostem té země, kam imigranté přicházejí. Nedovedu si představit, že by v islámských zemích respektovali, kdyby tam přišli křesťané z Evropy a zaváděli tam svůj právní systém typu práva šáría. Je potřeba, aby příchozí kultury respektovaly tu kulturu domovskou, do níž přichází. Z druhé strany má být i tolerance k těm, kteří přichází k nám. Pokud by to takto fungovalo, tak já s tím takový problém nemám. Je potřeba, aby děti měly informace o všech náboženstvích a neviděly to všechno jen přes tu šáriu. Myslím si, že věřící děti jsou do tohoto více zasvěceny. Neznalost může plodit netoleranci.
Jak daleko postoupila otázka posílení autority rodičů ve školách?
Je vytvořena pracovní skupina, která studuje koncepty, které fungují v různých zemích. Vytváříme základní body naší smlouvy, které pak předložíme odborné veřejnosti, ředitelům škol a učitelům. Já zatím cítím, že něco potřebujeme, že je nutné něco změnit, ale je možné, že se to některým ředitelům či učitelům nebude líbit. Od některých z nich často slýchávám, že existuje školní řád a že je spíše nutné posílit jeho vymahatelnost. Takže uvidíme.
Máte už nějaký termín, kdy to chcete předložit?
Tam bych viděl prosinec tohoto roku, kdy by měl přijít první nástřel, který by učitelé dostali pod stromeček a mohli by si to přes Vánoce přečíst a vytvořit si názor.
Vy chcete zavádět i srovnávací testy k porovnání jednotlivých škol. Ale jak chcete zjistit přidanou hodnotu, kterou škola žákům dá, když v jednotlivých školách je na startovací čáře rozdílná úroveň žáků, kteří do nich přicházejí, a navíc byly zrušeny osnovy a na různých školách se učivo probírá v různých ročnících?
Bezbřehost toho systému, kde se látka v různých školách vyučuje v jiných ročnících a rozdílným způsobem, je důvodem srovnávacích zkoušek. Ten systém je naprosto nemocný, protože je bezbřehý, bez pravidel, bez ohraničení. Je čím dále méně dětí a více škol. A pak je tu otázka financování, kdy se nefinancuje za kvalitu, ale za dítě. Je možné ten systém úplně celý překopat, ale já si nesu slova pana prezidenta, který říkal „reformujte, ale nedělejte revoluci". Revoluci dělat nebudu, já se snažím dát tomu bezbřehému systému určitá pravidla. Jedním z těch pravidel má být měření kvality. A podle mě to má smysl na konci prvního stupně a na konci druhého stupně. Souhlasím s vámi, že tam budou problémy. Ale toto nastaví určitý standard. Souhlasím s tím, že je určitě problém, když dítě ve třetí třídě odejde do jiné školy, je pak v úplně jiném světě.
A ta přidaná hodnota...?
Přidaná hodnota se změří tak, že nejprve uděláme srovnávací zkoušky v páté a pak v deváté třídě. Za čtyři roky tak bude vidět indivudální posun každého dítěte, ať už mělo na začátku docházky úroveň znalostí dobrou či špatnou. Může se pak ukázat, že dítě, které na začátku nemělo dobré znalosti, se o dost zlepšilo, zatímco dítě, které na tom bylo na počátku dobře, ve svém vzdělání stagnovalo. A to bude vypovídat o kvalitě té či oné školy. Na začátku změřit přidanou hodnotu bude nemožné, to může zjistit až následující změření po čtyřech letech.
Děkuji Vám za odpovědi. Dobrou noc
Půlnoční rozhovor již absolvovali:
Čtěte také:
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
