Poslanec si navíc ještě lačné čtenáře možná nahněval tím, že na obálku nechal natisknout levicové osobnosti Karla Marxe, Lenina, Che Guevaru a Michaila Gorbačova, zobrazené v řadě tak, jak se kdysi vyjímaly na transparentech a tribunách. Pátá osobnost ale má naznačenou jen siluetu a vedle ní je otazník. Má to snad znamenat, že levicové hnutí čeká na nějakého svého nového Marxe?
„Je skutečně otázkou, kdo bude další z klíčových postav levice," vysvětlil k tomu na křtu sám poslanec. „Proto ten otazník, dějiny snad doplní," dodal k tomu.
Vrátit socialismus v minulé formě, prosím, ne...
Chtěl ale navíc třeba poslanec a někdejší místopředseda komunistické partaje naznačit, že se socialismu může ještě v nějaké formě vrátit?
„Rozhodně ne vrátit. Při tom slově ´vrátit´se mi ježí všechno. To, co tady ale máme, není určitě konec dějin. Jistě je šance, aby přišlo něco jiného a měli bychom si přát, aby to bylo lepší, čili sociálně spravedlivější. Můžeme tomu říkat socialismus, ale jiný, než byl ve 20. století. Zapracujme to do těch alternativ různých hospodářských, sociálních, evropských a jiných politik a možná, že pak určité kroky ukážou, že to je začátek určitého socializačního procesu, který možná ještě v 21. století dá šanci na novou kvalitu společenského uspořádání," řekl ParlamentnímListům.cz s úsměvem Dolejš.
Vysvětlil, že základy levicového myšlení byly položené v 19. století. Ale nastupující generace se prý nebude zajímat o levicovou alternativu kvůli sentimentu k minulosti, nýbrž kvůli právě kvůli budoucnosti. A proto tyto základy musí procházet určitou transformací.
V Prognostickém ústavu bylo hej
V úvodu knihy bývalý místopředseda „rudé partaje" čtenářům nabízí jakýsi svůj pohled na dějiny KSČM od roku 1990. Autor zde kromě jiného vzpomíná na druhou polovinu osmdesátých let strávených v Ústavu prognózování ČR a označuje je za „lidsky i profesně nejšťastnější" období svého života. Druhá kapitola je obhajobou potřeby ekonomického uvažování v rámci levicových stran. Třetí a čtvrtá se zabývá sociální doktrínou, či mezinárodní integrací radikální levice.
Máme se omluvit? Ano, zní úvaha
Jenže v knize nechybí ani úvahy o tom, zda by komunisté - tedy nynější KSČM - měli konečně lidem do očí přiznat, že chybovali, když lid této země před rokem 1989 utlačovali.
„KSČM sice říká, že se učí z minulých chyb a deformací, ale lidé to potřebují slyšet z úst, kterým mohou věřit. Co jsou platná sebelepší programová řešení, když narazí na zeď nedůvěry," píše k tomu Dolejš. A o pár řádků dál pokračuje: „Nejlepší prevence proti opětnému selhání je, že i dnes zakoušíme pocit studu nad historickými případy zneužití moci jako výraz solidarity s postiženými i obav o osud civilizačních hodnot. I když je tu vždy riziko, že tento vnitřní postoj nebude hned pochopen. Ale svědomí přeci není přepych a nenahradí ho cynický machiavelismus...Smysl diskuse o omluvě tehdy i dnes vidím v tom vysvětlit veřejnosti, že ona historická distance KSČM od zneužívání moci její předchůdkyní KSČ je stále platná, že je dokonce klíčovým parametrem její identity."
Nebojí se, že by byl otloukánkem
Ale nezahrává si Dolejš příliš s trpělivostí svých kolegů? Vždyť on je společně s Miloslavem Ransdorfem pokládán za představitele modernizačního křídla KSČM a není žádným tajemstvím, že kvůli svým liberálním názorům třeba na Evropskou unii a právě na kritický pohled historie strany měl spolu s Ransdorfem ve straně vždy - mírně řečeno - na problémy zaděláno.
„Kritická sebereflexe je součást naší odpovědnost. Ale v té knize zas až tak revoluční myšlenky o omluvě nejsou, že bych se měl bát stranických kritiků. Lidé, kteří mne dobře znají, tak ty v dobrém i ve zlém nezaskočím. Ale jde o to, že když se nás někdo ptá na omluvu, tak tady bych čekal důvěryhodnou reakci a ne řeči: ´vždyť už jsme se omluvili, dejte nám pokojˇ," dodal Dolejš pro ParlamentníListy.cz.
Foto: Hans Štembera
Čtěte také:
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: olb