Velkou část občanů tolik netrápí současný spor politiků s ústavními soudci, důležitější je pro ně otázka nezaměstnanosti. V Ústeckém kraji dosahuje 13%, ovšem v programu TOP09 jsem se toho o boji s nezaměstnaností mnoho nedočetl...

Problematiku nezaměstnanosti vnímáme jako úzce provázanou s hospodařením státu. Pro Ústecký kraj je to spolu s řešením sociální problematiky otázka nejdůležitější.

Z pohledu TOP09 je s nezaměstnaností třeba bojovat nepřímo skrze budování infrastruktury nebo vzdělávání, protože vzdělání je jedním z klíčových bodů pro uplatnění na trhu práce. S tím souvisí např. potřeba rozšířit nabídku magisterských oborů na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP), aby kvalifikovaní lidé neodcházeli do jiných krajů. 

Sám jste vystudoval ČVUT a jste členem správní rady Technické univerzity v Liberci. Vzdělávací programy UJEP spadají spíše do oblasti oborů humanitních, najdou absolventi takových oborů v Ústeckém kraji uplatnění?

Univerzita má v kraji své místo, ale Ústecký kraj je krajem spíše průmyslovým a nabídka studijních oborů by tomu měla odpovídat. Tím nechci říct, že humanitní obory, zde nemají své místo, ale struktura oborů by měla odpovídat poptávce po pracovní síle.

Popsal jste nepřímé cesty podpory zaměstnanosti, počítá TOP09 i podporou přímou?

V oblasti přímé podpory zaměstnanosti již není efektivní podporovat vznik velkých průmyslových komplexů, ale je třeba podporovat vznik pracovních míst v sektoru malých a středních podniků, protože mnohdy jsou to místa mnohem stabilnější. Počítáme také s rekvalifikačními kurzy jako se standardním nástrojem politiky zaměstnanosti.

Pokud občan přijde o místo vlastním přičiněním, tak podle vašeho programu bude mít nárok na podporu v nezaměstnanosti pouze ve výši životního minima. Domníváte se, že je to spravedlivé vůči někomu, kdo odešel z práce např. kvůli dlouhodobým neshodám se svým nadřízeným?

Pokud se nepohodnete se šéfem v zaměstnání, odchod z pracovního místa je nejjednodušším řešením. Otázkou je, jestli by měl vaši volbu nejsnazšího řešení financovat stát jinak, než základní existenční podporou. Z hlediska společenského je správné a zodpovědné, abyste konflikt se šéfem sám vyřešil, nebo se v případě formálního pochybení obrátil na úřad práce.

Analogicky to platí o někom, kdo je nezaměstnaný a odmítá obecně prospěšné práce nebo rekvalifikační kurzy, takový člověk má opět dostat jen existenční minimum. Tímto opatřením chceme omezit práci na černo, která je dnes velmi rozšířená. Člověk, který věnuje polovinu pracovní doby obecně prospěšným pracím a druhou polovinu pracovní doby věnuje hledání nového zaměstnání, nemá čas na to, aby pracoval na černo a přitom zneužíval sociální síť.

S tím souvisí ještě jedna věc a to kontrola ze strany státu. Sám mám zkušenosti z vlastní firmy a za 18 let podnikání jsem nikdy neměl kontrolu na to, zda všichni, kteří pro mě pracují, pracují legálně. Měl jsem několik kontrol např. na náležitosti pracovní smlouvy, ale na nelegální zaměstnance nikdy. Samozřejmě nikoho na černo nezaměstnávám, ale kontrolní činnost pracovních úřadů by se měla zlepšit. Proto dlouhodobě hovořím o potřebě upravit tzv. metodiky kontrol u celé řady úřadů.

Řada především menších obcí si stěžuje, že na provozování obecně prospěšných prací nemají dostatek finančních prostředků....

Primárně je to starost úřadů práce a tedy státu. Buď to úřad zorganizuje ve spolupráci s městem, pak město získá výhodu levné pracovní síly, nebo to úřad práce zorganizuje sám. Mnohé pracovní úřady dnes pouze evidují nezaměstnané a nijak nepomáhají s hledáním nového zaměstnání, např. prostřednictvím rekvalifikačních kurzů, i tato praxe se musí změnit.

V programu slibujete snížení výdajů na chod státu o 20% v horizontu dvou let. Je k tomu ještě dost prostoru ve světle toho, že současný ministr financí Janota už státní správu zeštíhlil?

Podle mého zde prostor ještě je, ale zdůrazňuji horizont dvou let. V prvním kroku je třeba udělat procesní analýzu. Za posledních 20 let jsme si vymysleli tolik různých státních agend a řada z nich je neefektivních a zbytných. Druhým krokem bude personální analýza.

Někteří podnikatelé si stěžují na to, že český stát spotřebuje na správu daní příliš mnoho peněz...

Touto otázkou se zabývám velmi pečlivě jako poradce ministra financí. Poměrný náklad na správu daní činí přibližně 2%, ale je třeba přiznat, že u některých daní je to více - např. poplatek z lázeňské a ubytovací kapacity nebo darovací daň. To je také důvod proč v programu hovoříme o potřebě přehodnotit výběr daní, např. daň z příjmu chceme sloučit do daně z příjmu, protože vedení darovací daně v samostatné skupině je příliš nákladné.

Ještě jednu otázku k daním. V programu uvádíte, že nebudete prosazovat jejich zvýšení. Je to reálné za současné ekonomické situace?

Dáváme jasně najevo, že bychom s ekonomickými úpravami razantně začali na výdajové straně. Na druhé straně podporujeme návrhy ministra Janoty, protože pokud v této věci nebudeme dělat nic, bude to mnohem horší. A pokud se skřípěním zubů přistoupíme na zvýšení daní, tak určitě ne přímých daní.

S tím souvisí i problematika jednotného inkasního místa - společný výběr daně z příjmu, sociálního pojistného a zdravotního pojistného. To by byla velmi výrazná položka v úspoře administrativních nákladů jak z pohledu státu, tak z hlediska podnikatelů. Dnes se jedna agenda kontroluje třikrát. Jednou se kontroluje daň z příjmu, zdravotní pojištění a sociální pojištění a to ještě několika různými pojišťovnami.

V programu dále slibujete sloučit např. ministerstvo zemědělství s ministerstvem pro místní rozvoj...

To není to nedůležitější opatření, ale propojenost agend těchto ministerstev je tak výrazná, že navrhujeme jejich sloučení pod jednu střechu. Ze stejných důvodů navrhujeme sloučení agendy ministerstva kultury s tou části agendy ministerstva školství, která se týká základního a středního školství, protože obě mají velmi silnou návaznost na krajské uspořádání. Naproti tomu navrhujeme vznik samostatného ministerstva pro vysoké školy a vědu, protože vysoké školy mají na vědu a výzkum velmi silnou návaznost.

Na jedné straně slibujete úspory v oblasti státu a na straně druhé v programu hovoříte o zavedení přímé volby starostů, hejtmanů a prezidenta republiky. Z hlediska státu je ale přímá volba mnohem dražší než volba nepřímá...

V TOP09 jsme dlouho diskutovali, jestli to máme do programu zařadit a nakonec jsme se rozhodli, že ano. Demokracie něco stojí.

Přejděme k poslednímu tématu, mimo jiné jste viceprezidentem Komory pro hospodářské styky s SNS. Mohou se podle Vás čeští podnikatelé v daném prostoru zdárně rozvíjet navzdory tomu, že se v regionu mohou setkat např. s horší vymahatelností práva?

Popíšu to z hlediska podnikatele. Manažeři, podnikatelé i obchodníci mají na jedné straně přijmout politickou realitu, ale na straně druhé mají naplno využít příležitosti, které se nabízí. Od rozpadu SSSR unikla už poměrně dlouhá doba, a proto postupně přecházíme na bilaterální vztahy s jednotlivými zeměmi společenství. Máme velkou výhodu v tom, že tyto země hledí na ČR pozitivně díky pozitivním vazbám z minulosti a byla by velká chyba toho nevyužít.

Ohledně vymahatelnosti práva si můžeme např. položit otázku, zda je lepší obracet se na místní obecní soudy nebo zda zvolit rozhodčí řízení. Rozhodnutí rozhodčího řízení je ve většině zemí světa snáze vymahatelné. Obecně se dá říci, že překážky v podnikání nalezneme v různých částech světa a záleží na schopnostech manažerů, jak si s nimi poradí. Samozřejmě, lze diskutovat i o případné podpoře českého státu.