Slovenský právník a politik, který si vysloužil označení tichý normalizátor či prezident zapomnění, na svou funkci v čele státu rezignoval 10. prosince 1989. Ve své kariéře okusil Husák vrcholy i propady: při politických procesech v 50. letech skončil ve vězení, později naopak vystoupal na nejvyšší místa totalitní mocenské hierarchie. 

Husák se narodil 10. ledna 1913 v Dúbravce u Bratislavy (dnes jedna z bratislavských čtvrtí) v dělnické rodině jako nejmladší ze tří dětí. Úspěšně vystudoval práva a živil se jako advokátní koncipient. Do KSČ vstoupil ve svých 20 letech. 

Hvězda Gustava Husáka

Husákova politická hvězda začala stoupat za druhé světové války, kdy se mj. podílel se na přípravě Slovenského národního povstání. Po válce stál v čele Sboru pověřenců plnícím roli slovenské vlády, ale v 50. letech byl obviněn ze "slovenského buržoazního nacionalismu", zbaven funkcí i členství ve straně a odsouzen na doživotí. Propuštění na svobodu a posléze i rehabilitace se dočkal v 60. letech. 

V době Pražského jara roku 1968 vystupoval Husák nejprve jako stoupenec reformnímu proudu v komunistické straně. Podporoval tehdejšího reformního lídra Alexandra Dubčeka, v dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády, zasazoval se o přípravu federativního uspořádání republiky. Po okupaci ze srpna 1968 ale "obrátil" a v dubnu následujícího roku se s podporou Moskvy dostal do čela KSČ jako jeden z hlavních exponentů začínající normalizace. 

Hlavou státu se Husák stal v roce 1975, když v prezidentském křesle vystřídal těžce nemocného Ludvíka Svobodu, do nejvyšší ústavní funkce byl zvolen ještě dvakrát. 

Husák byl dvakrát ženatý. S první manželkou Magdou Lokvencovou měl syny Vladimíra a Jána. Jeho druhá žena, novinářka a překladatelka Viera Millerová zahynula v roce 1977 při leteckém neštěstí u Bratislavy. 

• SLEDUJEME: 17. listopad