Vztek a znechucení nad pokračujícími skandály v české politice stály za rozhodnutím Michala Viewegha napsat román Mráz přichází z Hradu, který sám autor považuje za kontroverzní dílo. Vyjde začátkem října a je pokračováním detektivky Mafie v Praze. Novinka je ale napsaná tak, aby ji pochopil i ten, kdo první díl nečetl.  

„Můžu prozradit, že postavy všech kmotrů, podnikatelů a politiků budou pod jejich skutečnými jmény. Včetně premiéra Nečase, ředitelky jeho kabinetu Nagyové, prezidenta Klause, jeho manželky, podnikatele Janouška a dalších,“ uvedl Michal Viewegh při představení své novinky, v v níž se prý vypsal ze vzteku na politiky. Nejčastějším terčem je prezident Václav Klaus.

Spisovatel hlavu státu vůbec nešetří

V úvodu ukázky, kterou přinesl iDNES.cz, se píše o tom, že prezidentovi se k ránu zdálo o Lennym. „Šlo o sen v jistém ohledu trochu smutný – ale zároveň i vzrušující. Livia byla na Maledivách (pikantní bylo, že si s dětinskou škodolibostí vybrala stejný atol, kde tenkrát byl s Lennym), takže Václav Klaus si mohl přitáhnout balíček papírových kapesníků Zewa a nerušeně si ten erotický výjev přehrát ještě jednou,“ lze si přečíst v nejnovějším Vieweghově románu.

O pár řádků dál se dozvíme, jak to vypadalo, když za prezidentem přišel jeho vicekancléř Petr Hájek a probírali to, že když má Václav Havel knihovnu, tak Václav Klaus bude mít Institut. „Havel ovšem bude mít i letiště. Co se bude jmenovat po vás?“ nastolil Hájek otázku, na níž ale vzápětí začal sám hledat odpověď.

Po prezidentovi by se mohla jmenovat katedrála

První možností, která ho napadla, bylo náměstí, ale hned přispěchal s lepším nápadem. „Co je tradiční dominantou každého města?“ zeptal se vicekancléř. V očích Václava Klause zajiskřilo poznání. V Hájkově vousaté tváři se objevil úsměv. „Ano. Kostel. Katedrála. Chrám.“ Prezident slyšitelně mlaskl. „Nechám si to projít hlavou,“ řekl.

Poté se zaposlouchal do Hájkových slov o historických mýtech, na něž jsou bohaté obě světové války. „Jeden z největších mýtů se týká Terezína Všichni se povinně dojímáme nad dětskými kresbičkami a nástupy do transportů – jenomže Terezín byl ve skutečnosti tajným mocenským centrem evropských Židů,“ sděloval vicekancléř prezidentovi.

Senátor Štětina se mezi čtenáře plevelného bulváru nezařadí

„To je zajímavé,“ pravil po chvíli Václav Klaus. „Podnětné.“ Mdlá politická korektnost, to nebylo nic pro něj. Opravdu rád by si o Židech popovídal, ale při pohledu na hodinky zjistil, že musí vstát a začít plnit státnické úkoly nového dne. Nejprve si ovšem zahraje tenis se svým novým milencem. Však oni se Rusové nezblázní, pomyslel si vzdorně.

Nejčtenější český romanopisec současnosti ale nemůže počítat s tím, že by jeho novinku dychtivě vyhlíželi politici nebo dokonce svým zájmem pomohli k jejímu vyššímu prodeji. Dokonce i ti, kteří jsou vůči Václavu Klausovi zpravidla v opozici. „Knížku si nekoupím, protože plevelné bulváry nečtu,“ nesmlouvavě odmítl v reakci pro ParlamentníListy.cz senátor Jaromír Štětina, že by mu Vieweghova novinka stála za koupi či jen za přečtení.

Použití konkrétních jmen v románu nemusí být na závadu

„Knihy Michala Viewegha nečtu, nemám na to chuť, a tedy ani čas. Sranda z politiků (ale třeba i podnikatelů) ať je a nemá přitom žádná ale," uvádí pro ParlamentníListy.cz Matěj Stropnický, člen předsednictva Strany zelených. A čtenáře nenajde spisovatel ani u jiné generace a jiného politického zaměření.  „Nečetl jsem žádnou knihu pana Viewegha a nemíním s tím na stará kolena začínat," svěřuje se pro ParlamentníListy.cz poslanec TOP 09 Daniel Korte.

Scénárista, dramaturg a politický glosátor Jan Štern se v devadesátých letech poté, co působil jako poslanec za Občanské fórum, autorsky podílel na pořadech, které si také braly politiky na mušku, což byla mimo jiné Dvaadvacítka. „To bylo jen v symbolické rovině. V podstatě tak jemně, že si to tam divák mohl najít, ale nemusel. Ale nenatírali jsme žádného konkrétního politika jménem. Mráz přichází z Hradu jsem zatím nečetl, ale pokud se tam použití konkrétních jmen hodí, tak proč ne,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jan Štern.

Nelichotivá fikce o skutečných žijících lidech se nazývá pomluvou

Na ukázky z Vieweghovy novinky zareagoval také politolog Bohumil Doležal. „Vieweghova knížka není sbírka esejů, ale román. Líčí se v něm Klausovy vztahy s milencem, mluví se o tom, že je ruský agent, reprodukuje se jeho rozhovor s vicekancléřem Hájkem o tom, že Svatovítská katedrála má dostat jeho jméno. Zároveň je to ale fikce o skutečných a žijících lidech. A to je, řekl bych, neslušné,“ tvrdí Bohumil Doležal v komentáři pro Reflex.cz.

„Nelichotivá fikce o skutečných žijících lidech se nazývá pomluvou. Ve slušné společnosti bývá zvykem, že romány se o veřejně známých lidech píší, až když se kniha jejich života tak říkajíc uzavře. Dokud se tak nestane, je třeba je věcně hodnotit a třeba ironicky a nelítostně kritizovat,“ domnívá se politolog, který ale přitom vůbec nepochybuje o tom, že si i to druhé Václav Klaus zaslouží.

Podobné ventily mohou vést k ještě větší frustraci

Nekorektní opovržení vůči nejvyššímu ústavnímu činiteli současného českého státu dopadá i na tento stát. „Myslím si, že pan Viewegh je příliš fascinován tím, co lidé (čtenáři) chtějí slyšet. Jistě, romanopisec chce být čten, to je přirozené. Jen se obávám, že on to chce až moc. A že podobné ventily z frustrace pak nemohou vést k ničemu jinému, než že se frustrace ještě prohlubuje,“ konstatuje závěrem Bohumil Doležal, který rovněž nepatří mezi Klausovy zastánce.