„První kniha Paměti a úvahy se prodávala nad očekávání skvěle. Několik týdnů se držela na čelních místech knihkupeckých žebříčků. To je na tento typ literatury a na to, že šlo o paměti bývalého nejvyššího představitele socialistického Československa, jehož média stále nevybíravě kritizují, dost neobvyklé," řekl ParlamentnímListům.cz ředitel nakladatelství Epocha Zdeněk Pobuda s tím, že druhý díl Štrougalových pamětí Ještě pár odpovědí by se měl v knihkupectvích objevit nejdříve v úterý.
Kniha reakcí na dopisy
Po vydání knihy Paměti a úvahy se na nakladatelství snesla doslova lavina různých dotazů a stížností, že autor Lubomír Štrougal některé věci nedovysvětlil, jiným se vyhnul či další přímo zatajil. Na to konto vzniklo její pokračování. „Sebrali jsme tyto připomínky a Zdeněk Jirků, jenž autorovi pomáhal s přípravou první knihy, se ho na ně zeptal. Nečekejte však knihu jen jako rozhovor, těch otázek je tam dost, ale podstatné jsou odpovědi," naznačil Pobuda.
S předsedou vlády socialistického Československa se prý ředitel nakladatelství poprvé seznámil před necelými třemi lety. Tehdy mu nabídl možnost vydat jeho vzpomínky. Vzájemnou spolupráci si od té doby nemůže vynachválit. Štrougal je podle něj i přes svůj vysoký věk stále velmi bystrý a vše bere s patřičným nadhledem. Na rozdíl od některých jeho bývalých stranických kolegů má Lubomír Štrougal vysokoškolské vzdělání, je právník. A i kvůli tomu se vždy vyjadřoval mnohem pregnantněji a s ohledem na posluchače. Takové by prý mělo být i pokračování.
„Současně se podařilo zachytit i stručné vzpomínky některých členů Štrougalovy vlády a dalších zajímavých osobností - pár svých poznámek poskytl i legendární předseda JZD Slušovice František Čuba. Kniha vrcholí velmi aktuální úvahou nad stavem České republiky a závěrečná pointa jistě překvapí svou nevšední otázkou, kterou Štrougal nepokládá zdaleka jen sám za sebe," píše se v anotaci na novinku.
První díl pamětí
V první publikaci Paměti a úvahy Lubomír Štrougal již v autorské poznámce uvádí, že kniha není vědeckou prací, ale osobním a subjektivním svědectvím o tom, co prožil. „Přesto věřím, že čtenář - starší i mladší - v ní najde pár nových pohledů na historii země, kterou mám tak rád," píše také Štrougal. V knize je i fotografická dokumentace, kde si autor podává ruku s prezidentem Ludvíkem Svobodou, hercem Milošem Kopeckým, hovoří s jugoslávským prezidentem Josipem Brozem Titem anebo Indírou Gándhiovou, ale i třeba skládá dříví.
V krátké rešerši na poslední straně knihy s modrým přebalem z roku 2009 Štrougal píše: „Jak už to bývá, o lidech, kteří zastávají vrcholné funkce, se za každého režimu vykládají různé historky, pomluvy, prostě drby. Já jsem údajně vlastnil několik zámeckých objektů, řadu vil, měl různé milenky, mimo jiné i z řad zpěvaček. I teď se ještě povídá, že můj otec byl s Antonínem Novotným v koncentračním táboře a ten mu měl slíbit, že se o Štrougalovy syny po válce postará. Otec se s Novotným vůbec neznal, nikdy se nesetkali, každý byl vězněn v jiném nacistickém „zařízení." Prostě bláboly všeho druhu. Tehdy u nás nebyl bulvár, takže většina těchto „zaručených" zpráv se šířila prostřednictvím zahraničních médií a hlavně ústním podáním, na což jsme v Československu byli mistři světa."
Lubomír Štrougal se narodil roku 1924 ve Veselí nad Lužnicí. Absolvoval třeboňské gymnázium, za války byl totálně nasazen, po osvobození vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1949 pracoval v aparátu KSČ, odkud se dostal do vedení strany. Byl ministrem zemědělství, vnitra, pak tajemníkem ÚV KSČ. Od podzimu 1968 byl členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSČ. V letech 1970 až 1988 byl předsedou vlády socialistického Československa. Pom změnách roku 1989 rezignoval na mandát poslance Federálního shromáždění a na členství v ÚVKSČ, čímž zmizel z veřejného života. V současnosti žije v ústraní v horské obci Jizerka. |
Exkluzivní ukázky z pamětí Lubomíra Štrougala
O tajných spolupracovnících bezpečnosti
Mluvím o tom poprvé. Počátkem roku 1990 rozhodl nový ministr vnitra Richard Sacher, zřejmě i se souhlasem prezidenta a nového politického vedení, o jednom mimořádném opatření. Z tajné evidence osobních svazků, které kontrarozvědné služby za 45 let vytvořily, rozhodl vyjmout stovky - některé zdroje mluví o tisících - agenturních záznamů, které se týkaly jistých osob.
O Gustávu Husákovi a JZD Slušovice
Husák v těchto letech zkrátka stále častěji podléhal cíleně dodávaným pomluvám, které vyráběli věrní agenti kolem ministra Obziny. Několikrát jsem byl nucen vysvětlovat mu Obzinovy pochybnosti o úspěšnému podnikání v Agrokombinátu Slušovice. Na předsedu představenstva doc. Františka Čubu a vedení Agrokombinátu vyrobili různé nesmysly. Kdo ze zahraničí či z Prahy financuje Agrokombinát? Štrougal prý nad vším drží ruku atd. V roce 1986, těsně před zahájením 17. sjezdu KSČ, jsem mu v otevřené kritické diskusi vytýkal, že jak někde někdo vynikne - ať jednotlivec, či kolektiv, podnik, okres -, hned upadne do podezření. Na jednom zasedání ÚV KSČ v roce 1984 neoprávněně kritizoval úspěšného ministra paliv a energetiky Ehrenbergra, že prý si odcestoval na rekreační pobyt, zatímco se měl věnovat řešení v té době hlavních problémů v resortu. Ministr ale ve svém úřadě byl a normálně pracoval. Hned po zasedání jsem mu musel říci: „Gusto, takhle vystupovat nemůžeš, lidi urážíš. A to je pro prezidenta a představitele strany nedůstojné."
O konzumní společnosti
Komu by to nebylo sympatické? Nové fasády, upravené ulice, rozmanité obchody. Jenomže taky vidím, jak jich ubývá a nahrazují je herny. Co se stalo? Zrodila se dříve nevídaná věc: hypermarkety, nákupní centra, chrámy konzumu a zábavy! Všichni na to nadávají a všichni tam jezdí. Už ne komunisté, ale nadnárodní řetězce likvidují pekárny, řezníky, ševce a čistírny. Je to tak. Trh máme nepřeberný, konkurence je drtivá, každý si může vybrat, třeba i na internetu. Zatímco my jsme každou chvíli řešili dodávky masa nebo brambor, dnes vláda ani neví, kolik čtverečních kilometrů ta nákupní centra zabírají. Je to dobře? Pro zákazníky asi ano. Pro zemědělskou půdu, pro drobné živnostníky i pro životní prostředí těžko. Desítky tisíc kamionů každý den na silnicích! Za všechno se zkrátka musí zaplatit. A nejen penězi. Tehdy i dnes.
O Václavu Havlovi
Nesmíte situaci posuzovat jen podle Václavského náměstí. V listopadových dnech nebyla celostátní podpora Havla a Občanského fóra zdaleka tak jednoznačná. Nabízela se, jak známo, reálná možnost, že novým prezidentem se stane Ladislav Adamec. V té době bylo už jasné - a okolnosti kolem nás to dávaly zřetelně najevo -, že poměry u nás začíná určovat Západ. Zvláště západoněmecká diplomacie a rozvědné služby této země byly více než aktivní. Poradci a přátelé seskupení kolem Adamce dospěli k závěru, že přes všechny pochybnosti, které vůči němu měli, by jeho zvolení prezidentem bylo objektivně nejvýhodnější variantou. Jako muž převratu byl v oněch dnech populární a bylo možné předpokládat, že má do určité míry lidovou podporu.
O zklamání z vývoje
Jsem. Nevyužili historickou příležitost. Národ ztratil jistoty socialismu a celkem se nepřiblížil nejvyspělejším kapitalistickým zemím. Má to i objektivní příčiny - zatímco my jsme v Moskvě naráželi na ideologické a politické bariéry dogmaticky chápaného modelu socialismu, oni v Bruselu musejí jako neposlušní žáčci stát v koutě a čekat, jaké budou zájmy velkých zemí a čím dál více hlavně velkých hospodářských a finančních dravců. Mají proti nám jedinou výhodu: mohou nadávat nahlas. Ale to je všechno. Největší vina leží ovšem na domácích polistopadových garniturách. V. Havel prohlásil ve svém prvním novoročním projevu: „Naše země nevzkvétá." Budiž. Tak se rozhlédněme dnes! Vzkvétá české zemědělství? Vzkvétají řemesla a živnosti? Vzkvétá průmysl v českých rukou? Vzkvétá původní česká literatura? Nenuťte mne pokračovat... Takže jsem zklamaný. Celý svůj život, čtyřicet let, nejprve v jižních Čechách, pak v Praze jsem se snažil pomáhat k uskutečnění mého ideálu - sociálně spravedlivé společnosti. Nepodařilo se, utrpěli jsme politickou porážku. I po převratu v roce 1989 jsem přál naší zemi úspěch. Ale následné dvacetiletí mě opět zklamalo.
Čtěte také:
Foto: Nakladatelství Epocha
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský