Většinou ještě sedím u televize a sleduji nějaké zajímavé pořady. Chodívám vůbec spát dost pozdě, takže noc ze soboty na neděli není výjimkou.

A co třeba sobotní posezení s přáteli, dokážete se odpoutat od politiky?

Z pravidelných posezení, která jsme s přáteli mívali, už sešlo. Víme o sobě a když je třeba, pomáháme si, ale na pravidelné sedánky už nějak není čas. Často i z domluvených setkání sešlo, protože najednou se objevilo nějaké mimořádné zasedání nebo pracovní schůzky, a bylo po posezení.

Neodnáší to partnerský život?

S mým partnerem máme takové „víkendové manželství". V pátek se sejdeme a v pondělí rozloučíme. On je také lékař a byl senátorem za ČSSD v té první garnituře, když Senát vůbec vznikl. (MUDr. František Jirava - pozn red.). Takže samozřejmě diskutujeme jak o medicíně, tak o politice, o horkých novinkách, no a samozřejmě o lidech, které společně známe. No a tedy řekněme si, že o události není nouze, takže je pořád o čem mluvit.

Co Vám politika dala a co vzala?

No, politika mi dala širší přehled. Před tím, při práci ve fakultní nemocnici jsem byla vlastně v takové „ponorce". Tomu jsem věnovala celé své „já". Takže jsem byla spíše izolovaná a o politiku jsem se tehdy moc nestarala, i když samozřejmě tehdejší revoluční politika přinášela každý den něco nového.

Čtěte také:
Hejtmanka Emmerová rezignovala na svůj post, půjde do sněmovny
Hejtmanka Emmerová bude ve funkci ještě přes léto, přemluvili ji

Když dnes poslouchám zprávy, uvědomím si, že jen představa, že by takové zprávy vysílala televize před rokem 89, je nemyslitelná, že bych si myslela, že se někdo zbláznil.

Co mi vadí je, že ty zprávy nebývají vždy ověřené, takže se druhý den třeba dozvím, že to, co bylo řečeno den před tím, už neplatí, že to nebyla pravda.

A co Vám politika vzala?

Co mi vzala? Asi iluze. Navíc řadu novinářů považuji za dost povrchní, protože si řadu věcí neověří, hlavně aby měli nějakou „kachnu", kterou by mohli opublikovat jako první. A vůbec jim nepřijde hloupé, že se to příští den popře, že to není pravda. To mi vadí, a vadí mi i to, že jsou pak všichni novináři házeni do jednoho pytle, ostatně podobně jako poslanci.

A kam podle Vás směřuje současný politický vývoj?

Tak současný politický vývoj mě hodně skličuje. Když jsem mezi lidmi, na různých schůzích nebo setkáních, tak se dozvídám, že ani oni to nevidí růžově. A mně nějak docházejí argumenty. Vidím, že jsou lidé znepokojeni.

K tématu:
Profesor Komárek má strach: Takhle dopadnou chudí a nemocní
Příspěvek na lázně. Zase jedna věc, kterou lidem berou
Tomáš Cikrt: Ještě se nehoupám, ještě nevisím...
Rath zopakoval v televizi: Nadstandard napadneme u soudu

Byla jsem na oslavě 20 let znovuotevření letecké záchranné služby, o kterou jsem moc bojovala, a nakonec vybojovala. Tehdy jsem oslovila premiéra Tošovského s žádostí, aby během tehdejší úřednické vlády urychlil schvalovací proces, aby se to vůbec podařilo schválit. Vyhověl mi. Ta vláda začala fungovat od ledna 98, a už prvního dubna 98 jsem byla na zahajovacím znovuotevření letecké záchranné služby v Líních, kde tu službu vykonává armáda ČR. Na pana Tošovského vzpomínám ráda, to byl slušný člověk.

Když to porovnávám se současnou vládní garniturou, tak mě to vůbec neuspokojuje a jsem z toho nervózní úplně stejně jako občané. Ty věčné hádanice mezi nimi snad nemají konce a obměny vlády, kdy se tam střídají lidé jak „žolíci", tak to se mi opravdu nelíbí.

Dnes jste členkou parlamentního výboru pro sociální záležitosti, ale byla jste ministryní zdravotnictví. Jak vidíte dopad chystané zdravotnické reformy na běžného občana?

Tím, že byla přijata novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, kde vznikl pokus o stanovení standardu a nadstandardu, je to v naprostém rozporu s mým nazíráním na tuto věc.

Standardy existují, jistě. Jsou v Německu i v jiných zemích. Ale znamenají přece něco docela jiného. Standard definuje určitý diagnostický a léčebný postup. Má být co nejefektivnější a co nejšetrnější, a je to vlastně metodický postup, jak by se měly zdravotnické problémy řešit.

Že se však standardem stane dokonce dvojí typ vyplácení zdravotní péče, tak to s tím absolutně nemohu souhlasit. To není standard. Pokud by to pojištění bylo stále „hubenější" a ve stále větším propadu, tak se dostaneme na standard nula?

Vím, že je to extrém, ale zkrátka nelze říct, kolik peněz se dá do základní péče, a kolik peněz je třeba na takzvaný nadstandard, tak tohle opravdu ne.

Minulé půlnoční rozhovory:
Radikál topkař Polčák: Najít rozumné poslance véček. Ideální řešení
Gazdík přestal chválit: Polepšená Véčka? Nejsem naivní
Poslanec ODS Doktor: Odborářští bossové parazitují na pracujících
Zlý muž véček si trvá na svém. Nečas neplní slovo. S ním ve vládě ne
Rozčílený Zavadil: Tahle vláda je buď zkorumpovaná, nebo blbá

A jak byste si to představovala?

Vždycky jsem byla proti tomu, aby se začínalo od peněz. Nejdřív je třeba říct, jak by zdravotnictví mělo vypadat a měli by to udělat odborníci. Pak teprve se budu ptát, kolik to bude stát. A teprve ve chvíli, kdy by to překročilo možnosti veřejného zdravotního pojištění, navrhla bych nějaké připojištění. Ale úplně první by na řadě měl být stát,který by měl pečovat právě o to, aby ve zdravotnictví bylo dost peněz. Buďto aby se zvýšilo pojistné, nebo by do toho veřejného pojištění stát vložil nějakou injekci, protože právě stát je gestorem úrovně zdravotnické péče.

Tím, že se začalo z druhé strany, že se začaly peníze rozdělovat na základní a jinou péči, je podle mě špatně.

Jak se Vám líbí prodloužené odchody do důchodu?

Tedy, i když se mě to netýká, je to hodně špatně. Když společnost stárne, a demografické údaje to potvrzují, tak si zřejmě někdo přečetl poučku, že se tím zároveň musí prodloužit odchod do důchodu. To bych ještě chápala.

Jenže. Musí opravdu existovat určité limity. Neumím si představit, že člověk v 70 letech bude stejně intenzívně dělat svou práci. Ano, má velké zkušenosti, ale většinou už není zdravý, není dost trpělivý ani pohotový, zkrátka adaptace na ten každodenní výkon zde chybí. Člověk v 70 letech (samozřejmě existují čestné výjimky) ale většinou už není schopen každé ráno vstávat, jít do práce a kvalitně ji odvádět. Aby takový člověk byl nakonec vynervovaný z připomínek, že nic nestihne a z dalších komentářů od mladých lidí, kteří umějí být někdy velmi nevybíraví, tak to je degradace toho člověka.

A jak to nakonec dopadne?

Mám takové podezření, že tito lidé budou nuceni žádat o předčasný důchod, čímž na to doplatí finančně. No a to bude takzvané šetření.

Čím se liší práce hejtmana a poslance?

Práce hejtmana je daleko náročnější, alespoň v mé praxi určitě. Když jsem nebyla mimo svou pracovnu na nějakém zasedání, nebo na regionální radě, tak jsem tam byla od rána do večera. Každý, kdo chtěl se mnou mluvit, měl šanci. Ať to byli lidé takzvaně z „baráku", tj. z úřadu, nebo lidi z venku, každému jsem chtěla umožnit, aby mi vysvětlil svůj problém, no a to je časově hodně náročné. Takže někdy jsem si práci brala i domů, nebo na víkendy. Rozhodně ale být hejtmanem a ještě poslancem v parlamentu, tak to by mi určitě nedalo spát. Bála bych se, že něco „prošvihnu".

Když už jsme u toho, co Vás dokáže připravit o klidné spaní?

Lidská zášť a zloba. Když jsem odstupovala po zvolení do parlamentu z funkce hejtmana, řekl mi ředitel krajského úřadu, že mám ze zákona nárok na takzvanou odměnu či odstupné. Je to paradoxně nejen pro hejtmana, který odstoupil, ale dokonce i pro takového, který byl odvolán. Což mě šokovalo, protože byl-li někdo odvolán, tak asi něčím nevyhovoval. Přesto se mu má ta odměna vyplatit a schvaluje to zastupitelstvo. Tím, že mi to sdělila oficiální osoba, myslela jsem, že je vystaráno, a že se to bude odehrávat běžným úředním postupem. Tak jsem se o ten proces dále nezajímala.

To bylo ve červnu po volbách. Po několika měsících jsem se na to zeptala mého nástupce, hejtmana Chovance, a teprve rok po volbách se to mělo teprve předložit červnovému zastupitelstvu. Když jsem navíc slyšela ty výhrady - proč se to řeší teď, a proč se to neřešilo hned, bylo mi to trapné a raději jsem sama požádala o stažení toho bodu.

Tím jste ale vlastně dala najevo, že o ty peníze nestojíte.

Možná, ale opak byl pravdou, protože jsem byla domluvená už se dvěma neziskovkami - jedna zdravotní, druhá sociální - kterým bych ty peníze rozdělila. Ne, že by člověk nevěděl kam ty peníze dát, ale donátoři se moc nehrnou, přestože slibovali, tak jsem chtěla dát podnět vlastním příkladem. Všichni víme, že bez peněz se podobné činnosti kvalitně rozvíjet nedají.

A proč o té věci vůbec mluvím? Protože je to taková šmouha na své pověsti. Kdyby mi někdo řekl , že jsem svou práci dělala špatně, chápala bych, ale takto... Navíc jsem se dočetla, že jsem o tu odměnu požádala, což je nesmysl. Ale všechny ty okolnosti mě hodně mrzí.

Lékařskou profesi jste už takzvaně pověsila na hřebík?

Ne tak docela. Mám stále ještě malinký úvazek na lékařské fakultě. Přednáším na mé oblíbené téma - kyslíková terapie v přetlaku, což zde nikdo nepřednášel. A moc mě těší, že si studenti mých přednášek cení.

Těší mě i má lékařská minipraxe v nemocnici a jsem ráda, že jsem si toto povolání vybrala. Jestliže jako politik se setkávám s opovržlivým výrazem u lidí, kteří mě neznají, pak v medicíně mě těší uznání, kterého se mi dostává ode všech.

Jaký byl návrat do parlamentu?

Na úvodní recepci jedna zaměstnankyně parlamentu zajásala. „Jé, to je fajn, že jste tady, aspoň tu bude zase jeden pořádný doktor". A v podstatě tam opět funguji opět jako takový lékařský poradce, protože poslanci si zřejmě zkušenost se mnou předávají i přes další volební období.

Čas pokročil a je čas na spaní. O čem byste si chtěla nechat zdát?

Miluji sny, které jsou laskavé, kde mě nikdo nehoní. Pravda, zdá se mi občas i o lidech, kteří mi ublížili, ale takové sny nemusím. Miluji ale ty, v nichž vidím lidi, které mám ráda, a na které dnes nemám tolik času, kolik bych si přála. Maminka, moje tři vnoučata, vůbec rodina, nebo i přátelé, třeba i pacienti, s nimiž jsem se spřátelila. Když je nemůžu vidět tak často v běžném životě, tak jsem i za ty sny vděčná. Hezky mě nastartují do dalšího dne.