„Je to binec, není kde zaparkovat, nikdo tady kolem pracáku s tím nepočítal,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz padesátiletý Josef, který si teprve šel vyřizovat příspěvek na mobilitu na ostravský úřad práce, a právě vcházel do budovy. „Jezdil jsem asi třikrát kolem dokola, než se konečně uvolnilo místo. Zaparkoval jsem sice na invalidech, jenže přenosný parkovací průkaz invalidy musím odnést na výměnu za nový k úřednici do kanceláře. Tím pádem v autě nic nezůstalo. A tak nevím, zda až se vrátím na parkoviště, nebudu mít botičku. Je to celé nedomyšlené,“ řekl Josef a vešel s ostatními lidmi do výtahu. Mobilita se totiž vyřizuje v Ostravě ve čtvrtém patře.

Prostor u výtahů je sice poloprázdný a na lavičkách nikdo nesedí. Ovšem tady nikdo nic nevyřídí. Musí se totiž přes dveře vejít do další chodby ke kancelářím, kde se vše vyřizuje. A tam je narváno. Všechny lavičky jsou obsazené, spousta lidí stojí ve frontách u dveří. Mezi nimi se další zájemci o vyřizování mobility prodírají a hledají ty správné dveře.

Nikoho nezajímá, kde na to mám brát

„Je to všechno hrozně zmatečné, nikdo nikomu pořádně nic nevysvětlil. A lidí je všude! V pondělí jsem tady čekal tři hodiny, včera jsem tu taky byl a dnes od půl osmé až do tři čtvrtě na deset. Vyřizoval jsem příspěvek na mobilitu,“ řekl pro ParlamentniListy.cz sedmdesátiletý Jan. „Kdysi jsme dostávali jedenáct tisíc korun jednou za rok, pak to kleslo na tři tisíce a teď mám dostávat 400 korun měsíčně. Takže teď se to mírně zlepšilo. Je to sice o 1800 korun více než loni, ale přesto nic moc. Však víte, jak stovky letí, když člověk tankuje plnou nádrž. A já ke svým lékařům musím jezdit opravdu v průběhu celého roku. Komu se mám prosit? Nikoho nezajímá, kde na to mám brát a nikdo vás zadarmo nikam nepoveze,“ řekl Jan.

Podle něj je vyřizování příspěvku na mobilitu o něco jednodušší než loni. „Je to výhodnější, protože člověk už nemusí předkládat technický průkaz od auta, jak tomu bylo loni. Pro někoho, kdo měl auto na leasing, to znamenalo velké potíže, protože techničák byl uložený někde v Praze. Tam se muselo napsat a vyřizovat, aby kopii poslali do Ostravy. Bylo to komplikované a zdlouhavé,“ uvedl pro ParlamentniListy.cz Jan.

Lidé s vozíkem neměli prostor

„Přijela jsem si vyřídit znak pro invalidu do auta a příspěvek na mobilitu, teď jsem přijela. Ale řeknu vám, když vidím, kolik je tady lidí, je mi špatně. Kdybych to nepotřebovala, otočím se a odejdu,“ řekla paní na vozíku, která hledala místečko na konci chodby, kde by do ní nikdo nestrkal. I tam však nakonec staršímu pánovi v bílém plášti zavazela.

Postižení musí na toaletu do přízemí

„Přišla jsem vyřídit znak pro invalidy a příspěvek na mobilitu pro manžela. Naštěstí sem nemusel sám, protože tady je tak plno, že se nedá dýchat. A podívejte se, je tady sice na patře vedle výtahu toaleta, ale ta je zavřena. Používají ji jenom úředníci, my, co tady čekáme, musíme až dolů do přízemí, kde je toaleta pro veřejnost. Když je někdo postižený, má zdravotní problémy a stráví tady čekáním několik hodin, je to hrozné,“ uvedla ParlamentnímListům.cz čtyřicetiletá Jana.

Štěpánka Majerová skládá před úřadem na parkovišti do kufru invalidní vozík. „My jsme naštěstí nečekali dlouho, jenom tři čtvrtě hodinku. Ale ty čtyři stovky na měsíc nám toho moc nepokryjí, vždyť manžela vozím k deseti lékařům,“ uvedla, naložila invalidní vozík do zavazadlového prostoru a odjela.

• Další reportáže ParlamentníchListů.cz čtěte ZDE