Sám Blair před časem vydal knihu nazvanou Cesta - "A Journey", která se stala na britském tvrhu bestsellerem. Paroubek se na rozdíl od své ženy své dílo nechystá zatím dokončit, aby se mohlo prodávat už na předvánočním trhu. „Knihu dokončuji, vyjde příští rok," řekl před časem serveru ParlamentníListy.cz. Kromě toho chystá ještě druhou publikaci, která bude mapovat historii moderní české sociální demokracie.

Čtěte také:

• Tvrdík šel do otáček: Paroubková v knize lže, jako když tiskne

• To, co čtenář napsal Petře Paroubkové, se bojíme opsat 

• Nežertujeme. Po vraždě Kočky se Paroubková bála o psa 

• Paroubková o vrahovi: Vnucoval se, opíjel a mluvil o Talmanové 

• Paroubek píše paměti: Budete se divit, co je Zeman zač

Kapitola z připravované knihy Jiřího Paroubka

Tony

Tony Blair se svým dlouholetým působením v úřadě premiéra Velké Británie více než důstojně řadí k velkým postavám britské historie, jež kdy působily v londýnské Downing Street č. 10. V pomyslné galerii britské politiky těch největších premiérů jakými byli Walpole, Gladstone, Disraeli či Churchill.

Je zřejmě nejvýznamnějším a nesporně nejúspěšnějším představitelem britské Labour Party v celých jejích dějinách. Jako jediný dosavadní předseda strany vyhrál v čele labouristů troje parlamentní volby za sebou (1997, 2001 a 2005). Svými deseti lety na pozici britského premiéra je pak nejdéle sloužícím labouristickým předsedou vlády vůbec. Když labouristé v roce 1997 pod jeho vedením po předlouhých 18 letech drtivě vyhráli volby do Dolní sněmovny, stal se Tony Blair ve svých 43 letech nejmladším předsedou vlády Jejího Veličenstva za posledních 185 let (Lord Liverpool byl o něco málo mladší, když byl jmenován premiérem v roce 1812).

A aby byl výčet unikátů spojených s Tonym Blairem úplný, dodejme i to, že Tony Blair byl po stopadesáti letech prvním britským předsedou vlády, jemuž se při výkonu této funkce narodilo dítě - syn Leo jako jeho čtvrtý potomek.

Poznamenám rovněž, že Tony Blair je od roku 1980 šťastně ženatý s Cherie Boothovou, mimořádně úspěšnou advokátkou. Jeho manželka je římsko - katolického vyznání. V prosinci 2007, tedy již poté, co Blair rezignoval na úřad premiéra a funkci předsedy Labour Party, bylo oznámeno, že ke katolicismu konvertoval i on sám .

O Blairovo politické dědictví se v Británii vede a zřejmě dlouho povede boj. Interpretace jeho deseti let v čele největšího evropského ostrovního státu může být a také je různá. Věřím, že dějiny budou k Tonymu spravedlivé a velkorysé. Nevím jen, zda se toho dočkám ještě za svého a jeho života.

S Tonym jsem měl osobní rozhovory opět v březnu 2006 v Praze, kdy přijel podpořit ČSSD v předvolební kampani před sněmovními volbami v červnu 2006. Pokřtil tehdy ČSSD její předvolební autobus, kterým se stal typický londýnský červený dvouposchoďový autobus, doubledecker. Připomenu, že tehdy se vedení Evropské sociálně demokratické strany (PES) rozhodlo - rovněž na podporu ČSSD před našimi volbami do sněmovny - vůbec poprvé uskutečnit zasedání předsednictva PES v Praze, tedy v nové členské zemi EU.

S Tonym jsme se před schůzí předsednictva PES sešli v Kramářově vile. Hovořili jsem o našich volbách do sněmovny. Požádal jsem Tonyho, zda by Českou republiku v závěru května ještě jednou nenavštívil a osobně mě nepodpořil. S tím, že výsledek voleb bude velmi těsný, že v průzkumech našeho hlavního soupeře mocně dotahujeme. Řekl jsem mu, že si uvědomuji, že by to bylo z jeho strany něco velmi výjimečného. Vzpomínám si, že jsem také použil v rozhovoru slova někdejšího britského premiéra Palmerstona: "Británie nemá přátele, má jenom zájmy". A řekl jsem, že věřím, že tuhle nepsanou a stále uplatňovanou zásadu britské politiky v tomto případě nepoužije.

Jsem dnes přesvědčen, že pokud by se těsně před volbami jeho návštěva na podporu ČSSD u nás uskutečnila, mohli jsme mít volební výsledek ještě lepší nežli remízu. A pravděpodobně bych i sestavoval menšinovou soc. dem. vládu. Tony se mi bohužel velmi hezky, osobním dopisem omluvil s tím, že je unaven a chce strávit několik dní s rodinou mimo V. Británii.

Když bych měl říci jednu epizodu, která by jej dobře charakterizovala jako politika i člověka, vždy se mi vybaví, když jsme spolu přijeli z Kramářovy vily k Obecnímu domu na předsednictvo PES. Tony šel bez váhání k početným divákům - a bylo mezi nimi hodně Britů - a s úsměvem si se všemi podával ruku. Projevil přitom velkou empatii. Ve vystupování na veřejnosti, v individuálním působení na veřejnosti byl Tony nejlepší ze všech politiků, co jsem kdy viděl. Byl v tom ještě lepší, nežli jako debatér v diskuzích či řečník. A debatér a řečník je přitom Tony vynikající.

Foto poskytl Jiří Paroubek