Státní rozpočet na příští rok se schodkem 241 miliard korun je schválen Poslaneckou sněmovnou a čeká na podpis prezidenta republiky, který si vyhradil poměrně značný čas k přemýšlení. Neočekává se ovšem, že by ho nakonec nepodepsal. Máte srovnání s tím, jak se k návrhům rozpočtu stavěl exprezident Zeman. Jak to nyní vnímáte?

Vždy jsem jako ministryně financí chodívala prezidenta Miloše Zemana s návrhem státního rozpočtu seznámit dopředu a otevřeně řekl, co se mu líbí a nelíbí. Nakonec ho vždy podepsal. Dnes jsme v jiné situaci. Prezident má kolem sebe ekonomické poradce a těm se to nelíbí. Nemohou jako ekonomičtí experti ignorovat názory nezávislých institucí, zvláště Národní rozpočtové rady, která v říjnu přišla s nejzásadnějšími nedostatky ve výši 40–50 miliard s tím, že rozpočet buď obsahuje nadhodnocené příjmy nebo podhodnocené výdaje. U řady výdajů chybí legislativa. Nemluvě o tom, že většina ekonomických odborníků, komentátorů a politologů se veřejně vyjadřuje jedním hlasem v duchu, že takhle nelze státní rozpočet stavět. 

Sama jsem upozorňovala na to, že máme prvního ministra financí od vzniku České republiky, který nedodržuje poctivé rozpočtové řemeslo. Říkám to s veškerým respektem ke svým předchůdcům, ať byli z jakékoli strany a lišili jsme se prioritami a politickými preferencemi. Vždy ale všichni respektovali zásady poctivého rozpočtování. Tohle se za této vlády neděje a od jejího nástupu se to každý rok opakuje stále dokola. Vzhledem k tomu, že to ministru Stanjurovi dosud vždy prošlo, zakousl se teď do největšího krajíce, protože chtěl mít schodek zdánlivě nižší, aby mohl prezentovat, jak vláda konsoliduje veřejné finance. Problém je v tom, že nekonsoliduje. Stačí se podívat na tvrdá čísla. Konsolidace je kolem 0,37 procenta HDP, což je nic. A to ještě zvedli daně a zpomalili valorizaci důchodů.

Pakliže rozpočet na rok 2025 neodpovídá realitě, musí se to přece v příštím roce v určitou dobu natvrdo projevit. 

Projeví se to určitě. V rozpočtu chybí na obnovitelné zdroje přes 20 mld. Kč. Je možné, že si ministr Stanjura bude opět chtít vzít nějakou mimorozpočtovou půjčku. Stejně tak nejsou vyřešeny platy nepedagogických pracovníků, dostatek prostředků na penze a jsou nadhodnoceny příjmy z prodeje emisních povolenek. Sečteno, podtrženo není rozpočet reálný, není věrohodný a není ani transparentní. Pan Stranjura naprosto rezignoval na příjmovou stranu. Boj s šedou ekonomikou mu nic neříká. Ať už bude příští vláda jakákoli, čeká ji na prvním místě zreálnění rozpočtu. Musíme přece vědět, jak na tom jsme. 

Lidé napříč republikou ale mohou u silnic vidět billboardy s premiérem Fialou a hesly typu, že dali rozpočet do pořádku. Jak to tedy jde dohromady s tím, co říkáte?

Cítím směsici zklamání a pohrdání. Jde o naprostou ztrátu respektu k těmto lidem, protože vláda bezostyšně lže, což už dnes ví každé malé dítě. Všichni mají přístup k internetu a na sítě, kde si dohledáte, jak premiér důsledně opakoval, že vláda nebude zvyšovat daně. Říkal to ještě před rokem a půl. Sliboval, že budou snižovat výdaje tempem jedno procento HDP. Asi mu zapomněli říci, že to jedno procento je zhruba 70–80 miliard. Nesmysl, protože se dostali na 0,37 procenta, nikoli na jedno procento. Vidíme jen samá prázdná hesla typu „děláme, co je třeba“ apod.

Lidé nejsou hloupí a vnímají, jaká je realita. Každý přece při pohledu do vlastní peněženky vidí, zda se má lépe, nebo hůře. A naprostá většina občanů naší země reálně vidí, že se má podstatně hůř. Nemluvě o tom, že se vládě podařilo zdvojnásobit počet lidí, kteří se ocitli v energetické chudobě. Desetina naší populace, 1,3 milionu občanů v naší zemi, se bojí otočit kohoutkem na topení, aby neměli velké faktury, které nedovedou zaplatit. 300 tisíc lidí musí žádat o příspěvky na bydlení a dalo by se pokračovat dál. Tito lidé nepotřebují od pana Fialy poslouchat, že dělá, co je třeba a všechno vyřešil, když velmi dobře vidí, že to prostě není pravda.