Na akci, která se konala v prostorách vysoké školy CEVRO Institut, vystoupil europoslanec za ODS Ivo Strejček, ekonomický historik z VŠE Ladislav Tajovský a analytička Lidových novin Lenka Zlámalová.

Poslanec Evropského parlamentu Strejček na úvod položil otázku, zda byla Evropská unie opravdu hrází pro obhajobu míru v Evropě, nebo tomu bylo spíše naopak.

Konstatoval však, že když mohl Nobelovu cenu míru dostat Jásir Arafat či klimatický panel IPCC při OSN za výzkum údajného globálního oteplování, nedivil by se vůbec, kdyby byl stejným způsobem v oboru ekonomie oceněn Mario Draghi a celá Evropská centrální banka.

EU směřuje k federaci od začátku

Ladislav Tajovský ve svém příspěvku uvedl, že by cena míru byla v zásadě správným rozhodnutím, kdyby ji však Evropské společenství dostalo tak před padesáti lety. Tehdy totiž podle něho byl evropský integrační proces stabilizačním prvkem kontinentu.

„Kdyby to bylo uděleno před desítkami let, bude to v pořádku, za 500 let, od počátku novověku, nenajdeme v Evropě tak velké epochy, které by tak dlouho byla bez velké války,“ připomněl Tajovský. Není si však jist, do jaké míry jde v těchto šlépějích i dnešní EU.

Ekonomický historik navíc připomněl, že EU směřuje k politické integraci už od samého počátku, přestože se původně vycházelo z amerického modelu.

„Americký projekt byl vnucen evropským zemím. Jenže oni v duchu ideálů americké revoluce žili v mylné představě, že dokud budou v Evropě existovat národní státy, stále tu bude hrozba války, kterou lze vyloučit jedině vybudováním federace,“ řekl Tajovský.

Záměrně jsou předkládány desítky nesrozumitelných návrhů

Podle něho jsme nyní v situaci, kdy budeme muset buď říct ano federaci, nebo se vrátit zpátky. Na místě prý už stát nemůžeme. Tajovský také varoval, že bychom si měli pečlivě hlídat, abychom schválením nějaké další unijní smlouvy nepřišli o další svobody.

Novinářka Lenka Zlámalová se více zaměřila na dnešní vývoj v Evropské unii. Současný integrační proces se podle jejích slov začíná vymezovat snahou o omezování určitých svobod a odebírání pravomocí členským zemím. „Je to záměr,“ dodala a proces pokračuje tzv. salámovou metodou, plátek po plátku.

„Předkládá se celá řada dílčích návrhů, v nichž je těžké se vyznat. Ty ale vedou jednoznačně k posilování unifikace, přenášení pravomocí do Bruselu, ale také k budování stálých penězovodů, které nebudou vidět,“ upozornila Zlámalová.

Ta se zaměřuje hlavně na takzvanou Bankovní unii, kterou vnímá jako ekonomický protektorát, kdy o rozpočtu budou rozhodovat pouze úředníci Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. „V Evropě by vlastně zanikly jednotlivé národní banky a byly by pak pouze banky evropské,“ uvedla.

• O Bankovní unii více ZDE

Současný vývoj navíc podle ní není žádná náhoda. „Euroúředníci plánují masivní integrační proces celé roky, plány si psali dlouho dopředu, snili o tom už od schválení Maastrichtské smlouvy,“ je přesvědčena analytička LN.

Značným problém ale podle ní je, že v EU nikdo neřekne narovinu, jak přesně bude Bankovní unie vypadat. „Nepředkládají se přesné návrhy, které by popisovaly, o co jde, ale různé direktivy, které je nutné si poskládat dohromady, a nevíme, když nějakou direktivu přijmeme, k čemu všemu jsme se zavázali,“ dodala Lenka Zlámalová.

Musíte si to třikrát přečíst, abyste zjistili, že je to blábol

Na to ve svém příspěvku navázal Ivo Strejček, který to okomentoval výrokem britské konzervativní expremiérky Margaret Thatcher. „Když vám takový dokument přistane na stůl, musíte si ho třikrát přečíst, abyste nakonec zjistili, že je to úplný blábol,“ dokreslil situaci.

Současný integrační proces se podle europoslance vyznačuje především tím, že občané jednotlivých zemí nemají žádnou možnost, jak ho reálně ovlivnit a mluvit do toho. „To vzdalování je nebezpečným krokem pro demokracii. Lidé nemají právo se vyjádřit, jestli si přejí bankovní unii, politickou unii a podobně,“ konstatoval Strejček.

Všechno podle jeho slov vzniká za zády a lidé o tom nevědí. Co nejvíce pravomocí by mělo zůstat národním parlamentům, které sice nemusí být dokonalé, ale občané tam dohlédnou.

Ivo Strejček to shrnul tak, že Evropská unie nyní pouze vyhrocuje vztahy mezi národy a vývoj uvnitř EU rozhodně není pojistkou budoucího míru, právě naopak.