Diskuse se zúčastnili čtyři uchazeči o úřad hlavy českého státu, první místopředseda Senátu za ODS Přemysl Sobotka, předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková, lidovecký exposlanec a velvyslanec v Bělorusku Jiří Karas a tajemník prezidenta Klause Ladislav Jakl.

Jakl se navíc postaral i o zábavné zpestření, i když se zcela vážným podtextem, když navázal na tvrzení Přemysla Sobotky, že každý symbolicky nosí nějaké „tričko“. Tedy v prvé řadě triko České republiky, pak triko své strany a mnohá další.

Eurounijní kosočtverec… A na věčné časy

„Jak vy to ale víte, kdo nosí jaké tričko, když má na něm košili a sako? Když se někdo uchází o vaši důvěru, měl by se umět svléknout a ukázat to tričko, v kterém chodí. Já to teď udělám,“ dořekl Jakl a začal si sundávat části oblečení, pod nimiž bylo modré třičko, jež na přední straně ve zlatých hvězdách EU obsahovalo nápis „New RVHP“ a na zadní straně rovnou „S Bruselem na věčné časy a nikdy jinak“. Pod tím byl ještě nápis „EU“ vsazený do kosočtverce z hvězdiček.

Kandidát na prezidenta za ODS Sobota se mimo jiné nepřímo pustil do svého soka Jana Fischera. „Jsem stranickým kandidátem, prezident je ostatně politická funkce,“ začal vysvětlovat a doplnil především, že mnozí kandidáti se vydávají za nezávislé, přitom v jejich minulosti politické strany jsou. „A u některých i ta strana předlistopadová,“ rýpnul.

Přemysl Sobotka také ironicky poznamenal, že si ho lidé často pletou s jiným Sobotkou, tedy s šéfem ČSSD, proto prý cítí potřebu se představit. "Jsem člověk, který nemění své politické názory a ve vysoké politice se pohybuji od prvních senátních voleb," konstatoval. Prezident by podle něho měla být především osobnost, která stojí za Českou republikou.

Vy jste proti EU, pane Sobotko? Vy, který jste schválil Lisabon?

To ale neměl říkat. V následné diskusi mu šéf webu Reformy.cz Vít Jedlička řekl, že by si ho inteligentní lidé s Bohuslavem Sobotkou mohli splést i kvůli stálosti jejich politických názorů. „Mluvíte proti Evropské unii, přitom jste schválil Lisabonskou smlouvu i Evropský stabilizační mechanismus (ESM), který nás může přijít na stovky miliard korun. Je pravda, že se vám mezi straníky říká měkkýš?“ opřel se libertarián a euroskeptik tvrdě do místopředsedy Senátu.

K otevřené hádce moc nechybělo v okamžiku diskuse nad pojmem svoboda slova, a zda má být zákonem regulována a v některých případech trestána. Ladislav Jakl jednoznačně konstatoval, že svoboda projevu musí být absolutní, protože stát může objektivně těžko posuzovat, co je špatné a co není. Vždy to pak závisí na lidech, kteří aktuálně vládnou. Sobotka však v tu chvíli začal hájit regulaci svobody slova, kterou čekal jen málokdo.

„Svoboda slova nás během dvacátého století dostala mnohokrát do potíží,“ narážel na komunismus a nacismus. Nad tím mnozí nejen kroutili hlavou. Vzhledem k časové tísni ale musela přijít na řadu další otázka.

Podle slov Jiřího Karase musí být prezident garantem státní suverenity a obhájcem tradičních lidských hodnot. „Pokusil bych se být morální autoritou, která by se snažila národu ukázat, co tradiční hodnoty jsou. I když by to bylo náročné,“ uvedl Karas.