Zdá se, jako by se vymáhání dluhů v Česku utrhlo doslova „ze řetězu“. Je to podle Vás proto, že je platební morálka Čechů tak špatná nebo zásadním způsobem klesá životní standard?

Vymáhání dluhů vždy bylo, je a bude, jen mu v současné době neprospívá pokřivená medializace, kdy se poukazuje na okrajové procento případů, ale nehovoří se o té většině. A hodně se zapomíná na to, že někdo někomu něco nezaplatil a měl by tak učinit. Počet dlužníků má souvislost s klesající životní úrovní čím dál větší skupiny lidí, kteří najednou zjišťují, že na některé úhrady, na které byli zvyklí, jednoduše nemají prostředky.

Inkasní agentury se zabývají vymáháním pohledávek ještě ve fázi, kdy to dlužníka nemusí tolik bolet. Jaká je jejich úspěšnost vymožení dluhů? A mění se nějak v posledním období?

Z pohledu dlužníka je spolupráce s inkasní agenturou tou nejlepší možnou cestou, jak vyřešit své dluhy nejlevněji. Inkasní agentury vstupují do procesu v době, kdy ještě nehrozí ztráta majetku a jsou ochotny dohodnout se na splátkách či na odpuštění úroku z prodlení. Jinými slovy, inkasní agentury jsou tady proto, aby se s dlužníkem domluvily a tato domluva byla oboustranně výhodná jak pro věřitele, tak i pro dlužníky. Pokud se dlužník dohodne na úhradě s inkasní společností, mnohdy zaplatí pouze původní částku či navýšení o úroky z prodlení nebo za zaslané upomínky.

Co se úspěšností týče, je vždy nutné rozlišovat, o jakou pohledávku se jedná a v jaké fázi je inkasní proces. Obecně lze říci, že vymoci pohledávku je rok od roku těžší a těžší. Pro věřitele i inkasní společnosti to znamená vyšší náklady pro to, aby vůbec udrželi úspěšnost z uplynulých let.

To znamená, že ty neúspěšně vymáhané pohledávky jdou rovnou k exekutorům? Jaká je s nimi spolupráce – tedy pokud k ní vůbec dochází?

Nepodaří-li se pohledávku vymoci v mimosoudní části, dříve se žalovala u soudu. Pokud ani poté dlužník svůj dluh neuhradil, tak se ke slovu dostal exekutor. V dnešních dnech, vzhledem k rozhodnutí Ústavního soudu o náhradách nákladů řízení, věřitelé musí více zvažovat, která pohledávka se jim vyplatí žalovat a která ne. Dosavadní rozhodování soudů o tom, zda náklady na přípravu jejich žaloby právníkem má hradit dlužník nebo věřitel, jsou dosti chaotická.

Prakticky se to dá popsat následně – den 0 – znamená den, kdy vyprší splatnost faktury či úvěru. Do šesti měsíců poté se jedná i takzvané mimosoudní inkaso. Pokud se ani při něm neuspěje, přichází inkaso soudní – to představuje snahu o soudní rozhodnutí, aby dlužník dluh uhradil. Posledním stádiem ve vymáhání pohledávek je pak nepříjemné exekuční inkaso.