Zdá se, jako by se vymáhání dluhů v Česku utrhlo doslova „ze řetězu“. Je to podle Vás proto, že je platební morálka Čechů tak špatná nebo zásadním způsobem klesá životní standard?

Vymáhání dluhů vždy bylo, je a bude, jen mu v současné době neprospívá pokřivená medializace, kdy se poukazuje na okrajové procento případů, ale nehovoří se o té většině. A hodně se zapomíná na to, že někdo někomu něco nezaplatil a měl by tak učinit. Počet dlužníků má souvislost s klesající životní úrovní čím dál větší skupiny lidí, kteří najednou zjišťují, že na některé úhrady, na které byli zvyklí, jednoduše nemají prostředky.

Inkasní agentury se zabývají vymáháním pohledávek ještě ve fázi, kdy to dlužníka nemusí tolik bolet. Jaká je jejich úspěšnost vymožení dluhů? A mění se nějak v posledním období?

Z pohledu dlužníka je spolupráce s inkasní agenturou tou nejlepší možnou cestou, jak vyřešit své dluhy nejlevněji. Inkasní agentury vstupují do procesu v době, kdy ještě nehrozí ztráta majetku a jsou ochotny dohodnout se na splátkách či na odpuštění úroku z prodlení. Jinými slovy, inkasní agentury jsou tady proto, aby se s dlužníkem domluvily a tato domluva byla oboustranně výhodná jak pro věřitele, tak i pro dlužníky. Pokud se dlužník dohodne na úhradě s inkasní společností, mnohdy zaplatí pouze původní částku či navýšení o úroky z prodlení nebo za zaslané upomínky.

Co se úspěšností týče, je vždy nutné rozlišovat, o jakou pohledávku se jedná a v jaké fázi je inkasní proces. Obecně lze říci, že vymoci pohledávku je rok od roku těžší a těžší. Pro věřitele i inkasní společnosti to znamená vyšší náklady pro to, aby vůbec udrželi úspěšnost z uplynulých let.

To znamená, že ty neúspěšně vymáhané pohledávky jdou rovnou k exekutorům? Jaká je s nimi spolupráce – tedy pokud k ní vůbec dochází?

Nepodaří-li se pohledávku vymoci v mimosoudní části, dříve se žalovala u soudu. Pokud ani poté dlužník svůj dluh neuhradil, tak se ke slovu dostal exekutor. V dnešních dnech, vzhledem k rozhodnutí Ústavního soudu o náhradách nákladů řízení, věřitelé musí více zvažovat, která pohledávka se jim vyplatí žalovat a která ne. Dosavadní rozhodování soudů o tom, zda náklady na přípravu jejich žaloby právníkem má hradit dlužník nebo věřitel, jsou dosti chaotická.

Prakticky se to dá popsat následně – den 0 – znamená den, kdy vyprší splatnost faktury či úvěru. Do šesti měsíců poté se jedná i takzvané mimosoudní inkaso. Pokud se ani při něm neuspěje, přichází inkaso soudní – to představuje snahu o soudní rozhodnutí, aby dlužník dluh uhradil. Posledním stádiem ve vymáhání pohledávek je pak nepříjemné exekuční inkaso.

Není tajemstvím, že se Vaše asociace snaží vyvinout maximální tlak na to, aby byla provedena úprava legislativy ohledně vymáhání dluhů. Proč?

Aktuální stav, respektive absence zákonné úpravy podnikání v oblasti inkasa pohledávek, skutečně nepomáhá ani dlužníkům, ani věřitelům. Naši zákonodárci se snaží přijímat určitá opatření, ale bez znalosti problematiky to přináší ještě větší zmatek a právní nejistotu.

Jaké změny tedy asociace (AIA) navrhuje? Vycházíte při tom třeba z nějakého fungujícího modelu v zahraničí?

Naší hlavní snahou je upravit činnost inkasních agentur. Zejména se jedná o zavedení specializované živnosti a splnění požadavků na odbornou způsobilost, podobně jako je to v Německu či Rakousku. Potřebná je i úprava přenesení nákladu inkasa na dlužníka. V současné době je nese věřitel, a to se domníváme, že není správně.

Bohužel, v Česku stále figuruje mnoho netransparentních společností, jejichž praktiky často hraničí se zákonem. Dá se proti jejich existenci nějak bránit?

V momentální legislativní úpravě je obrana velmi obtížná. Vypracovali jsme Etický kodex, k jehož dodržování se všichni členové Asociace inkasních agentur zavázali a v rámci orgánů Asociace působí i Etický komisař, jehož úkolem je zabývat se stížnostmi dlužníků a přijímat opatření. V rámci členské základny a společností, které ač nejsou členy, tak jim záleží na tom, aby inkasní trh nebudil pochybnosti, to funguje velmi dobře. Ale potom jsou takové společnosti, které nějaké dlouhodobé působení na trhu nezajímá a jde jim pouze o krátkodobý zisk. A to jsou právě ty, které potom kazí reputaci celého trhu.

Kolik celkem funguje v naší zemi inkasních společností, které se zabývají vymáháním pohledávek?

Hovoří se o cca 200 společností na českém inkasním trhu, ale jelikož se nejedná o koncesovanou, ani jinak evidovanou živnost, přesná evidence neexistuje. V naší Asociaci je k dnešnímu dni 18 nejvýznamnější inkasních společností, které vzhledem k počtu zpracovávaných pohledávek a jejich objemu zastřešují 2/3 inkasního trhu.

Když už se bavíme o těch malých pohledávkách – často se také ozývají příběhy o tom, jak někdo dlužil několik haléřů a nakonec jeho dluh sahal k tisícům. Jaký nejnižší dluh jste zaznamenali?

Bohužel nevím, tato data v rámci Asociace inkasních agentur neevidujeme.

Může člověk někde zjistit, zda něco nedluží? A mám tím na mysli opravdu všechny možné instituce – státní, telekomunikační, bankovní, obecní, soukromé, atd…

Žádný komplexní registr dluhů neexistuje, ale jsem zastáncem toho názoru, že každý by si měl být vědom, že někde něco neuhradil. Nejjednodušší cesta jak zjistit, zda nedlužím, je kontaktovat přímo své věřitele. Samozřejmě může se stát - v záplavě různých plateb - že se podaří na něco zapomenout, ale od toho jsou upomínky, které to připomenou. Nechat případ dojít až do stádia exekuce je nezodpovědnost, protože vždy existuje možnost nějaké dohody a věřitelé jsou řešení přístupni.

Když se zeptám osobně, dlužil jste někdy Vy sám?

Největší dluh, který ovšem nelze vyčíslit v penězích, je dluh vůči mé dceři, se kterou jsem strávil mnohem méně času, než by si zasloužila. Jinak, tak jako mnoho lidí, mám hypotéku, kreditní karty, telefonuji, mám sjednané financování svého podnikání, ale pokud je mi známo, tak všechny mé závazky jsou pravidelně hrazeny a věřím, že to tak bude i v budoucnu.

Kdo je ředitel Asociace inkasních agentur?

Vladimír Gazárek (42) vystudoval Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Bratislavě. V období studia byl prezidentem mezinárodní studentské organizace AIESEC, přes kterou se dostal na 1,5 roční stáž u IBM v New Yorku, USA. Pohledávkám se věnuje od roku 2004, kdy se dostal do Prahy, aby řídil mezinárodní inkasní společnost.