Řvouni z neziskovek rozeštvali Evropu. Ustrašené trosky v čele unijních zemí se teď předvádějí bez kalhot. O hysterii v bruselských kuloárech promlouvá Jana Bobošíková

Jaký je váš osobní názor na Brexit? Když se minulý pátek ráno postupně vyjevoval konečný výsledek hlasování, čekala jste, že by to takto vůbec mohlo dopadnout?

Byla jsem Brexitem mile překvapená. Od časného rána, kdy se výsledky začaly lámat ve prospěch svobodomyslných Britů, jsem nespustila oči z obrazovky. Když mi psali přátelé z Velké Británie, kteří se angažovali v kampani pro Brexit – můžu snad prozradit, že jedním z nich byl i bývalý ředitel České televize Jiří Hodač, který byl pražskou kavárnou před patnácti lety neurvale dehonestován – tak jsem s nimi jejich nadšení sdílela.

Jak na vás působí dosavadní vyjádření představitelů EU a některých evropských politiků? Žádná nostalgie, odchod Britů z EU by měl začít co nejdříve, myslí si zakládající šestka Unie...

Brexit odhalil pokrytectví a slabost eurounijních „elit“, které nyní můžeme vidět bez kalhot. Jakmile nejde něco podle jejich diktátu, podle jejich sociálněinženýrského modelu, ztrácejí hlavu a zapomínají na lidskou slušnost, na hodnoty svobody a demokracie, ale i na obsah smluv, které neváhali vnutit všem státům v EU. Z uhlazených „eurodemokratů“ se stávají vzteklí eurototalitáři.

Vzpomeňme na výhrůžky Václavu Klausovi, když odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu. Nyní se pokrytcům v Bruselu Lisabonská smlouva nehodí, protože dává členskému státu EU možnost jednat minimálně dva roky o vystoupení a může o něj požádat kdykoliv? To je znak totality, ignorovat schválená pravidla. Myslím si, že by nyní měli zchladit hlavy a chovat se přesně podle toho, co schválili. Tedy nechat na Velké Británii, kdy požádá o vystoupení z EU, nechat jí dva roky na opuštění EU a nechat jí i přístup na veškerá jednání spolku, kterého je Velká Británie stále členem.

Měly by se podle vás otevřít některé smlouvy o fungování EU? Třeba zmiňovaná Lisabonská smlouva?

Jednoznačně. Říkám už dlouho, že by mělo dojít k zásadnímu přehodnocení základních dokumentů EU a k hluboké transformaci EU. Zdrojem takové transformace určitě nebudou „evropští lídři“, tedy Evropská komise, Evropský parlament nebo Evropská rada, složená ze současných premiérů nebo prezidentů členských zemí. Ti nyní v panice hovoří v Bruselu o reformách EU. Myslím, že jim občané nenaletí. Jejich slova připomínají bolševickou perestrojku, které se před třiceti lety říkalo „nový vítr ze starých p.....“.

Zdrojem transformace, kterou mám na mysli, tedy přerod EU ve společenství svobodně spolupracujících zemí s jasně definovaným malým, ale silným společným jmenovatelem, mohou být jedině členské státy EU. A až se ony probudí – a Britové dali impulz k naději, že probuzení je možné –, teprve potom může dojít k hluboké změně ve fungování Evropské unie. Dříve ne. Neočekávejme změny od evropských lídrů! Očekávejme transformaci od jednotlivých států, kde ve volbách občané řeknou dost a zvolí politiky, kteří rázně řeknou dost Bruselu a odmítnou eurounijní diktát. U nás bude taková možnost v parlamentních volbách příští rok.

Domníváte se, že odchod Velké Británie z EU bude mít na ekonomiku této země negativní vliv? Tážu se na to proto, že dnes a denně drastické předpovědi o negativních dopadech na ekonomiku Británie znějí z médií, ovšem třeba bývalý prezident ČR Václav Klaus hovoří o opaku. Podle něj naopak Británii pomůže, když teď nebude sešněrovávána Bruselem...

Mě by zajímalo, o jaká ekonomická a statistická data tzv. analytici opírají své předpovědi. Pokud bude nyní Velká Británie čelit pomstě a zášti eurounijních „demokratů“, kterým rozkopala bábovičky, tak může dočasně v některých parametrech ekonomiky krátkodobě dojít k poklesu. Jsem ale hluboce přesvědčená o tom, že Brexit pro Velkou Británii přinese v konečném důsledku součet pozitiv a že se britská ekonomika i společnost nadechnou, vzchopí a rozkvetou. Mají svobodného a statečného ducha a ten je zdrojem prosperity, ne směrnice z Bruselu.

V poslední době jsem četla mnoho článků o tom, jak by mladí Britové chtěli těm starším zakázat volit, protože je připravili o báječnou budoucnost. Články plné pohrdání lidmi z venkova, kterým spílá londýnská City. Jde o hluboké příkopy plné nenávisti, neúcty a strachu. Tyto příkopy ale přitom byly vykopány nesmyslnou politikou EU, byly vykopány politikou pozitivní diskriminace, byly vykopány politikou, která všem vnucuje všemožná práva, ale nepožaduje odpovědnost. Byly vykopány politikou řvounů, kteří nechtějí nést odpovědnost sami za sebe, jsou přisátí na stát nebo na neziskovky a chtějí diktovat ostatním, jak mají žít a co si mají myslet. Británie se ale teď vydala na cestu, aby i tyto příkopy, které nemají s její historií a hodnotovým ukotvením nic společného, zasypala. A to je pro mne spolu s ekonomickou svobodou jednoznačný krok k prosperitě!

Na druhé straně se volá čím dál tím častěji po odchodu šéfa Evropské komise (EK) Jean-Clauda Junckera. I tady v tom má ale bývalý prezident Václav Klaus názor odlišný. Podle něj není Juncker tou hlavní žábou na prameni. „Myšlenka a koncept Evropy je tou žábou na prameni. Koncept a ideologie, která ovládla naši dobu, je stejně zhoubná jako ideologie, která nás ovládala v minulosti,“ řekl Klaus v nedávném rozhovoru pro média.

Říkat, že viníkem Brexitu je současný šéf EK, a že by měl proto odstoupit, je opravdu směšné, komické a dokonce bych řekla, že až nedůstojné těch, kteří to tvrdí. Jeana-Clauda Junckera nehájím, ale on je jen produktem současné EU, nikoliv jejím zdrojem. Nutné je zamyslet se nad tím, co je zdrojem toho, že nyní stojí v čele EK právě Jean-Claude Juncker? Zdrojem toho je přece dlouholetá politika jednotlivých členů EU, kteří tupě a slepě přijímají bruselské směrnice a pak je implantovali do práva svých zemí, a vůbec přitom neřešili podstatu a dopad zákonů, které občanům předkládají. Nevadil jim demokratický deficit, nevadilo jim, že odevzdávají část suverenity svých zemí do rukou bruselských úředníků a do rukou představitelů zemí jiných. To slepé přijetí konceptu EU ve všech parametrech je zdrojem a onou žábou na prameni.

Jean-Claude Juncker a EK je prostě výsledkem tupé a slepé nečinnosti národních států, v nichž jejich představitelé jen tupě kývali hlavami, nečetli smlouvy, o nic se nezajímali a jenom jezdili „kývat“ do Bruselu. Když dnes u nás padají dotazy na to, jak byla vyjednána zemědělská politika a další přístupové smlouvy, tak ať se podívají na to, kdo je vyjednal! Ať se otáží hlavního vyjednavače Pavla Teličky! Dnes se všichni podivují nad směrnicemi, které u nás byly přijaty, ale ať se pánové Zaorálek, Sobotka anebo i Fiala podívají na to, kdo je pod těmi zákony podepsán, kdo pro ně hlasoval v našem parlamentu a kdo je podepsán pod měkkým ANO pro Lisabonskou smlouvu. Kde byli všichni v té době? To se najednou probudili a teď ukazují prstem na Jeana-Clauda Junckera, když dvacet let této politice, kterou on představuje, jen tleskali?

Když hovoříte „o tupé a slepé nečinnosti“ ve vztahu k fungování EU, myslíte si, že by se představitelé jednotlivých států dokázali vzepřít a hrdinně v nitru EU o věcech jejího fungování nebojácně promluvit? Jinými slovy, dá se očekávat, že se někdo z dnešních politiků dokáže hrdinně vzepřít?

Pokud jde o současné premiéry nebo prezidenty členských států EU, tak vesměs ne, snad až na maďarského premiéra Orbána. Od těchto představitelů žádnou vzpouru očekávat nelze. Neočekávejme, že se zítra nebo pozítří či před Vánoci probudí jiný pan Sobotka, jiná paní Merkelová, jiný prezident Hollande. Ne. Ti budou říkat stále dokola stejné věci, akorát je budou balit do jiných obalů. Ať si každý vzpomene na to, jaká byla evropská ústava na začátku, a až když v referendu neprošla, tak dostala jiný obal a byla nazvaná Lisabonskou smlouvou.

Obsah byl přitom téměř totožný a nakonec byl proválcován všemi zeměmi. Takže od těchto představitelů skutečnou změnu očekávat nelze. Znovu se ale vracím k tomu, o čem jsme hovořili na začátku. Zdrojem změny mohou být občané jednotlivých států, kteří vymění současné probruselské kývače za politiky, jež nabídnou program svobody, demokracie a humanity, na kterých vyrostla naše civilizace. Neboli změna nastane pouze v okamžiku, pokud v některých členských zemích EU zvítězí síly, jež pak změnu do EU vnesou.

Takže to bude běh na dlouhou trať....

Ano. Samozřejmě. A hlavní roli v tomto běhu budou hrát lidská touha po svobodě, lidská touha po demokracii, zdravý rozum a to, jaké lidé budou volit své politické reprezentace ve všech nadcházejících volbách – ať už to bude v roce 2017 v ČR, anebo v tomtéž roce v Německu. Teď se mohou pořádat stovky demonstrací o tom, že chce někdo Frexit či Czexit, ale to nic nezmění. Až se změnou politické reprezentace může přijít změna EU.

Jinými slovy teď není čas na „exity“ v různých zemích?

Podle mě v tuto chvíli není vystoupení z EU na pořadu dne. Jak už jsem řekla, musejí se jednotlivé státy Unie pokusit domluvit na jiné formě koexistence, která je bude méně svazovat a ponechá jim daleko více suverenity. Když se toto nezdaří, tak potom Czexit. Nenechme se ošálit tím, že za vše může Juncker a my to tím, že se ho zbavíme, budeme transformovat. To by bylo podobné, jako myslet si, že za všechno mohl Brežněv, ale my teď uděláme perestrojku.

A může za vše David Cameron?

Zdrojem Brexitu je chybná politika členských států EU, které v dlouhodobém horizontu desítek let připustily, aby v EU došlo k potlačení svobody, osobní zodpovědnosti, tržní ekonomiky a názorové plurality. Nastolily diktát sociálních inženýrů a nikým nevolených byrokratů, namísto aby se trpělivě snažily rozvíjet spolupráci suverénních států. Kdyby Britům socialistická EU vyhovovala, neřekli by ano Brexitu. Kdo viní z Brexitu Davida Camerona, nevidí si na špičku nosu. Mohu si myslet o jeho politické strategii, o jeho politických slibech, o jeho hnutích mysli cokoliv, ale on referendum slíbil, vyhlásil a teď respektuje jeho výsledek. Nevidím v jiném členském státě takového premiéra, vidím jen ustrašené trosky, které referenda zakazují a bojí se jich. Výsledek kroku Camerona je fantastický, ať už si ho přál, nebo ne.