Senátor Pakosta: Když se EU nereformuje, musí být zničena

Co běžně děláte o půlnoci ze soboty na neděli?

To záleží na tom, jestli v neděli mám nějaký oficiální program, což bývá poměrně často, nebo nemám. Když mám, tak jdu poměrně brzy spát, když ne, tak si dám dvojku červeného a ten večer si natáhnu do jedné, do dvou.

A v případě, že nejdete spát brzy, co děláte?

Tak si většinou čtu nebo se dívám na televizi. Ale co se týče televize, to si dost vybírám.

Takže váš oblíbený nápoj je červené víno...

Ano, červené víno z jižní polokoule. Dávám přednost odrůdě shiraz. Můžete pít různá vína podle své nálady. Když jste měl náročný den a potřebujete inspiraci, tak si dáte shiraz z Argentiny, což je temně fialové víno z vysokých poloh, kde je bombardované slunečním zářením. Když potřebujete naopak pohladit, tak si dáte něco z chilských údolí. Tam jsem měl dokonce možnost to poznat, vinařskou oblast Colchagua Valley. Chilské vinařství je úžasná záležitost. Když si potřebujete potvrdit, že ta nálada je teď ta správná, tak si dáte ten kořeněný Shiraz ze Stolové hory u Kapského města v Jihoafrické republice. A když chcete něco voňavého a mít zážitek i po stránce čichové, tak si dáte Shiraz z australského Nového Jižního Walesu. Víno, tak jako ženy, je velikou inspirací.

Teď přejdeme od vína a žen k něčemu méně příjemnému. K politice. Vláda tu je zhruba půl roku. Myslíte si, že je v ní ODS úspěšná a daří se jí prosadit program? Preference nejsou nic moc.

Kroky vlády, než začnou přinášet ovoce, musí být někdy i nepopulární a musí to i bolet a logicky pak té vládě klesají i preference. Pokud jde o ODS jako součást koalice, tak se nemohu zbavit dojmu, že ODS ve větší míře než ostatní koaliční partneři nese náklady vládnutí a že nepopularita dopadá především na ODS a popularitu slíznou někteří jiní.

Třeba TOP 09...

To jste řekl vy. (smích)

Co má podle vás ODS dělat, aby to takto nebylo a aby ODS prosadila nejvíce ze svého programu?

ODS toho podle mě prosazuje poměrně hodně. Vládní prohlášení obsahuje velkou část programu ODS. Problém je spíše v kvalitě prováděných kroků. Já se nemohu občas zbavit dojmu, že reformní změny zákonů jsou připraveny ad hoc, že nejsou prodiskutovány, že tam je zakopáno mnoho nedomyšlených věcí, které vyplavou až při praktické aplikaci toho kterého zákona. To je to, co mi vadí. Legislativnímu procesu by se mělo věnovat více času. Více to konzultovat s těmi, na které to dopadne, s odbornou veřejností, aby se podrobně analyzovaly dopady nových zákonů. Například nedávno jsme velmi rychle novelizovali zákon o sociálních dávkách, ale teď se ukázalo, že jsme tam kvůli nedomyšleným přechodným ustanovením naprosto zhoršili postavení pro některé maminky, které se musely velmi rychle rozhodnout, zda si zvolí dvou, tří či čtyřletou mateřskou, jinak se jim dávala automaticky ta prostřední. Řada z nich se to nemusela dozvědět a to je špatně.

Tím samým zákonem se podařilo zkomplikovat život všem OSVČ, které si platí nemocenské pojištění. Teď když zaplatí v lednu nemocenské pojištění na zvláštní účet, tak se jim podle toho percentuálně navýší vyměřovací základ pro důchodové pojištění. To jsme také nikomu neřekli. Sociálky dokonce zřejmě měly pokyn o tom pokud možno nemluvit. A až se podnikatel někdy v březnu dozví, že mu běží penále za nezaplacení důchodového pojištění za leden a za únor, tak nás určitě chválit nebude. A to je zbytečné.

Vy jste známým odpůrcem přijetí Lisabonské smlouvy. Po jejím vstoupení v platnost pochází dokonce až devadesát procent u nás platné legislativy z Bruselu, jak přiznal sám Jiří Paroubek. Nebylo by výhodnější, aby Česko uvažovalo o vystoupení z EU a zapojení se do nějaké méně centralizované organizace, která nám zajistí volný obchod se státy EU a současně i suverenitu? Míním tím například Evropský hospodářský prostor či Evropské sdružení volného obchodu. Takto prosperují například Norsko, Švýcarsko či Lichtenštejnsko.

Ano, je na místě říci, že nelze opustit zakotvení v evropské spolupráci. Jiná věc je, zda to musí být nutně v EU a zdali bychom neměli uvažovat o nějakém podobném statutu, jako má vámi zmíněné Norsko či Švýcarsko. Je též otázkou, zda by to naši občané přijali. Já si vybavuji větičku, která se v chatech na netu často objevuje, že naši politici zloději se bojí našeho členství v EU a Lisabonu, protože někdo přijde z Bruselu a konečně udělá pořádek. To je věta, při které mi naskakuje husí kůže a chce se mi rvát si vlasy.

Neměl by mít ale politik odvahu přesvědčit své spoluobčany?

Já se o to snažím. Snažím se říkat, že naše problémy za nás nikdo mávnutím bruselského kouzelného proutku nevyřeší a že naopak to, co přijde z Bruselu, bude přinášet ještě větší binec, komplikace, větší byrokratickou zátěž. A například systém eurodotací vytváří obrovský prostor pro korupci. Lidé se bohužel ozvou, až když to bude mít dopad na jejich peněženky, to vyskočí jako čert z krabičky, občanské svobody je bohužel tolik nezajímají. Muselo by být ale naprosto zřejmé, že ty peníze z kapsy jim tahá Brusel.

Ale eurozóna už má velké problémy a lidé to začínají vnímat.

Já si myslím, že se eurozóna rozpadne. Euro je uměle postavený projekt, který může fungovat v dobách relativní ekonomické pohody, v době růstu. Aby byl projekt smysluplný, musí ukázat svou životaschopnost i v těžkých dobách. Používám takový příměr. Na začátku je startovní čára a ekonomiky jednotlivých států si můžeme představit jako různá auta rozdílné kvality podobně jako jsou rozdílné jejich jednotlivé ekonomiky. Euro znamená, že ta auta svážeme gumovým špagátem. Rychlejší auta vlečou ty pomalejší. Řecké auto má sjeté gumy a vyšeptalý motor, vytéká z něj olej, tak je potřeba ho často doplňovat a kvůli tomu se musí zastavit či přibrzdit. Italské Lamborghini zase vypadá krásně a má rychlý start, ale má také vysokou spotřebu a drahé náhradní díly. Francouzské auto je sice vyrobené Made in France, je menší, celkem úsporné a přiměřeně rychlé, ale jeho opraváři příliš často stávkují. Po několik kilometrech se pak ukáže, že takto propojená kolona má těžké problémy, obzvlášť když některá auta mají snahu jet jiným směrem, než ostatní.

Může unie přežít rozpad eurozóny?

Až se rozpadne eurozóna, a ona se rozpadne, bude to velký impuls, aby se Evropská unie radikálně reformovala. Možná si přestane hrát na superstát a stane se tím, čím by měla být, tedy hospodářským společenstvím. Státy by měly být suverénní a zůstat po politické stránce samy sebou a po ekonomické stránce by měly být otevřené volnému obchodu. Lisabonská smlouva by měla být rituálně spálena na veřejných prostranstvích. Pokud se Evropská unie ani po rozpadu eurozóny nebude chtít reformovat a bude se podobat stále více Evropskému svazu socialistických republik, měla by být, slovy římského klasika, zničena.

Děkuji Vám za rozhovor. Dobrou noc

Půlnoční rozhovor již absolvovali: