„Jsem pravicově založený člověk a ten komunismus opravdu rád nemám, už proto, že celé naší rodině tak nějak ten minulý režim dost ublížil. Ale to, co se tu děje teď, to taky není zrovna ideální stav. Třeba jak tu někteří politici řeší nesmysly, nebo naopak myslí jen na sebe, svůj prospěch... Je mi z toho tak nějak smutno,“ přiznal jeden z našich nejprodávanějších malířů.

Před několika týdny se vrátil z USA, kde už třetím rokem tráví období zimy. I proto může stále srovnávat poměry v Čechách a za hranicemi.

„Tady je jasné, že nejde srovnávat majetek a poměry lidí a státu s Amerikou, ale když si člověk jen vezme přístup lidí k životu, jeden k druhému. Slušnost, vstřícnost, když jdete tam nakoupit - a tady, je to opravdu rozdíl. Tady, když jdete na úřad, je to neuvěřitelné dobrodružství, bohužel většinou se člověk vrací otrávenej. Nikde není ideální svět a nikde nepadají pečení holubi do úst, víte. Ale ten vztah těch lidí k zemi, jeden k druhému, je tam zcela odlišný,“ říká umělec, který jako mladý začínal od nuly.

„Nemusíme jezdit daleko, stačí zajet za humna do Rakouska, a člověk vidí ten rozdíl. Víte, já jsem shovívavej, je to můj domov jsem tady rád, ale na druhou stranu se tady nedá žít,“ řekl v nadsázce s úsměvem s tím, že to samozřejmě nemyslí tak kriticky, jak to vypadá.

„Bude to ještě na generace, než se to myšlení lidí změní. A skutečně za to všechno, ať si to chceme přiznat nebo ne, může ta minulá doba. Ta to v lidech zanechala. To, co ale se tu děje teď, od podvodů, přes korupci až po to, že tu někteří lidé opravdu nemají z čeho žít, je věc jiná. Politici by se nad tím zcela vážně měli zamyslet,“ míní světově uznávaný malíř, jehož obraz visí i v sídle amerických prezidentů v Bílém domě.

Co nejvíce Kodeta mrzí, je i přístup některých lidí k druhým, ohleduplnost, nebo dodržení slibu. „V Americe je zvykem, že podáním ruky to začíná a končí. Že si nikdo netroufne něco naslibovat a nedodržet to. Že tam se denně i neznámí lidé na ulicích zdraví, popřejí si hezký den. Tam, když vejdete do obchodu a nic si nekoupíte, usmívají se na vás, popřejí krásný den. Tady? Škoda mluvit. Každý tu chce být světový, bohatý, ale o tom to není. Musím nejdřív strašně moc dát, abych mohl dostat. Měl jsem to v životě tak vždycky a co je nejhorší, je lidská závist, ta je všudypřítomná,“ podotýká umělec.

Kristian Kodet tráví čas mezi Prahou a jižními Čechami, kde žije na své faře nedaleko Tábora. Má zde i svůj ateliér, kde maluje. Inspirací je mu příroda, ženy i životní zážitky a zkušenosti. Na jeho výstavách je vždy plno, o prodej obrazů nemá nouzi. Jak sám ve svých téměř 64 letech přiznává, kdyby nemaloval a neprodával, skončil by nejspíš pod mostem.

„Je mi skutečně líto lidí, kteří musí žít jen ze svého důchodu, platit činži, kupovat si léky. To v té Americe si většina důchodců užívá stáří, cestuje, baví se. Stejně jako v Rakousku. Ano, oni za života hodně pracují, spoří si, ale mají z čeho a pak si mohou trochu užívat. Tady bohužel je situace jiná. Pořád doufám, že se dožiju nějakého zlepšení situace v této krásné zemi, kde jsem rád. A všechno je a vždy to bylo o lidech. To je celá filozofie,“ dodává Kodet.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.