„Nerozumím dobře česky," omlouvá se redakci hned ve dveřích čtyřiatřicetiletý Barmánec. Ve startovacím bytě ve Vsetíně bydlí se ženou Tank Men Tial a synem dva roky. Oba se chovají skromně a nesměle. „Líbí se nám tu, Češi jsou dobří a tahle republika je bezpečná. Jen nám dvakrát ukradli oblečení. Jsou tu společné prostory, kde věšíme prádlo," říká pro ParlamentníListy.cz Khupsawn.

Problémem jeho rodiny teď už není útěk před vojenským režimem a diktaturou, ale český jazyk a trvalá práce. „Naštěstí už mám zaměstnání, takže se mi daří dobře, bez práce je i tady život velmi těžký," popisuje. Pak se od stolu najednou postaví, aby dodal vážnosti tomu, co říká. „Musím se naučit česky, to je hlavní, první věc," vysvětluje Barmánec.

Více autentických příběhů ZDE

Fotka ano. Až budu umět česky

Tuhle větu pak zopakoval při rozhovoru několikrát, i v sedě. Stejně jednoznačně zopakoval, že fotografování odmítá. „Nechám se vyfotit, až budu umět česky. Práce a český jazyk, to je hlavní," opakuje. Ve Vsetíně nejdřív pracoval Khupsawn ve veřejné službě, teď už je zaměstnaný ve firmě, která vyrábí elektrické stroje. Se zaměstnáním je spokojený, jeho žena Tank Men Tial má jiné životní přání: chce se stát prodavačkou.

Více o uprchlících ZDE

Cukety nebo fazole

Rodina Khupsawn ve volném čase zahradničí. „Hned vedle nás mají zahrádku, protože jim tahle práce chyběla. Prý jsou v Barmě zvyklí obdělávat pozemky. Tak jsme jim vyměřili políčko, měli z něho radost," popisuje Soňa Zelíková, sociální pracovnice Koordinačního a informačního centra Vsetín pro ParlamentníListy.cz. Pěstují cukety nebo fazole. Když přišel Khupsawn do Vsetína, pracoval ve veřejné službě.

„Byl jsem s ním v kontaktu. Co se mu řeklo, bez problémů udělal. Je vstřícný a pracovitý. Myslím, že byl i vděčný za každé dobré slovo. Zdravíme se, myslím, že se mu tu líbí a chce s námi tu zůstat," podotkl Milan Jakubkovič, koordinátor veřejné služby Koordinačního a informačního centra Vsetín.

Dále čtěte:
Islám je nepřítel, řekl Zeman. Svérázný penzista, usmál se kníže 

Bez rodiny, v jiné kultuře a cizí zemi

Na Vsetínsku pomáhala rodině vsetínská radnice, pracovníci místního azylového domu a sociální služba. Khupsawn tvrdí, že doklady za něj vyřizují sousedé. „Nedokážu si představit, že bych nežila v zemi, kde jsem se narodila. Dostali se do úplně jiné kultury, jsou tady sami, musí to být pro ně těžké," poznamenala Zelíková. Se svými rodinami v Barmě kontakt udržují. Za nimi už ale nikdo do Česka nepřijede.

Občas je smutno

„Matka umřela a otec je starý, ženě také rodiče zemřeli. Jen její sestra zůstala v Barmě a té se naštěstí daří dobře," popisuje Khupsawn. „Sem tam nám smutno je, ale nedá se nic dělat. V Barmě je spousta problémů, špatná politická situace. Nechtěl jsem jít do války," dodal. Rodina Khupsawn patří k příslušníkům tamní menšiny Čjin, která na rozdíl od většiny obyvatel Barmy vyznává baptistické náboženství a je proto barmským režimem utlačována a posílána na nucené práce a do armády.

Do Česka se dostali díky programu vlády, měli štěstí

Mladí manželé patří mezi sedmnáct barmských  rodin, kterým se podařilo v České republice získat v minulých třech letech na základě vládního přesídlovacího programu azyl a trvalý pobyt. Takové štěstí má ale jen minimum lidí, kteří pomoc potřebují.

Více příběhů:

• Nejsme zboží ze sekáče. Všechno nám berou, zvedli hlas důchodci
• Vozíčkářka je na dně. Kvůli škrtům EU prý přijde o smysl života
• Zpověď sestry Mašínů. Pomýšlela na sebevraždu, ale zachránil ji manžel

Z pole do města. Lehké to není

„Kolik lidí se k nám dál dostane, to bude záležet na vládě, jestli bude ve svém programu pokračovat," upozornila Sabe Soe, ředitelka Barmského centra v Praze. Vládní program sama oceňuje, umožňuje totiž, aby uprchlíci získali skoro stejná práva a povinnosti jako čeští občané.

„Je to konkrétní forma pomoci. Spolupracujeme s ministerstvem vnitra. Bohužel musím konstatovat, že půl roku pobytu v integračním středisku je pro přesídlence málo. Lidé pochází z velmi odlišného prostředí," podotkla Soe. Větší důraz by se podle ní měl klást také na přípravu lidí ještě před příjezdem do Evropy.

„Není samozřejmost pro člověka, který obdělával pole a žil v odlehlých místech, aby se přizpůsobil životu v Evropě. Musí se zodpovědně zjišťovat potenciál lidí k integraci," apeluje Soe na OSN a mezinárodní organizace.

Čeští poslanci a senátoři ustanovili Parlamentní skupinu pro demokracii v Barmě. V Thajsku čeká na přesídlení 150 000 lidí, v Malajsii 80 0000, v Indii 10 000. Jen velmi malá část se dostane do přesídlovacího programu.

Více čtěte:
Ministr Kohout schválil pomoc pro barmské uprchlíky
Vloni šla největší část české humanitární pomoci do Gazy

Ilustrační foto: hns

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE