Zázrak. Tady Romové pracují. Nadávkám "ty černá hubo" se nevyhnou

Z Toužimi je to do Dobré Vody ještě hezká štreka. Rodinné domky, parčíky a velká bytovka. Romové bydlí právě v ní. Ve vsi tvoří většinu zhruba v poměru pět ku jedné. Naproti bytovce má ve starém domě sídlo organizace Český západ. Pro mnohé, třeba pro levicového novináře Petra Uhla, jde o dobrý příklad, jak by se s Romy mělo sociálně pracovat. Hned na začátku ale dostávám od sociálních pracovnic jasný signál, abych si zdejší soužití nemaloval jako idylku z obrazů malíře Josefa Lady. „Upírá se na nás často až nekritická pozornost, mluví se o zázraku, což není realita. Rádi ukážeme, co se konkrétně povedlo, ale stále se s mnoha věcmi spíš potýkáme," říká ParlamentnímListům.cz ředitelka organizace Soňa Vašíčková.

Někteří podnikatelé si účtují vyděračské nájmy

„Lokalita je uměle vytvořená, protože dřív panelový dům patřil nejspíš státním lesům. Postupně se však lesníci odstěhovali a byty zůstaly prázdné. Šlo o levné bydlení, tak se sem účelově nastěhovali Romové, někteří ze Slovenska. Když vznikla organizace Český západ, odkoupila dům od města Toužim a nyní jsme pronajímatelé. Ale neděláme to jako někteří místní podnikatelé, co si za byty osmé cenové kategorie účtují nájmy jako za prvotřídní bydlení. Nájmy jsme vypočítali podle tabulkové bonity v místní lokalitě a ponížili o kvalitu bytů," vysvětluje ředitelka Vašíčková v malé kanceláři. Hlavně podotýká, že se organizace nespecializuje na Romy, ale na všechny sociálně vyloučené bez rozdílu. Nejdříve budovala každodenní starostí o potřeby místních funkční komunitu, následovalo povýšení na sociální servis.

S Romy zde dřív sousedi vůbec nekomunikovali. „A není divu, když jim vykrádali zahrádky, pálili dřevo a vše, co leželo před barákem, mělo nožičky. Nicméně teď se to usadilo. Některé rodiny dokonce navzájem grilují na zahrádce anebo si přejí k narozeninám. Sousedské vztahy se sice zlepšily, ale blízké okolí je plné předsudků. Když si sednu do restaurace a řeknu, že pracuji s Romy, málem si ode mě lidé odsednou. Při volbách jsem kvůli tomu ztratila i dost hlasů. Jsem z toho smutná," dodává s tím, že důsledné začleňování Romů do společnosti je nelepší cestou, jak ji ozdravit.

TÉMA: Romové

Romka, co má důchod za pár

Ve vesnici stojí nový rumpál, altánek, dětské hřiště. To všechno postavili Romové sami od sebe. Teď zrovna několik žen hrabe po silnicích spadlé listí. „Chodila jsem na Střední školu živnostenskou v Sokolově tři roky. Skončilo to na němčině. Propadla jsem a vykašlala se na to," přiznává se pro ParlamentníListy.cz Kateřina. Slova z téhle mladé Romky lezou jako z chlupaté deky.

Zato jednašedesátiletá Veronika Gáborová je mnohem sdílnější. Sem se přistěhovala s rodiči ve třinácti ze slovenského Prešova. Porodila třináct dětí a jen z kluků by mohla skoro postavit fotbalovou jedenáctku. Synů má deset. Nicméně potomci se jí rozutekli do Toužimi, Plané či Karlových Varů a teď zde žije jen se synem. Přes devatenáct let byla po mateřské a práci uklízečky vedena jako nezaměstnaná na pracáku a teď jí schází rok do důchodu. „Jsem ráda, že mi dali možnost. Práci bych už nesehnala," podotýká. V místní hájovně, kterou má Český západ v pronájmu a provozuje v ní keramickou i textilní dílnu, vyrábí misky s jednoduchými vzory. Ostatně výše jmenovaná Kateřina zase šije tašky, pytlíky a tak. Nyní hrabou listí, protože práci v dílně dodělaly s předstihem a osmihodinová doba se musí dodržovat.

V textilní továrně by se neuživily

Hájenka přeměněná na dílny se skrývá v zástavbě o několik metrů dál. „Děvčata to nikdy nedělala, takže v keramice volíme jednoduché tvary a techniky. Třeba misky anebo teď zvonky. Také šijeme kapsáře, zástěry, pytlíky na bylinky, koberečky, chňapky. Upřímně je třeba říct, že v profesionálních továrnách by se klientky nechytaly. Tady to je spíš typ chráněné dílny. Nicméně výrobky prodáváme v našem obchodě v Plzni, na trzích a po internetu. A kupodivu sklady plné nemáme. Dokonce se nám povedly i větší zakázky, třeba pro Karlovu Univerzitu nebo magistrát v Plzni," vyjmenovává redakci šéfka obou dílen Kamila Součková.

Pro mnoho romských žen tady jde o jedinou možnost, jak si zvyknout na práci a režim. Pracovní úřad tuhle činnost u každé dotuje po deset měsíců. „Když jsem sem přišla, občas jsem v dílně zaslechla takové výrazy, že jsem se styděla. Poslala jsem holky do koupelny, ať si vypláchnou pusu. Od té doby ani muk. Je pravda, že to někdy flákají anebo se ulévají, ale nikdy jsem nezažila práci, kde by všichni jeli pořád na sto procent," popisuje pracovní morálku mistrová v textilní dílně, která v textilkách strávila celý život, Zdena Kožená.

V okolí slyší: „Černá hubo!"

„Cílem komunitní práce je po malých krocích zaktivizovat lidi, aby byli schopni sami naplňovat své potřeby. Nejdřív se nechtěli moc zapojovat, ale přes ty nejaktivnější se to pomalu zlomilo. Objevil se u nich zájem a pak i potřebná radost z dobře odvedené práce. Problémy řešíme komplexně. Bydlení, zaměstnání, vzdělávání, volnočasové aktivity," vysvětluje pro ParlamentníListy.cz tisková mluvčí organizace Eva Haunerová. I ona si v blízké vesnici zažila smutnou příhodu. Na autobusové zastávce se zapovídala se školáky, řekla jim, že je z Českého západu a hned na druhý den na ni pořvávali: „Černá hubo." Právě přicházíme k altánku, který vznikl z jedné spontánní akce. Jemně naznačím, že řečené ideály jsou ve všech sociálních příručkách. Chci slyšet fakta.

„U nás pracují tři čtvrtiny Romů z celého paneláku, dospělí si doplňují vzdělání, dělají si řidičák, dětem se zlepšila docházka do školy a okolí osady vypadá celkem upraveně. Ze čtrnácti bytů máme jen dva, kde nájemníci ještě dluží. Někteří si dokonce nechávají strhávat peníze na nájem, což je při jejich malé schopnosti hospodařit s penězi úspěch. Dřív třeba vždycky kradli strom na májku, teď si to sami oficiálně vyřídí," doplňují se ředitelka Vašíčková s tiskovou Haunerovou. Pro Romy shání Český západ úklidovou práci v blízkých městech a obcích, v okolních lesech u soukromníků, ale i archeologické brigády. „Skoro všichni si zvykli, že jim během dvou dnů vyhovíme. Když práci nevezmeme, zítra ji nedostaneme. Žádnou práci neodmítám," dodává tržně Vašíčková ParlamentnímListům.cz.

Problém jsou agenti s půjčkami

Na silnici protínající osadu Dobrá Voda, kde žije zhruba pětaosmdesát Romů a patnáct dalších vesničanů, potkám s dvěma psy paní, která za osadu komunikuje s městem. Jen tak mezi řečí naznačuje, že se jí zdejší soužití zdálo bezva, ale dnes už jí připadá, že Romové organizaci Český západ zneužívají a mají to s její pomocí až moc lehké. Navíc zde pozorují další velký problém. Jde o zákeřné jednání agentů, co nabízejí po domech jednorázové půjčky. Romové, kteří jsou v tomto ohledu dobrými oběťmi, občas podepíší smlouvy, pak dvojnásobně narostlé částky neplatí, čímž jim nabíhá penále a začínají se točit v začarovaném kruhu narůstajících dluhů.

„Neromové vychází dobře s penězi. Umí šetřit. Cikáni ne a rádi si dopřávají. Máme to v kořenech. Když předci kočovali, věděli, že dnes sice nic není, ale zítra se něco vydělá a žilo se ze dne na den. A v tom žije spousta cikánů dodnes. Každý den navařím čerstvé jídlo, ale ostatní kolegyně většinou jedí třeba zbytek z včerejšího oběda anebo chleba s máslem. Našetřit na něco většího je pro nás velký problém," míní Romka Klára Berkyová, která pracuje ve sdružení Český západ jako asistentka pro práci s dětmi, která zrovna dorazila před romskou bytovku v Dobré Vodě.

Organizaci Český západ iniciovali trapističtí mniši z francouzského kláštera Sept Fons, kteří v Novém Dvoře založili svůj první klášter na našem území. Sdružení vzniklo v Dobré Vodě roku 2001 a začalo s místními sociálně vyloučenými pracovat komunitním způsobem. V současnosti již plně přešlo na sociální služby. Je financováno z mnoha různých zdrojů, ale hlavně jde o peníze z úspěšně podaných projektů. Čile spolupracuje s vládní agenturou pro sociální začleňování. Pracuje zde jedenáct lidí a poslední dobou začíná organizace svou pomoc rozšiřovat i do mnoha okolních sociálně vyloučených lokalit v oblasti Toužimi a Teplé.