První – Nečasova vláda ztratila ochránce na Hradě, nemusí se dožít řádného termínu voleb. Nečas se s tím možná smíří, možná zkusí ještě nějaké krkolomnosti, dokud je tam Václav Klaus, ale spíš se zdá, že to má spočítáno. Druhou věcí je ochota ke spolupráci s ČSSD na kritické bázi – Zeman jim přijde vynadat na sjezd, kam byl pozván, ale uvažuje v intencích levice, jak všichni očekávali. Třetí – v Zemanovi se vrátil na viditelné místo ekonom keynesiánského ražení. Bude se hlasitě vyjadřovat k efektivnosti vládní „rozpočtové odpovědnosti“, která zvyšuje dluhy a zanedbává investice.

Věnujme se hlavně Zemanovu poukazu na potřebu investic, protože to bude opravdu velké téma. Investice země potřebuje, bude však důležité, kam tyto investice zamíří. Vedle viditelné státní zadluženosti, která roste o půl miliardy korun denně, během vlády pravice zdvojnásobila a činí 160 tisíc korun na občana včetně nemluvňat (asi půl miliónu korun na rodinu), roste také skrytá zadluženost, zanedbání, vybydlení. Spoustu investic budou potřebovat obory, které přinesou jen výdaj, zátěž, jako když z domu opadá omítka a nemůže se to tak nechat.

Například katastrofální stav životního prostředí na Ostravsku (a nejen tam), kde inverze mění krajinu v plynovou komoru, naznačuje, že se s tím něco musí udělat. Stojí za připomenutí, že v roce 1989 protesty proti totalitě pronikly mimo Prahu hlavně tím, že začaly nezávisle na Praze – kvůli agresívnímu ovzduší na Mostecku a v dalších lokalitách severočeské uhelné pánve, kde průmyslové exhalace spolu s inverzní mlhou vytvářely dusivé páry kyseliny sírové. Lidé museli svrhnout vládu, když nechtěli umřít.

Proto také v 90. letech vůbec největší státní investice zamířily do odsíření uhelných elektráren. Stálo to tenkrát nevídaných 48 miliard korun za zařízení, ze kterého bylo prakticky všechno dovezeno. Domácí průmysl zakázku nedostal, aby se dal levněji privatizovat. Vedle toho se jako další ekologická investice stavěla jaderná elektrárna Temelín, která nakonec stála třikrát víc než odsíření elektráren, které měla původně nahradit. Když byl Temelín hotov, jeho elektřina uhelné elektrárny nevyřadila, jde prakticky celá na vývoz. A protože jsme se stali tak silným exportérem elektřiny, museli jsme i doma převzít její ceny z německé energetické burzy, takže máme sendvič německých cen elektřiny mezi českými platy.

Nyní je na spadnutí šílený nápad, že postavíme další Temelín. Jeho elektřina se však bude vyvážet mnohem obtížněji, protože spotřeba elektřiny v Evropě klesá v důsledku zavádění strategických úsporných programů. To stlačuje ceny elektřiny na úroveň krizového roku 2009. Vedle toho působí na ceny elektřiny také dotované alternativní zdroje, slunečníky, větrníky a bioplynky, protože takové je politické rozhodnutí vyspělých zemí EU. Politický charakter má i odpor našich západních sousedů k jaderné energii. Spoléhání českých jaderníků na tuhou zimu, která zvrátí německé rozhodnutí o odchodu od jádra, nevyšlo. Přestože teď pár dní mrzne, až praští, prožíváme jedno z nejteplejších zimních období historie. Na globální oteplování zřejmě žádné zaříkávání nezabírá.