Bašta vzpomněl, jak vezl s sebou pověřovací listiny podepsané panem prezidentem ještě pro další tři hlavy států ve Střední Asii, poté, co se před více než dvaceti stal velvyslancem České republiky v Ruské federaci.

V Kazachstánu a v Turkmenistánu se s ním jako s nerezidentním velvyslancem odmítli tamní prezidenti setkat a předání listin delegovali v jednom případě na premiéra, v druhém na předsedu parlamentu. „Pouze v Biškeku, hlavním městě Kyrgyzstánu, mě přijal prezident Askar Akajev. Naše setkání nebylo formální, dlouze jsme si povídali nejen o politice,“ popisuje bývalý diplomat.

Zhruba od roku 2003 začalo být jasné, že v postsovětském prostoru dochází k radikálním změnám, jejichž spouštěcím mechanismem se stávaly volby, které se měnily v barevné revoluce. „Začalo to v Gruzii, kdy opozice nespokojená s výsledkem voleb vtrhla s růžemi v ruce do budovy parlamentu, vyhnala prezidenta a změnila vládu. O rok později vypukla oranžová revoluce v Kyjevě. V březnu 2005 došlo i na Askara Akajeva, který před nesametovou revolucí tulipánů uprchnul do Moskvy,“ připomíná Bašta.

Násilné útoky na budovu parlamentu se posléze staly součástí politické kultury, v Kyrgyzstánu snad doprovázely každé volby (naposledy vloni), na Kavkaze se v tomto ohledu ke Gruzii přidala Arménie (například po prohrané válce v Náhorním Karabachu). „Aniž jsme tomu u nás věnovali pozornost, barevné revoluce předznamenaly konec demokracie jako takové. Přinesly několik nových principů, které se týkají voleb,“ podotýká.

První z nich je odmítání uznání výsledků voleb. „U nás dostaly podobu červených karet a hesel typu Miloš Zeman není můj prezident, dalším mezistupněm se staly demonstrace Milionu chvilek. Druhým důsledkem je zpochybnění voleb jako takových, protože poražení pokaždé hovoří o podvodu. Poslední nejnebezpečnější krok, k němuž ty dva předchozí směřují, je nějaká forma Majdanu, která bude volební výsledky korigovat,“ varuje Bašta.

„Poslední události ve Spojených státech ukazují, že tyto principy prosazované progresivisty mohou mít pouze jeden důsledek – nějakou formu občanské války,“ konstatuje. S tím, že i v tomto případě před čtyřmi lety demonstrovaly v ulicích amerických měst stovky tisíc lidí s hesly Donald Trump není můj prezident. Čtyři roky demokraté zpochybňovali Trumpovo zvolení.

„Do podvědomí občanů tak zanesli zhoubný virus, kterým je přesvědčení, že každé volby, v nichž můj kandidát nevyhraje, jsou podvod. Jedinou známou odpověď na podvody představuje násilí,“ píše Bašta závěrem.