Článek z Reflexu, který by se v médiích vůbec vyskytovat neměl, novoroční projevy předsedů parlamentních komor a naprosto fascinující způsob věnovaný propagaci islámu v České televizi – to je obsah prvního letošního Týdne v médiích. „Našel jsem na Reflexu, který tu poměrně často chválím, článek, který mě trošku udivil. Vyšel pod titulkem ‚Horšočlověk z Hradu: Zeman jde na ruku spodině společnosti, kde vládne hysterie, nevzdělanost a strach‘ a jeho autorem je Kryštof Pavelka. Následuje tiráda, kterou známe z různých médií o tom, že Zeman útočí na nejnižší pudy občanstva, a to občanstva hloupého, neschopného posoudit realitu kolem sebe, zejména když si dovolilo volit SPD, ANO nebo jiné podle pana Pavelky zřejmě bezcenné subjekty. Autor také rozebírá pojem lepšolidé, který použil Zeman ve svém svatoštěpánském projevu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

K tomu poznamenává, že Miloš Zeman není tak úplně autorem filozofie tohoto pojmu, který pochází z němčiny, kde se výraz Gutmensch používá pro stejný fenomén. „Něco jako lepší člověk, takový dobrák z profese, je to používáno v určité ironii. Tak jako je pražská kavárna, bratislavská kaviareň, tak v Polsku je varšavský salon. Každá země má pro stejný typ lidí trochu jiné označení. No a Zeman si z Gutmensche udělal lepšočlověka, to je koneckonců docela legrační novotvar. Je hezké, jak naši natroublí novináři mu na to skočili jak na špek a honem to začali rozebírat, jako by šlo o nějaký opravdu závratný objev. Trochu tím připomněl Václava Klause, protože z vícero společných vlastností je výrazné jejich umění politického marketingu. Dokáží vyjádřit událost nebo prvek na politické scéně zjednodušenou zkratkou, která se okamžitě uloží v myslích společnosti a může mít i obraznou metaforiku,“ upozorňuje mediální analytik.

Elita se tváří, že je lepší než zbytek světa a může s ním manipulovat

To platí především pro dva Klausovy pojmy Sarajevský atentát a Toleranční patent. „Všichni vědí, že oba pojmy pocházejí ze zcela jiných souvislostí, nicméně v rámci událostí let 1997 až 2002 se ujaly docela dobře i v domácím politickém kontextu. A dnes, když řeknete Sarajevský atentát, tak musíte dodat, který máte na mysli. Jestli ten Gavrilo Principa v Sarajevu, nebo ten Ivana Pilipa a Jana Rumla v Praze během Klausovy účasti na summitu ve válkou zničeném Sarajevu. V tomto kontextu je Zeman s pojmem lepšolidé také docela úspěšný, protože se mu podařilo ten pojem zavést do veřejného diskurzu, žádný jiný význam to pravděpodobně nemělo. Asi každý, kdo trochu zná Zemanovo myšlení, tak rozumí, co má na mysli. Myslí tím onu elitu, která se tváří, že je lepší než ‚zbytek světa‘ a že má tím pádem oprávnění s tím ‚zbytkem světa‘ manipulovat a nějak určovat jeho životy, priority, práva, svobody či povinnosti,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Potěšilo ho, že čeští novináři opět nezklamali a na ten špek skočili. „Hloupé je, že na to skočil pan Pavelka, kterého sice neznám, ale i tak si myslím, že poskytl jakousi esenci nebo dokonce kvintesenci toho, co říká Zeman o novinářích. Co mě se velice dotýká, když nějaký redaktor – možná moje chyba, že tohoto neznám, ale asi na sebe zatím neupozornil žádným významným žurnalistickým činem – operuje pojmy jako ‚spodina společnosti‘ a velmi nepokrytě dává najevo, jakým způsobem opovrhuje určitými lidmi, tedy těmi, které považuje za spodinu. To je text, který by se v našich médiích vyskytovat neměl, ale, bohužel, takových jich je miliarda. Když to člověk vidí na serveru Forum24, tak si říká, inu dobrá, to je dezinformační, konspirační, bulvární web, takže to patří do jeho podstaty, ale Reflex přece jen míval a i dnes čas od času má lepší autory i články. Tak to je docela škoda,“ míní mediální odborník. 

Potřebu individuální svobody pro občana zdůraznili oba předsedové

Pro druhé téma se nabízejí novoroční projevy šéfů obou parlamentních komor – předsedy Senátu Jaroslava Kubery a Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka. „Oba jsem si velice pozorně vyslechl. Líbí se mi, že navzdory tomu, že pocházejí z různých politických stran, tak v zásadě sice mluvili každý jinak, ale oba o tomtéž. To znamená o potřebě individuální svobody pro občana a jeho práva se na to orientovat, jeho práva rozhodovat se podle svých priorit. Každý to řekl jinak. Pan Kubera předvedl docela hezké slohové cvičení, chvílemi vtipné, místy až jiného žánru, než je politický projev, jako je glosa, fejeton nebo úvaha na pokraji beletrie. Ale bylo to příjemné, jeho příznivci mu to připíší k dobru, protože mluvil tak, že mu bylo rozumět, protože neskrýval své myšlenky nějak složitými konstrukcemi nebo cizími slovy,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.