„Včera jsem se vrátila z Charkova. A ráda bych vám o tom řekla několik věcí. Celé to ale musím uvést varováním: na Ukrajině se válčí. Charkov je válečná zóna. Není bezpečné tam jezdit, a je jen částečně bezpečné tam jet s profesionály. Podnikla jsem cestu s lidmi z Team4Ukraine a Maidan Monitoring Information Center, kteří brali bezpečnost extrémně vážně a udělali mnoho pro to, aby snížili rizika. V žádném případě nemá být má návštěva Charkova brána tak, že je linie 30 km od hranic s Ruskem bezpečná. Není," poznamenala ve svém textu doprovázeném fotografiemi Gregorová.

Včera jsem se vrátila z Charkova. A ráda bych vám o tom řekla několik věcí.

Celé to ale musím uvést varováním: na Ukrajině se válčí. Charkov je válečná zóna. Není bezpečné tam jezdit, a je jen částečně bezpečné tam jet s profesionály. pic.twitter.com/o2YPqL66BD

— Markétka Gregorová ?? (@MarketkaG) April 4, 2024

„Nejsem válečná turistka, ale politička, která se snaží Ukrajině pomáhat již mnoho let. Před rokem jsem právě s těmito týmy a skvělým Adamem Syberou, Petrem Pojmanem a Natalkou Zubar zorganizovala výstavu v Evropském parlamentu s fotografiemi z míst ruských válečných zločinů. Tehdy jsme si slíbili, že přijedu přímo za dobrovolníky do Charkova. Jsem první evropskou poslankyní, která Charkov od začátku války navštívila, a o to důležitější pro mě je přinést vám své svědectví a mluvit o tom i s kolegy, kteří se nedostali dál než k hranicím Kyjeva," uvedla dále Gregorová.

„Když přijedete do Lvova či Kyjeva, rozhodně se nedá říct, že byste si války nevšimli: podniky zavírají dříve, od půlnoci je zákaz vycházení. Pokud se náhodou ubytujete ve vyšším patře než je sklep, v každém hotelu vás návodné šipky budou vést směrem ke krytu. Na mobilní telefon vám automaticky začnou chodit výstražné zprávy, pokud ve vaší oblasti dopadají rakety. Na druhou stranu jsou to výstavní města Ukrajiny a na infrastruktuře a budovách si již prakticky nelze všimnout, že na ně bylo útočeno, jelikož je vše opravené," píše Gregorová.

„Jiná situace je v Charkově. O druhé největší město Ukrajiny probíhala bitva 7 měsíců, a i po ukrajinském vítězství stále z 30 km vzdálené hranice s Ruskem přichází útoky. Alerty chodí i co hodinu. Na ulicích vidíte nezaměnitelný vzhled děr s prstencem od minometných granátů. Většina budov má stále okna zakrytá dřevotřískovými deskami, protože se nestíhají zasklívat. My sami jsme slyšeli dva dopady raket asi 10 km od centra. A dnešní noc zabily drony v Charkově zatím čtyři lidi. Opakovaným náletem na jedno místo, aby mohly zabít záchranáře. Slyšeli jsme mnohé příběhy. Pán ze Saltivky, předměstí Charkova, choval holubice. Nestihl je zachránit. Krabici s 10 odnášel ve chvíli, kdy do domu vedle něj dopadla střela… Byl Rus, a jak nám řekl: ,Ukrajina měla svoje problémy, ale já se Rusů neprosil, aby se do toho pletli'," popisuje dále europoslankyně.

„Nedívali jsme se ale jen na dopad na infrastrukturu a obyčejné lidi. Lidé přímo z fronty i vedení země nám popisovali, co Ukrajina potřebuje: munici a zbraně; a lidi na udržení pozic. To první je návodné. Pokud máte povoleno za den vystřelit 30x, dost to omezuje, co můžete dělat. U toho druhého se chci zastavit. Ukrajinci dokáží pozice vyhrávat. K udržení ale potřebují lidi, kteří na nich zůstanou. Momentálně musí mnoho ukrajinských vojáků čekat např. na hranicích s Běloruskem. Pokud by byli vojáci NATO na udržovacích pozicích, neuvěřitelně by to pomohlo. Účastnila jsem se debaty o informačních operacích Ruska s dobrovolníky MMIC a s mluvčím českých elfů, Bobem Kartousem. Jedna z nejdůležitějších premis byla, že to je náš společný boj. Rusko svoje propagandistické narativy testuje na východě Evropy, aby je pak posouvalo i dál. Po nějaké chvíli si trochu cynicky zvyknete, že alert neznamená okamžitý úprk do krytu - protože by se tak nedalo žít. Obyvatelé jsou v Telegram skupinách, kde se ihned dozvídají informace k tomu, zda zrovna jejich oblast je v ohrožení. Ale nikdy se necítíte úplně v bezpečí," sdělila dále Gregorová.

„To má obří psychologický dopad. Potkali jsme psycholožku, která popisovala, že hodně uslyšíte lidi vtipkovat, ale je to jen nástroj, jak se nezbláznit. Např. že všichni chodí spát v nejlepším prádle, aby až přiletí raketa, tak je nenašli nahé. Tento humor máme národně společný :) Viděné a zažité se nedá zhustit do pár řádků textu. Postupně vydám i natočená videa či alespoň střípky zmíněných rozhovorů s lidmi. Chtěla jsem s vámi nicméně sdílet i v psané podobě to, co jsem prožila, jelikož si z toho odnáším jednu zásadní myšlenku: je to náš ,společný boj'. Možná v tom máte stejně jako já jasno od začátku, nyní ale víc než kdy dřív odsuzuji váhání politiků a je mi zle z těch, kteří chtějí tzv. Putinův mír. Putin nechal rozstřílet školy, paneláky s lidmi, vyhnal statisíce lidí z domovů a ani po 2 letech nepřestal. Nemám pochopení pro tuto devalvaci ukrajinského odporu, jenž je i bojem za naši bezpečnost. A z této mise si nesu i přímé odsouzení. Přeju si víc munice na Ukrajině, víc lidí, víc podpory. A méně zbabělých politiků, kteří i nás chtějí odevzdat Rusku," zakončila Gregorová s pozdravem Slava Ukraini.