„Když třeba změníte poměr mezi investicemi do nemovitých památek (protože patří všem a budou tu ještě pro vnuky našich vnuků) a dotacemi do živé kultury (která je černou dírou, u níž se ani kritici neshodnou, jestli je to ještě umění, nebo jen vypočítavá provokace)... nebo, nedej bože, odhalíte, že si někdo přisvojoval peníze na úkor svých podřízených, jezdil si na statisícové dovolené a kryl to smlouvami sama se sebou... a rozhodnete o jeho odvolání... začne vám jít hodně o to, aby se právě tyhle věci nezměnily a nezametly pod koberec,“ míní Staněk. 

Původní text ZDE

Odcházení z rezortu kultury není podle jeho slov jen o tom pověsit klíče, zhasnout a jít, jak by si spousta znepokojených kulturních elit přála. A dodal, že mu rozhodně není jedno, kdo po něm do Nosticova paláce přijde.

„Mou touhou je, aby se po mně dostal do Nosticova paláce člověk, který je přímý, nekličkuje a nenaznačuje, že je ochoten vrátit vše do starých kolejí vzájemných dohod. Člověk, který by ideálně měl mít důvěru nejenom strany, ale i odborníků. Někdo, o kom bychom si mohli být jisti, že by se nepokoušel věci zametat pod koberec,“ zmínil.