Ve svém textu pro server Neovlivní.cz si Hrušínský stěžuje na český přístup k podnikatelům, tedy že jsou prý považováni za podezřelé chamtivce. „Zatímco zaměstnanec – a to i ten, který zanedbává své povinnosti, škodí svou neschopností firmě, která mu v dobré víře vytvořila pracovní místo na dobu neurčitou, lže svému zaměstnavateli, třeba i krade, je dlouhodobě na nemocenské, a přitom chodí pracovat jinam – je státem hájen tak, že je téměř nemožné takového člověka propustit,“ srovnává principál Divadla Na Jezerce.

Podle Hrušínského ekonomiky na Západě prospívají, protože „zaměstnavatelé nemusí ve svých firmách trpět lemply a lajdáky, kteří se práci vyhýbají, ani o hodinu déle, než je třeba, u nás jsou i notoričtí flákači státem chráněni“. Herci vadí, že pokud chce zaměstnavatel takového zaměstnance vyhodit, musí mu dát několik měsíčních platů a navíc pečlivě odůvodnit, proč ho propouští.

Hrušínskému vadí i to, že je v ČR údajně málo vymahatelné právo, takže soudní spor by se táhl řadu let. A tak „většina lemplů, lajdáků a budižkničemů ve firmách zůstává“, říká. To je prý důvod, proč Česká republika nemá možnost dohnat vyspělé ekonomiky západní části světa – a to ani 32 let po pádu komunismu. Svůj díl viny v tomto ohledu připisuje i bývalému ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi.

Slova Jana Hrušínského o úspěchu západních firem jsou ovšem v přímém rozporu s tím, co říká studie Litevského institutu volného trhu z roku 2020 o flexibilitě trhu práce, alespoň pokud jde o Evropu. Podle této studie je Česká republika ve flexibilitě zaměstnaneckých vztahů v EU na třetím místě, za Irskem a Bulharskem. Daleko před Německem, které je v žebříčku přibližně veprostřed, a také před Francií, která skončila na posledním místě mezi hodnocenými zeměmi. Jak si všímá analytik Michael Fanta, v první desítce zemí se Česká republika drží dlouhodobě a má dlouhodobě nízkou nezaměstnanost. Hrušínskému dává zapravdu jen v tom, že zbavit se zaměstnance s úvazkem na dobu neurčitou je komplikované a drahé. Premianty žebříčku jsou anglosaské země, koho konkrétně myslel při slově „Západ“ ovšem herec nespecifikoval.

Prvních 10 zemí žebříčku podle flexibility pracovního prostředí

Jana Hrušínského irituje zejména stav v kultuře, tu dotovanou si prý pro sebe uzurpovala úzká skupina divadelních funkcionářů. „Bez souhlasu tzv. Asociace profesionálních divadel, kterou si tito ‚dotační byznysmeni‘ založili, nemá dnes nikdo šanci získat rovnocennou státní nebo městskou podporu, tzv. kulturní grant či dotaci, stát se ředitelem dotované městské či státní organizace a podobně,“ posteskl si.

„Výsledkem je výrok ministra kultury, že stát nikdy nepodpoří někoho, kdo si z kultury udělal byznys. Paradoxem je, že herci dotovaných divadel se vymezují vůči současné vládě, zatímco někteří jejich ředitelé s ní neoficiálně nebo přímo v poradních sborech bezostyšně spolupracují. Když je výjimečně soukromé divadlo pozváno např. na nějakou přehlídku divadel – může se většinou účastnit pouze mimo soutěž,“ není spokojen se současným stavem.

Třetí téma, které Hrušínský v textu pro Neovlivní nakousl, je volba ze zahraničí. Tu prý žádná vláda neumožnila tak, aby se mohli čeští občané v zahraničí „důstojně účastnit voleb“, ačkoliv je to dle principála zaručeno ústavou.

„Tato významná část českých občanů je – podle mého názoru – přesně tím chybějícím jazýčkem na vahách, který by dokázal ve volbách převážit tu část populace, která do čela naší země volí podvodníky, agenty StB, lháře a předlistopadové členy zločinné KSČ. Nepřijetí eura a bránění ČR vstupu do eurozóny je dalším poškozením českých zájmů. Polistopadové vlády České republiky – tedy i Kalousek – měly dost času, málo odvahy a možná i vlastní důvody, proč tento stav, respektive dědictví předlistopadové totality, nenapravily a naopak ho nechaly přerůst do dnešní zrůdné podoby,“ obviňuje Hrušínský svého oblíbeného politika.

Ale hned dodává, že si bývalého předsedy TOP 09 stejně váží a nechce srovnávat nesrovnatelné, tedy vlády před Andrejem Babišem a ty s ním. „Horší než tato vláda trestně stíhaného agenta StB a jeho spojence z Hradu byly snad jen vlády, proti nimž se v listopadu 1989 vzedmula sametová revoluce,“ tvrdí Hrušínský. A na závěr přidává výzvu: „Jinými slovy absurdita a nespravedlnost předlistopadových časů začíná být srovnatelná s tím, co do České republiky postupně vracejí mnozí politici naší současnosti. Dejme v říjnových volbách šanci demokratickým koalicím, aby to napravily.“