Hostem Seznamu Zpráv byl Ivo Kaderka, prezident Českého tenisového svazu. Tématem rozhovoru však nebylo jeho působení v tenisovém svazu či jiné sportovní téma. Diskuze se točila okolo Prognostického ústavu, tedy pracovišti, kde Kaderka jako student Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické působil. Jak uvedl, byl tam nejmladším pracovníkem, tedy benjamínkem. Konkrétněji nastoupil do Prognostického ústavu ve svých 22 letech.

Celý rozhovor ZDE

Na otázku, jak se vlastně tehdy na pracoviště dostal, odpověděl: „To byla všechno obrovská náhoda. Já jsem ještě jako student Národohospodářské fakulty VŠE dostal nabídku od docenta Rendla, zda bych neměl zájem po skončení studia tam zůstat jako aspirant a potom asistent.“ Prý však nebyl politickými orgány schválen, protože jeho rodina měla špatný kádrový posudek. Pomohl mu však profesor Valtr Komárek, jenž měl hledat nadané lidi do svého týmu Kabinetu prognóz ČSAV. Kaderka uvedl, že Valtr Komárek byl přítelem docenta Rendla. Nebyl si však jistý tím, zda to přijmout, či ne. Měl totiž nastoupit do zbrojovky v rodném Vsetíně, od které dostával podnikové stipendium. „A já se nakonec rozhodl, že to stipendium zbrojovce vrátím a půjdu do Prahy, kde jsem neměl v tu chvíli ani kde bydlet. Takto jsem v roce 1986 u Valtra začínal. Jako nejmladší ze všech, benjamínek,“ uvedl.

Avšak jako benjamínek nemusel chodit ekonomům pro pivo, na což se ptal redaktor. Prý ti lidé měli neskutečnou noblesu a měli se k němu chovat velmi slušně. „Mně stačilo mezi těmi lidmi sedět a poslouchat, když se bavili o odborných věcech,“ řekl. Redaktor však byl poměrně překvapen odpovědí, co následovala na otázku, ke komu měl nejblíže. Odpověděl totiž, že kromě skvělých vztahů s Tomášem Ježkem (pozdější ministr pro privatizaci), Karlem Dybou (ministr hospodářství), Zdeňkem Tůmou (guvernér ČNB), tak si rozuměl i s Miloslavem Ransdorfem. „Jak jste si rozuměl s tímto kovaným marxistou, jenž byl v poslední fázi svého života europoslancem za komunisty?“ vyptával se redaktor. „Počkejte, počkejte. Míla byl sice marxista, ale neznal jsem vzdělanějšího a sečtělejšího člověka. Jiná věc je, že jak byl chytrý, byl v mnohém i naivní a na to doplácel. Byl hluboce levicově orientovaný, ale také naprosto renesanční člověk. Já ho měl hrozně rád. Jako absolutně většinu lidí, co tam pracovali,“ odpověděl tehdejší benjamínek. V Prognostickém ústavu pracovalo i mnoho nekomunistů, jak uvedl.