Jeden z dotazů na hlavu státu, který přednesla moderátorka Kateřina Perknerová, se týkal Ukrajiny, a byl od Zdeňka Kučery. „Určitě jste z vaší minulé i současné pozice sledoval dávný vývoj po rozpadu Sovětského svazu. Není na nás, abychom soudili, zda to bylo dobré. Je však na nás, jak hodnotíme dění po osamostatnění Ukrajiny. Nárůst adorování či dokonce kanonizace banderismu, Bandery, oslavování příslušníků dávné SS divize Halič, potažmo pronásledování Rusů nebo v uvozovkách nehodných Ukrajinců. Majdan v režii USA. A to vše jako test, jak zareaguje Rusko. Mýlím se moc?" zeptal se.

„Nic není černobílé. Když bychom chtěli prezentovat Ukrajinu jako zemi, která je vzorem všech ctností, tak to samozřejmě nebude pravda a každý, kdo nebude chtít, tak mu to nedá práci, aby našel spoustu příkladů, že tomu tak není. Ani naše země není bez chyb a Ukrajina těch chyb má celou řadu. Mimo jiné je to právě třeba minulost, na kterou tazatel upozorňuje. Mimochodem, Maďarsko a Slovensko má podobnou minulost. A přesto je bereme jako partnery v demokratických společenstvích. Německo je na tom ještě hůř a přesto ho bereme jako demokratickou zemi. Proč bychom měli za věci, které jsou staré desítky let, hodnotit Ukrajinu dnes úplně stejně. To, že se tam pár lidí projeví jako sympatizanti, to je to samé v Německu, to je to samé u nás, to je to samé na Slovensku, Maďarsku a jinde," odvětil prezident.

„V každé společnosti jsou lidé různých názorů. To, co je podstatné ve vztahu k Ukrajině, je to, že stejně jako my se vymanila z toho područí Sovětského svazu. Stala se samostatnou suverénní zemí a stejně jako my aspirovala na to, že si chce sama určit svoji budoucnost. A jestliže se v nějakém bodě rozhodla, že chce jít cestou integrace do evropských bezpečnostních a ekonomických struktur tak, jako jsme to udělali my, tak proč by to právo neměla mít tak jako ostatní země. A my v době, kdy jsme se pro to rozhodli, tak jsme automaticky očekávali, že nás v tom všichni podpoří. Dokonce jsme brali jako automatické, že Západ nám nabídl vstřícně ruku. A my se teď tváříme, že by Ukrajina mít stejné právo neměla, protože je k tomu Rusku blíž a že tedy by bylo dobře, kdyby zůstala tam, kde je, protože my ji do toho našeho krásného místa už nechceme. A přitom, kdyby se stejně tehdy zachovaly Německo, Rakousko a další země, tak do dneška nejsme součástí Evropské unie, nejsme ani součástí NATO a určitě bychom nebyli jako země v takovém stavu - a teď přes všechnu kritiku, kterou slýcháme, já jsem přesvědčen o tom, že ten stav je nadmíru dobrý. Tak bychom prostě v takovém stavu nebyli. To je mimo jakoukoliv pochybnost," dodal.

„Rusko se naopak nějak netají tím, že se nijak nezměnilo oproti mentalitě Sovětského svazu, případně carského Ruska. Rusko vždycky bylo, je a zřejmě ještě dlouho bude mocností imperiální, která vždycky měla zájem na prosazování kontroly a vlivu ve svém nejbližším okolí. Protože to vnímali jako jedinou cestu, jak tak obrovskou zemi udržet celou, stabilní a bezpečnou. A i to je důvod, proč Rusko zdůrazňuje to, že má oprávněné bezpečnostní zájmy, které ale projektuje do úplně cizích a suverénních zemí. A my bychom, jestli chceme žít ve světě, kde platí pravidla, jestli chceme žít ve světě, kde i menší země jako my má právo na své místo na slunci, tak nám prostě nezbyde nic jiného, než jasně odmítnout to, co dělá Rusko a podpořit Ukrajinu, stejně jako bychom podpořili kteroukoliv jinou zemi v této situaci, bez ohledu na to, jak se na Ukrajinu díváme, protože když to neuděláme, tak vlastně zkompromitujeme základy, na kterých stojí i naše země," dodal