„Při prezidentských volbách jsme byli svědky toho, že se mladí nenechají tak lehce ovlivnit populismem, jako je tomu u seniorů,“ zahajuje svou argumentaci. Mladí by prý do politiky dokázali přinést větší diverzitu a také zdravější politické prostředí. Při úvahách o snížení voličského věku se obvykle pracuje s 16 lety.

„Na druhé straně by mohlo stanovení horního věkového limitu volebního práva přinést některé pozitivní efekty. Mohlo by se zabránit situacím, kdy politické strany zneužívají seniory pro své politické záměry, například prostřednictvím populistických kroků, jako je neúměrné navýšení důchodů nebo jednorázové přídavky,“ uvažuje dále.

Jako kompromisní řešení pak navrhuje stanovení kritérií, po jejichž naplnění by se seniorům mohla volební způsobilost zachovat. Skácel vážně píše o pravidelných zdravotních prohlídkách a testech kognitivních schopností, které by měly prokázat, zda je senior u voleb ještě schopen učinit „informované rozhodnutí“.

Pak by bylo volební právo omezeno pouze těm, kteří už se „nejsou schopni plně zapojit do demokratického procesu“.

Autor připouští, že tato „opatření“ by mohla narazit na řadu etických, právních a praktických problémů. Například kdo bude kognitivní schopnosti seniorů posuzovat. „Navzdory těmto výzvám je důležité přemýšlet o možnostech, jak zlepšit demokracii a zajistit, aby politický systém odrážel potřeby a zájmy všech občanů, bez ohledu na věk,“ uzavírá.

Snížení věkového limitu pro volební právo u mladých a naopak jeho zavedení u starých je ale podle něj alespoň „podnětem k diskusi“. Ta by se měla vést o tom, jak zajistit, aby se na politickém rozhodování podíleli informovaní a racionální voliči.

Nejde prý totiž jen o práva jednotlivců. „V konečném důsledku je naší společnou odpovědností, abychom zajistili, že naše demokracie zůstane živá a zdravá,“ vysvětluje autor.

Ten sám sebe představuje jako „šprýmař ze severozápadu Čech s nekorektním humorem, historickými zájmy a pozorným politickým okem“. Máme od něj prý očekávat svérázný pohled na svět a „nekorektní humor“.

„Politika je takový zvířátko, které se dá zkrotit jen těžko. Sleduju politickou scénu s otevřenou pusou a někdy si říkám, jestli některé politické kauzy nejsou vlastně jen parodie,“ prozradil o sobě též redaktor Seznam Zpráv.

Jeho nedávný článek pojednával o „Babišově cestě k srdcím voličů“, postavené na rozdávání párků a piva důchodcům.

„Proč by se také měl účastnit nudných rozhovorů s premiérem Petrem Fialou, když může svůj čas strávit lépe, třeba rozdáváním párků a piva důchodcům na oslavách ke Dni matek na Zelném trhu v Brně?“ píše na téma nedělního programu opozičního lídra, na kterého na Kavčích horách marně čekala prázdná židle.

Rozvádí to do úvahy, že Babiš se prezentuje jako člověk z lidu a jak zábavné je tyto pokusy pozorovat.

Vytýká mu však, že se kvůli rozdávání párků neúčastní „politických diskusí“, čímž byla pravděpodobně míněna nedělní hodina s Petrem Fialou a Václavem Moravcem. Skácel z toho dovozuje, že Babiš „zanedbává své povinnosti jako politik“.

V minulém týdnu pak sepsal komentář „Vláda Petra Fialy přináší řešení. Proč opozice nechce spolupracovat?“

V něm je vysvětleno, že konsolidační balíček má ozdravit veřejné finance a měl by být přijímán s ohledem na zodpovědnost vůči budoucnosti naší země. Opozice by však prý doporučovala nedělat nic.

Skácel dochází k závěru, že opozice tím chce odvést pozornost od vlastních selhání. Komentátor ze Seznamu by jí místo toho doporučil, aby se zaměřila na „konstruktuvní spolupráci“, která nás ochrání před „nárazem do zdi“.

Jak léčit chcimíry?

Výročí konce války pak 8. května autor, šprýmař ze severozápadu Čech, oslavil komentářem, že stoupenci Zemana nerozumí eleganci prezidenta Pavla.

Těmto lidem prý chybí vůdce a komediant s becherovkou. A proto je jim líto, že si musí zvykat na prezidenta, který „se zastává našich zájmů, reprezentuje nás hrdě a neustále mluví srozumitelně a k věci“.

„Stoupenci Miloše Zemana by si měli uvědomit, že časy se mění, a možná je čas přestat nostalgicky vzpomínat na bývalého prezidenta jako na svého hrdinu a začít oceňovat to, co nám Petr Pavel nabízí,“ doporučoval. Nabízena je podle něj zodpovědnost, slušnost a také „vedení správným směrem“.

„Možná je načase zpytovat se, co to říká o nás, když dáváme přednost vtipálkovi s láhví alkoholu v ruce před člověkem, který má jasno v zahraniční politice a reprezentuje naši zemi s hrdostí a důstojností,“ skončil s výzvou, ať se Zemanovi voliči konečně probudí.

Na konci dubna pak přispěl do debaty textem „Chcimírismus – diagnostika, příznaky a léčba“.

„Mezi poslední dobou nejčastější projevy můžeme zařadit následující tvrzení: Fyalová bída, kontaminované ukrajinské obilí a my chceme mír. Pokud se někdo ve vašem okolí tímto způsobem projevuje, doporučuji se izolovat. V lepším případě izolovat dotyčného,“ radí například.

Jeho nejnovější text o posuzování voličské způsobilost seniorů ale vyvolal mnohem větší ohlas. Někdejší první místopředseda ČSSD Michal Hašek jej označil za „velmi nebezpečné pokračování plíživé filozofie ‚tahle země není pro starý‘ a totální neúctu k seniorům“.

Poslanec SPD Zdeněk Kettner se ptal, jestli by šprýmař nechtěl seniory rovnou utratit.

A jiný sarkasticky doporučuje, že by voleb nezpůsobilí senioři mohli být ještě třeba fyzicky označeni, namátkou oholením hlavy.