„Při prezidentských volbách jsme byli svědky toho, že se mladí nenechají tak lehce ovlivnit populismem, jako je tomu u seniorů,“ zahajuje svou argumentaci. Mladí by prý do politiky dokázali přinést větší diverzitu a také zdravější politické prostředí. Při úvahách o snížení voličského věku se obvykle pracuje s 16 lety.

„Na druhé straně by mohlo stanovení horního věkového limitu volebního práva přinést některé pozitivní efekty. Mohlo by se zabránit situacím, kdy politické strany zneužívají seniory pro své politické záměry, například prostřednictvím populistických kroků, jako je neúměrné navýšení důchodů nebo jednorázové přídavky,“ uvažuje dále.

Jako kompromisní řešení pak navrhuje stanovení kritérií, po jejichž naplnění by se seniorům mohla volební způsobilost zachovat. Skácel vážně píše o pravidelných zdravotních prohlídkách a testech kognitivních schopností, které by měly prokázat, zda je senior u voleb ještě schopen učinit „informované rozhodnutí“.

Pak by bylo volební právo omezeno pouze těm, kteří už se „nejsou schopni plně zapojit do demokratického procesu“.

Autor připouští, že tato „opatření“ by mohla narazit na řadu etických, právních a praktických problémů. Například kdo bude kognitivní schopnosti seniorů posuzovat. „Navzdory těmto výzvám je důležité přemýšlet o možnostech, jak zlepšit demokracii a zajistit, aby politický systém odrážel potřeby a zájmy všech občanů, bez ohledu na věk,“ uzavírá.