„Nemluvně, které se v těžkých porodních bolestech zrodilo, mělo několik genetických vad, jež jsou tak vážné, že se ocitlo v kómatu. Evropští lídři ho proto napojili na přístroje a snaží se neduživé tělo zachránit. Nejspíš marně,“ takto popsal současný stav Evropské unie Vondruška. Podle něj se toto dítě nedá navzdory nejmodernějším technikám politické populace zachránit. 

„Že je Evropská unie opravdu mrtvá, potvrdily události posledních měsíců, kdy na Evropu ‚zaútočily‘ masy běženců. Pozor, netvrdím, že některým z nich bychom neměli pomoci, to je jiná otázka. Hovořím o zástupech běženců, kteří se na nic neptají a derou se násilím do Evropy. To se nedělá a jakékoli sentimentální lkaní je mimo realitu fungování společnosti. Přijímejme jako dosud jen ty, kteří u nás mohou pracovat a jsou ochotni ctít naše zákony,“ sdělil Vondruška. Jak uvádí, smyslem naší pozemské existence není to, abychom zachránili svět. „Každý národ je povinen chránit to, co jeho předkové vybudovali. Má povinnost předat to v co nejlepší kondici svým dětem,“ uvedl. 

EU podle jeho názoru však nedokázala nic kromě své impotence. „Planě se jedná a politici sní o zázracích, které jim zachrání výnosné posty. „Mediálním prostorem létají termíny jako hotspoty, bariéry, vytvoření koridorů, vyloučení Řecka, zrušení Schengenu, zaplacení Turecku, vyřešení války v Sýrii... Nikdo však neví, co má dělat. Pokud se podíváme na to, co evropské elity v posledních měsících prohlásily, objevíme překvapivé kotrmelce, aniž se cokoli stalo. EU jako systém správy věcí veřejných reálně opravdu neexistuje. Jde jen o mimořádně drahý diskusní klub, v němž zasedají neumětelové,“ nebere si servítky Vondruška. Evropskou unii přirovnává k papežství či římské říši. 

„Dlouho poté, co instituce se světovládnými choutkami ztratí moc a důvod existence, zdánlivě fungují, než zmizí doopravdy. To se bude týkat i Evropské unie. Stejně jako živila papežská kurie a císařský dvůr hejno úředníků, kteří dodávali svým pánům na lesku, budou stejné houfy stejně zbytečných úředníků dodávat lesku zbytečné Evropské komisi,“ podotkl.

Podle něj i přesto, že se politici snaží národní antagonismy zlehčovat, nelze smazat dějiny jednotlivých zemí. „Každý národ má své zvyky, hodnoty, hrdiny, literaturu, památky i víru. Psychiku lidí nezměníte rozhodnutím Bruselu. A to nehovořím o mentalitě a zodpovědnosti některých národů ve srovnání s jinými. Je tedy třeba znovu a jinak definovat Evropu jako prostor, v němž budou vedle sebe žít suverénní národy a hledat styčné body, na základě kterých budou spolupracovat. Pochopitelně na základě ekonomicky reálných tržních vztahů, a nikoli komunisticky rovnostářských,“ říká a radí, aby se lidem vrátila odpovědnost a místo neustálých kontrol byl hledán jiný model fungování vyspělé společnosti. 

„Možná by stálo za to vyhlásit na deset let moratorium na všechny novely novel zákonů a stabilizovat systém, který právě máme. Nežijeme si špatně. Zamysleme se nad tím, co nám opravdu chybí. Politici ať schvalují jen nezbytné provozní záležitosti jako rozpočet. Ale ostatní v našem životě ať nechají plynout přirozeným během. Hledejme cestu, kterou by měla česká společnost kráčet. To platí především o tom, čemu říkáme lidská práva. Máme jich dost, nebo málo? Zkusme žít s tím, co máme. Možná zjistíme, že nám to vyhovuje. A pokud ne, pak s rozmyslem napravujme po skončení onoho moratoria škody, které jsme svou zákonodárnou zběsilostí nadělali,“ uzavřel historik.