Green Deal a s ním související automobilový průmysl byl jedním z hlavních, ne-li tím úplně nejdůležitějším, tématem v kampani pro volby do Evropského parlamentu. „Když jsem si před lety poprvé prostudoval Green Deal, tak jsem jím byl naprosto okouzlen, jak báječná – téměř esejistická – forma to je. A že jsem esejí v životě pár napsal a spoustu jich četl od Baťových ‚Budujme stát pro 40 milionů lidí“ až po Komárkovy eseje. Když jsem si Green Deal dočetl, zašel jsem za svými kamarády ekology a zeptal se jich, zda k tomu mají přílohy. Neměli, a tak jsem šel za lidmi, kteří jezdí do Bruselu, a požádal je, aby mi přílohy ke Green Dealu přivezli, protože je v něm tolik ambiciózních projektů, u nichž bych rád viděl ‚credibility studies‘ čili propočet jejich úspěšnosti,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz makroekonom Jaroslav Šulc.

Od nich se dozvěděl, že u Green Dealu není žádný propočet zapotřebí, protože to je idea, politický projekt, co nemá žádné propočty dopadů, žádné kalkulace, nic. „Tak jsem to ještě zkusil u pár expertů a oni na mě, že jsem odchovanec Centrální plánovací komise, že dnes se nepočítá, dnes jsou tu iluze, vize a sny, jak by to mohlo vypadat,“ vzpomíná ekonom, jak dopadl při snaze dopídit se, čím jsou záměry Green Dealu podložené. V té době končila v Praze čínská velvyslankyně Chuo Jü-čen. „Zúčastnil jsem se slavnostního obědu, na který ji pozval předseda Senátu, a po něm jsem měl možnost si s paní ambasadorkou asi hodinu povídat o elektromobilitě a všem okolo. Říkala, že odmítají kupovat automobily se spalovacími motory včetně výzkumu a vývoje, protože jim jejich vědci řekli, že limity efektivnosti spalovacích motorů jsou v podstatě dosaženy a že se už nedá očekávat žádný pokrok. A proto se soustředí na elektromobilitu,“ vzpomíná Jaroslav Šulc.

Kdyby se to zrevidovalo, mohlo by to při troše štěstí vyjít

Pochlubila se, že mají nejen úžasnou vědecko-výzkumnou základnu, ale i potřebné suroviny, a také vizi, že v horizontu deseti let převálcují celý svět. „Budeme elektroauta vyrábět v takové kvalitě, v takovém množství a v takových cenách, že nám nebude nikdo schopen konkurovat,“ tvrdila čínská velvyslankyně. „A když jsem se jí zeptal, co si myslí o Green Dealu, odpověděla velice decentně: ‚No, kdyby se to spočítalo, tu a tam možná něco zrevidovalo, tak při troše štěstí by to mohlo vyjít‘. Víc nebylo třeba říkat,“ konstatuje makroekonom. „Mám po životních zkušenostech hrůzu z toho, že i ty největší sny nakonec můžou zbankrotovat a ztroskotat na drobnostech, které se podcení. Ďábel je vždy skryt v detailu. Od malička mám velké sympatie k tomu, čemu se dnes říká zelená ekonomika. Říkám ano, ale pod jednou podmínkou, že to bude mít elementární ekonomickou racionalitu. A to nemá,“ zdůrazňuje.