Židé, křesťané, muslimové. Co se děje v dnešním světě? Pod tímto názvem uspořádala ve čtvrtek liberecká krajská knihovna přednášku Terezie Dubovské. Ta na úvod seznámila přítomné s historií tří hlavních náboženství světa. Nejstarší je judaismus. „Dva tisíce let byli v postavení trpěné menšiny a to nepochybně zkrotilo jejich mocenské ambice. Neměli ani armádu, ani policii. Vůdci jejich komunit dávali důraz na vzdělání a diplomatickou komunikaci, protože se museli domluvit s těmi vládami,“ upozornila. Jedním z prvních zákonů, které rabíni formulovali, když odcházeli do vyhnanství, říká, že zákon země, do které přijdeš, nechť je tvým zákonem. „Jinými slovy, ať jste kdekoliv, buďte loajálními občany. Což je pro židy typické. Kde žili, tam byli loajálními občany,“ uvedla. Judaismus odlišuje od islámu i křesťanství skutečnost, že to není misijní náboženství, že tedy nemá ambice přesvědčovat o své pravdě okolní svět. „To, že byli v křehké situaci postavení menšiny, nutilo rabíny, aby měli náboženské právo dostatečně pružné. Měli veliký rozptyl, kde žili. A ty podmínky byly pochopitelně různé. Jiný život byl v islámských zemích, jiný v křesťanských, jiný v koloniích, kam potom odcházeli, do Ameriky. Tam museli své náboženské právo přizpůsobit neustále měnícím se podmínkám. Což zdůrazňuji proto, že je to něco, co například islám neměl a v dnešní době se to projevuje,“ upozornila. Tato pružnost židům velice pomohla v moderní době, měli mechanismus přizpůsobování se změnám doby. „V 19. století to vedlo k tomu, že vznikaly jiné směry judaismu a ty byly různou měrou i reformní. Byly schopné adaptovat práva žen a podobně,“ vysvětlila. Židé si prošli i vlastním osvícenstvím, průkopníkem byl učenec Moše Mendelsson v Německu. „Říkal, buď doma židem, a na ulici Evropanem. Náboženství je tvoje věc a buď loajální. Přeložil i hebrejskou bibli do němčiny a propagoval bohoslužby v národních jazycích. To je něco, čím muslimové neprošli. To se týkalo křesťanské a židovské společnosti, které se snažily tradici přizpůsobit změnám, kterými procházely v předmoderní a moderní době,“ konstatovala.

Nejstarší křesťané jsou dnes nejohroženější

Poté se věnovala křesťanství, jeho vzniku i historii. „Křesťanství se velice brzy začalo rozdělovat na různé proudy. Skupinky, které se odštěpily jako první po prvních koncilech, jsou vlastně ti nejstarší křesťané, kteří jsou dnes nejohroženější. To jsou nestoriáni, koptové v Egyptě, syrská a etiopská církev. Pro nás je to něco jako vzácná archeologická vykopávka, protože je to zakonzervovaný způsob toho nejstaršího křesťanství. A protože žijí v té bouřlivé oblasti, jsou velmi ohroženi muslimskými útoky,“ objasnila. Evropu nejvíce poznamenalo takzvané velké schisma v 11. století, kdy došlo k rozštěpu na západní a východní křesťanství. „Ze západního křesťanství se poté oddělil protestantismus. Něčím podobným, jako byla reformace, muslimská společnost neprošla,“ upozornila. Ve 14. století přicházejí první vzpoury, které protestují proti bohatství a církevní moci, která odporuje duchu Ježíšova učení. „Z těchto protestů vznikají pak reformní hnutí, ať už je to české husitství, Martin Luther, John Wycliffe, který byl předchůdcem husitství. První protestantské církve vznikají v 16. století,“ vyjmenovala.

Důležitá pak byla třicetiletá válka (1618–1648). „Mnoho současných komentátorů říká, že situace, kterou prochází současný muslimský svět, je srovnatelná s třicetiletou válkou v Evropě, kdy mocenské entity, králové, církevní představitelé zneužili dvou znesvářených křesťanských táborů – katolického a protestanského –  šikovným manipulováním, různými zákulisními hrami způsobili boje trvající třicet let, které zpustošily Evropu. Existuje názor, že totéž dnes zažívá muslimský svět v podobě sunnitsko-šíitské války,“ konstatovala. „Důležité je, že další stádia, kterými prošla křesťansko-židovská společnost – racionalismus, osvícenství, renesance – tím hromadně muslimská společnost neprošla,“ uvedla. Velká francouzská revoluce a potom další vytýčily požadavek svobody vyznání a oddělení církve od státu, občanských práv, svobodnou volbu náboženství. „Bereme to dnes jako samozřejmost, ale není to všude tak, jsou země, kde svoboda vyznání a oddělení náboženských struktur od státu není,“ zmínila PhDr. Terezie Dubinová. „Mám tady citát, který oceňuje ten pohyb, který říká, že muslimové potřebují Mendelssona nebo Luthera čili židovského osvícence, nebo křesťanského reformátora,“ sdělila.