V přehledu mediálních zajímavostí velikonočního týdne nemůže chybět pohled na Pražský hrad, jehož nový obyvatel skoro celý měsíc ve funkci nedělá nic jiného, než se snaží utvrdit veřejnost v přesvědčení, jakého že si to zvolila pašáka. „Už podruhé v relativně krátké době musím úvodem mediálního sloupku vyjádřit pochvalu za výborný komentář Martina Zvěřiny z Lidovek, který vyšel pod titulkem ‚Produkt na Hradě. Prezidentský marketing je hodně povrchní‘. Týká se samozřejmě Petra Pavla a jeho prvních týdnů na novém ‚pracovišti‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Martin Zvěřina píše: „Radost z toho, že prezident vykonává funkci naplno, bez průtahů a zdravotních handicapů, přehlušují rozpaky, alespoň u těch, kdo nepropadli nekritickému adorování Petra Pavla. Prezident veřejnost zásobuje pravidelně dávkami fotografií a videí, na sociálních sítích i v médiích. Naposledy se nechal natáčet, kterak jede za kancléřkou chodbami Hradu na koloběžce a ‚hledá ji‘. To je bezesporu průhledná narážka na Václava Havla, který po revoluci po hradních chodbách bloudil a též jezdil na koloběžce. Jenže není koloběžka jako koloběžka. Zatímco Havel byl dramatik, umělec i politik proslulý originalitou a extravagancí, Petr Pavel je celoživotní vzorný a jistě úctyhodný plnitel cizích rozkazů, emocionálně extrémně zdrženlivý.

Pavla příště vyšňoří do ženského oděvu

Zatímco Havlova koloběžka byla přijata jako výraz spontaneity, Pavel vypadá, přinejlepším, jako zoufalý imitátor, když ne jako někdo, koho donutili k účelovému pózování před objektivem.“ Skvělý postřeh hned následuje: „Také koloběžka už není symbolicky tím, čím byla na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Dnes není absurdním a výjimečným dopravním prostředkem, který se ocitl v nepatřičných kulisách, ale pro leckoho může symbolizovat hipsterský imperialismus, který koloběžkami zaplevelil centra měst. Tyto stroje děsí převážně starší občany, kteří se ani na chodníku necítí bezpeční.“