U našich západních sousedů začne pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Server Echo 24 připomněl v článku Terezy Matějčkové pod titulkem ‚Nenávidění němečtí intelektuálové kritizují média‘ zajímavou kauzu, kterou lze velmi snadno zasadit do naší české současnosti. V Německu se v minulém roce ozvali intelektuálové kritizující dodávání zbraní na Ukrajinu. Mezi nimi například klasik postmoderny nebo uvažování o veřejném sektoru Jürgen Habermas, dále Richard Precht a Harald Welzer. Poslední dva jmenovaní krátce nato společně napsali knihu ‚Čtvrtá moc: Jak vzniká většinový názor, který není většinový‘. Už tenhle název samozřejmě našince velice láká se s knihou seznámit a zjistit, jestli ta německá zkušenost je podobná té české,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Z toho, co se dělo kolem této knížky, se zdá, že je to v Německu snad ještě horší. „Strhla se lavina recenzí, které ovšem vyšly v německých médiích ještě dříve, než vyšla ta kniha. Přitom nakladatel se dušoval, že autorské výtisky nerozdával v předstihu. To znamená, že recenzenti, kteří tak ztrhali oba autory a jejich vyvolené téma, knihu nečetli, neboť neměli kde ji vzít. A tudíž psali jen jakési naučené fráze, které mají připravené vůči podobnému kritickému hlasu, když se někdo dotkne jejich nedotknutelnosti, jejich výjimečnosti a privilegovanosti toho středoproudového novináře. Je to naprosto bizarní, ale není to v žádném případě něco nového. Ale to šlo o případy, které nebyly zdaleka tak společensky nebezpečné, ba spíše byly k smíchu,“ podotýká mediální analytik.

Kazí a způsobují hnilobu celé společenské atmosféře

Pamatuje si například historku ještě z minulého režimu, kdy jeden velmi slovutný recenzent vážné hudby napsal recenzi na koncert v Rudolfinu. „Recenze sršela superlativy a druhý den vyšla v novinách. Ale pak se zjistilo, že se koncert vůbec neuskutečnil z důvodu onemocnění dirigenta. Ten pán, jak byl zvyklý tenhle orchestr chválit, si vydělal za recenzi tím, že napsal cosi, co už napsal 150krát. A druhá historka se týká novináře, myslím, že se tou prací ještě občas zabývá, který byl známý tím, že viděl z představení prvních deset minut. Pak usedl v baru v doprovodu režiséra nebo produkce toho představení a nechal do sebe nalévat tehdy oblíbený nápoj fernet až do bezvědomí. Druhý den z posledních sil nadrásal pochvalnou recenzi, protože kdyby nebyla pochvalná, tak by ho příště už nepozvali do toho baru, že ano,“ usmívá se Petr Žantovský.

Zmíněné příběhy bere jako takové folklorní historky ze života novinářů, co se stávají. „Ale aby někdo výsostně politické téma, což ta kniha Čtvrtá moc nepochybně je, znehodnotil tímto způsobem, je naprosto šokující. Není vůbec divu, že – jak píše autorka – šetření z roku 2021 ukázalo, že 44 procent Němců považuje svobodu slova za ohroženou, což je nejvyšší hodnota od roku 1953. Myslím si, že novináři by měli být mnohem méně pyšní, více pokorní a více dávat pozor na to, co dělají, když píšou, aby nebyli takto lacino nachytáváni na švestkách. Ale ty švestky jsou hodně zkažené a hodně shnilé. Kazí a způsobují hnilobu celé společenské atmosféře. A to je přesně ta doba, ve které se my dnes vyskytujeme. Můžou za to do značné míry také novináři tohoto druhu,“ tvrdí mediální odborník.

Koruna je trapná kulisa kreténského národního státu

Čas od času se v Týdnu v médiích zabýváme produkcí webového portálu Forum24, který založil a dlouho vede Pavel Šafr. „Mně se dostal do ruky výron jeho mysli ze sociálních sítí, kdy na jakousi diskusi s poslancem Janem Skopečkem na téma zachování koruny, nebo přijetí eura, prohlásil doslova toto: ‚Je to naprosto absurdní a zaostalá stupidita. Od sedmi let jsem chtěl mít v kapse marky, a ne koruny. Koruna je dětinská a trapná kulisa kreténského národního státu, který už naštěstí reálně neexistuje. Žije už jenom v hlavách zbolševizovaných vlastenců.‘ Tak tohle je výplod mysli člověka, který chce být považován za seriózního novináře a za budovatele našich krásných liberálně demokratických zítřků a chce, aby byl brán vážně. To ostatně chtěl už od mladých let,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.