Jan Jirák v druhé části rozhovoru pro Rádio Universum upozornil na fakt, že média prezentují matoucí a pokřivený obraz společnosti, vzhledem k tomu, že často dávají prostor názorům menšin. To pak může vést k vytvoření zkresleného dojmu o celé společnosti.

Zmínil, že dříve byly příběhy v médiích spíše „detektivního charakteru“, zatímco dnes jsou převážně zaměřeny na emoce a lidské příběhy. „A teď, když se podíváte na zpravodajství, velmi tradiční televizní zpravodajství, tak pokud jsou tam zprávy o lidech z venkovského prostředí, z vyloučených lokalit, z předměstí slumového typu, tak jsou to v podstatě samé hluboce lidské příběhy: Maminka žebrala na rohlík. Zařídil si chov slepic a ony mu pomřely. Samé příběhy, které vzbuzují emoce. A tohoto vysávání emocí ze společnosti je, myslím, dost. A myslím, že to podporuje celou řadu jevů, o nichž se tady bavíme jako o kritických, špatných, dalšího rozvoje nehodných,“ uvedl názorný příklad Jirák a varoval před nadměrným „vysáváním emocí“ ze společnosti. Může to mít podle něj negativní dopad na celou řadu společenských jevů.

Sociální média mají dle Jiráka velký vliv i na rozštěpení společnosti, kdy někteří její členové jsou z ní médii vyloučeni jen kvůli tomu, že je neužívají. Též zmínil, že prezentované emoce mají leckdy větší sílu než rozumové úvahy. „Tak to prostě je. A tomu by pak odpovídalo, že ve veřejném prostoru nám ti, kteří se v něm vyskytují, předvádějí víc emocí, než úvah – v křiku, v pláči. Veřejný pláč je docela zajímavý – všimněme si, které poslankyně si s oblibou zapláčou, nebo zaplakaly,“ upozornil Jirák, konkrétní osoby však nejmenoval. „Ratio se upozaďuje, a emoce jsou pořád tlačeny dopředu,“ dodal.

Jirák upozornil na skutečnost, že průzkumy dokládají, že zájem o zpravodajství klesá v celé řadě evropských zemí. Důvod tohoto úpadku zájmu si vysvětluje nadbytkem zbytečných informací. „Zprávy jsou nám stále víc k ničemu. My jsme vlastně zahlceni spoustou informací, které jsou nepoužitelné,“ sdělil svůj názor na adresu zpravodajství.

Dále v rozhovoru vzpomenul na masová média na konci sedmdesátých let, která dle jeho názoru byla „integrující“ a všichni ve společnosti tak věděli víceméně totéž. „Média byla integrující. Vytvářela z nás jedno společenství stejných odkazů, obrazů všeho možného,“ řekl Jirák a poznamenal, že média v současnosti přestala vytvářet „společný myšlený, představový svět“. Tím dle Jirákova názoru média ztratila jednu ze svých důležitých funkcí, a to funkci sdružení.

Rovněž Jirák upozornil, že z novodobého slovníku se vytratilo slovo „pluralismus“, již není uznávanou hodnotou. K tomu doplnil, že dříve byla pluralita médií hodnotou sama o sobě a pestrost byla „zárukou objektivity a svobodné tvorby názorů“. „Kde je dneska pestrost?“ podotkl. Dnes je podle něj nejdražší komoditou médií pozornost. Tu od lidí získávají pouze ta média, který na to mají dostatek zdrojů.

Mainstreamová média dle slov Jiráka „servírují šampaňské na Titaniku“. Dožívají. „To, čemu říkáte mainstream, pokud jsem to správně pochopil, tedy mainstream tradičních médií, tisk, rozhlas, televize, a jejich internetových derivátů, toho, co je překlopené, tak to je něco, co myslím dožívá, a co se rychle mění v něco úplně jiného,“ sdělil v rozhovoru. Dnešní mainstreamová média do svého obsahu promítají „určité ideologie, která je mixem státotvornosti a sebestřednosti dožívajícího liberalismu“.