Mišík v rozhovoru mimo jiné hovořil o 60. letech, o příjezdu „zlých psů na tancích s rudýma hvězdama na čepicích“. „Bylo to drama. Co si budeme namlouvat, vtrhli sem, pak se tady projížděli, občas na někoho vystřelili. Samozřejmě to byla okupace,“ vyprávěl Mišík. Po roce 1982 byl Mišík zakázán.

„Nedodržoval jsem tzv. program. Bolševici si na nás vymysleli, že jsme dělali tak jako něco nepatřičnýho pro ně. A vymysleli si, že budeme muset hrát jako komponované pořady – komponované z toho důvodu, aby byly stavěné, co se týče textů a všeho... jsme museli odevzdat ten komponovaný program. A už jsme byli chycení... jakmile jsme to přerušili, byl to průser. A to byl můj případ. A případ mých kolegů. Že prostě nás zakázali. Měli jsme koncert v Lucerně. Úspěšný, lidé se radovali a ti estébáci zjistili, že jsme nedodrželi ten program, tak pak nás zakázali, nebo speciálně mě. A tím pádem, jak jsem byl zakázán, tak už to svištělo jak na kluzišti,“ vyprávěl Mišík.

A jak se s tím vyrovnával? „Blbě, no. Co bych k tomu řekl. Protože jsme nesměli hrát. To, co nás bavilo, to nám zakázali. A teď jsme... tak jsme ještě chvilku hráli, ale pak přišlo tvrdě, že ne. A ono to bylo mazaný. Nejdřív zakázali mě, nebo respektive zakázali... a z toho důvodu, že jsme nedodrželi ten komponovaný program. Což jsme nedodrželi. Takže to bylo tak, že holt jsme potom nesměli hrát, což bylo velmi nepříjemné, protože ještě nějak to bylo s takovým vyjádřením, že to bude vlastně až takzvaně nafurt. Donekonečna, nebo jak to tam bylo,“ sdělil Mišík, že zákaz nakonec trval „jen“ dva roky. „Ale to vědomí toho, že to je zakázáno na dlouho, bylo drsný,“ sdělil Mišík, jenž byl po roce 1989 poslancem české Národní rady. 

„Byl jsem požádán, abych se zúčastnil kampaně v Severočeském kraji. A Severočeský kraj je známý jaksi větším množstvím soudruhů a tak. Do té české Národní rady jsem se vlastně prozpíval, něco jsem řekl o svobodě slova a tak, ale Severočeši to brali jako proč a šumafuk a tak. Vydržel jsem tam dva roky a pak jsem odstoupil, tedy skončil. A pak už jsem se politicky neangažoval,“ sdělil Mišík.

Po roce 2013 odmítl vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana. Nelituje toho? „Ne. Dokonce mi spadl kámen ze srdce, že jsem to odmítl. Protože já jsem přece jen měl trošku dilema ve smyslu, že máme demokratický systém. Ten máme. Ale v podstatě pan Zeman mně vůbec nekonvenuje, lidsky ho neobdivuji, nemám ho rád. Ale přece jen jsem si říkal: máme demokracii, on byl zvolen demokratickým způsobem, takže proč bych si nevzal vyznamenání. Konečně je to čest. Ale pak mi to vrtalo hlavou a řekl jsem si: Ne, od tohohle člověka si prostě vyznamenání opravdu nechci vzít. A pak jsem se omluvil a tak dále a už jsem tam nešel a bylo mi dobře,“ podotkl Mišík, že to považuje za správné rozhodnutí.