„Jasně si uvědomuji hrůzu, do které se západní civilizace ubírá, potažmo celý svět,“ uvedl v diskusi o civilizačních perspektivách na vlasteneckém setkání v Příčovech kardiolog Miroslav Pšenička.

„Dominantní charakteristikou současné západní společnosti je progradující ztráta pudu sebezáchovy, rezignace na základní pravidla přežití,“ dodal. Trendy nejsou reflektovány ve veřejném diskursu, v lepším případě bagatelizovány nebo označeny za propagandu nepřítele. „Pokud jde o budoucnost, jsem pesimista. Jsem zvyklý pracovat s hmatatelnými fakty. Nevidím v tuto chvíli masovou reflexi západní společnosti. Masa jde furt na porážku. Destrukce bude muset pokračovat, než se něco změní. Kam až vývoj zajde, si netroufám prognózovat,“ dodal.  

Lékař Pšenička zhodnotil obrovský pokrok vědy a špičkovou schopnost chirurgických zákroků. „Kvalitní medicína závisí na prosperitě společnosti. Pokud jde společnost do krize, časem to postihne i medicínu,“ podotkl.

Slovensko. Pěkný příklad, kam až může krize dospět

Diskusi moderoval známý publicista a komentátor Petr Žantovský.

Do diskuse o směru ubírání civilizace pozval také politologa Pavla Hynčicu, který se dlouhodobě v odborné práci věnuje střední Evropě, zejména Slovensku a to kulturně-historickým reáliím.

„Pokud se budeme bavit o krizi politických elit, střední Evropa, Visegrádská čtyřka je uskupením zemí, které má v rámci EU zajímavé postavení. Země mají pověst rebela,“ uvedl Hynčica. „Slovensko je dnes možná nejlepším příkladem, kam až může dospět krize globální moci a jejich slouhů. Podívejme se na slovenskou politickou elitu. Jedna politička tak trošku symbolizuje úpadek přisluhovačů globální moci v jednotlivých zemích,“ dodal. Situace je trošku podobná tomu, co vidíme v České republice. „Když poslouchám kritiku směrem k současné vládě, říkám – podívejte se, jak to vypadá na Slovensku. Ještě stále na tom nejsme tak zle,“ podotkl. 

Pozastavil se nad prezidentskými volbami. „Projekt Danuše Nerudová je trošku kopií konceptu Čaputová. U Zuzany Čaputové se ještě před rokem říkalo, že pokud neudělá zásadní chybu, má druhý prezidentský mandát jistý. Dnes už se vede debata o tom, jestli bude kandidovat a jestli ti, kteří tento projekt posunuli do popředí, ji nevymění za někoho lepšího, přijatelnějšího, důstojnějšího,“ uvažoval Hynčica. 
   
Do diskuse přispěl i filozof Jiří Hejlek. Zdůraznil, že je důležité oddělit výhledy civilizační od politických. „Politika by měla mít lidskou tvář,“ předeslal doktor Hejlek.

V jeho proslovu zněla i tato slova: „Český národ byl vždy jen trpěn na okraji atlantické civilizace a nejen on, celá podunajská monarchie, stejně jako Rusko a částečně dokonce i Německo nebyli nikdy plnoprávnými příslušníky moderní Atlantidy. Rozlišujme perspektivy české národní a atlantické civilizační. Naše téma je aktuální, protože cítíme ohrožení. Je třeba rozlišit dvojí možné ohrožení, atlantické civilizace a českého národa,“ popsal.

Podle filozofa Hejlka jsme byli začleněni do atlantické civilizace, které je nám v podstatě cizí. „Politika se plně podřídila ekonomice a ekonomická moc atlantické civilizace se soustředila do rukou několika tisíc příslušníků globální autokracie,“ zmínil. Hovořil dál o kulturním rozvratu, který si ovšem uvědomuje jen minimum lidí. „Chyba je ve slabosti naší civilizace. Přicházejí k nám imigranti z morálně silnějších částí světa. Tuto situaci většinou vůbec nevidíme. Ztotožňujeme sílu civilizace s pohodlím, technikou a vojenskou silou,“ uvedl.

„Zhroucení atlantické civilizace bych s úlevou přivítal, ale obávám se, že většina lidí by se obtížně smiřovala s novými podmínkami života,“ podotkl Hejlek. Národní svoboda, ve kterou filozof věří, ovšem bude zřejmě spojena s nižší životní úrovní.

Boj o hegemonii je vždy nebezpečná situace

Historik Michal Macháček poukázal na skutečnost, že výklad historie je vždy nejistý a závisí na osobnosti, která ho podává. „Dochází k hledání hegemona na politické mapě. Souboj se může dostat do fáze válečného násilnického stavu. Tyto věci se stále opakují v určitých cyklech,“ uvedl Macháček.

„V první i ve druhé světové válce byla vidět snaha o přehodnocení. Dnes jsme v podobné situaci, což souvisí s rozpadem uspořádání, které bylo na přelomu 80. a 90. let. Za dominantního postavení Spojených států amerických dochází ke střetu s Čínou. Nebezpečná situace. Velmoc, která udává tón a je jádrem, se snaží udržet pozici za každou cenu, teď je otázka jakými nástroji. Mohou vznikat zástupné konflikty, které známe z období studené války,“ dodal. Macháček položil i otázku, co vlastně my z české pozice můžeme ovlivnit?

Pozor na satiru a zneužívání humoru     

Hostem diskuse byl i spisovatel Benjamin Kuras. Ten pojal téma o perspektivách civilizace připomenutím role humoru. „Většinou mě volají, abych podal zprávu o humoru civilizace, které pořád nějak fandím,“ předeslal a hovořil o „zneužívání humoru k podvracení otevřených společnosti.“

Upozornil na odborné materiály, které odhalují extremisty zneužívající právě humor. „Humor používaný v technikách přesvědčování je obzvlášť atraktivní pro extremistické skupiny, neboť aktivuje potlačované emoce a umožňuje okamžitou spontánní výměnu pocitů, ale zároveň posiluje identifikaci s vlastní skupinou a vymezení proti vnějším skupinám,“ citoval ze zprávy německých expertů.

A závěrem shrnul: „Co humorista, to extrémně pravicový extremista. Deradikalizátoři mají konkrétně spadeno i na mě a já to beru osobně a paranoicky,“ řekl Kuras s nadsázkou.   

Vlastenci versus globalisté

Politolog Hynčica hovořil v dalším diskusním příspěvku o rozdělení a proměnách společnosti. „V každém zemi v různé intenzitě vidíme rozdělení. Vidíme protiklad vlastenců a globalistů, to je určující,“ uvedl s tím, že ve střední Evropě se střet projevuje intenzivně. „Vidíme, že často různá uskupení spojuje i nenávist vůči protivníkovi. Co je tmelem české koalice? Antibabiš,“ doplnil.

Ke slovu se pak dostal lékař Pšenička, který reagoval na dotaz o materializaci motivací. „Když někdo pojme medicínu jako byznys, pacient se dostává do role, aby byl využit. Když řekne lékař, že je podnikatel, už není lékař. Byznys nesmí převládnout, musíte zachovat etiku povolání,“ prohlásil Pšenička.

Na závěr odpověděli diskutující na otázku Petra Žantovského o možnosti způsobu uspořádání civilizace, které by mohlo vést pozitivnějším směrem.

„Návrat k anticko-biblickým kořenům. Nedovedu si představit, že by tato civilizace zanikla natrvalo. Její poselství je tak kreativní, že nemůže zaniknout,“ reagoval Kuras.

Filozof Hejlek formuloval osobní přání: „Co dnes vidíme jako špatné, musíme tvůrčím způsobem popřít. Musíme s vaničkou vylívat i dítě. Musíme opustit i to, co je v této civilizaci dobré, chceme-li zlikvidovat špatné. První věc bych viděl, že ekonomika má být podřízená politice. Musí být vytvořen politický systém, který dá lidem, co liberální demokracie nedává. Dát lidem jasnou možnost se i nepřímým způsobem podílet na moci. Má-li být ekonomika pod kontrolou politiky, nesmíme už nikdy připustit, aby vznikly nadnárodní giganty.“ V rámci politiky pak odmítl nadvládu peněz.