Milan Knížák na sebe nejprve prozradil, že je sběratelem loutek, kterých má přes 3000 a sbírá je od roku 1973. „Mám je dokonce ve dvou muzeích,“ pochlubil se, „V Lednicích na zámku a ve Štramberku v muzeu na náměstí.“ Evropskému městku kultury pak vzkázal, aby „…tady něco zbylo, protože velký cirkus a velký humbuk nestačí a Plzni to nepomůže.“

Komunistické město a ničená Alešova sgrafita

„Plzeň hlavně utrpěla nejen ve válce, ale také za komunistů, kde se tady postavilo a prorazilo spousta zbytečných silnic a postavily se hrozný baráky. Vždyť tu máte vůbec nejvíc Alšových sgrafit. On byl geniální kreslíř, nakreslil to na papír za dvacet minut. Desetimetrovou kresbu, živý koně, to byl fenomenální člověk, génius.“ Nato reagoval jeden z přítomných, který prohlásil, že pamatuje, jak se kartony, návrhy Alešových grafit používaly v muzeu při malování, aby se nezacákaly parkety. „Pár se jich zachovalo zde a několik v Národní galerii v Praze,“ podotkl profesor.

Čtyři stovky pražských divadel chtějí peníze

Řeč se pak stočila na financování kultury. „To, co máme, o to by náš stát měl pečovat, to nám tu nechali předci. Co se týká živého umění, tam bych byl velmi opatrný. Myslím si, že grantová politika je špatná, zvláště v tak malém rybníku, jako je český, kde každý zná každého a nikdy to není seriózní. Byl bych pro, aby živá kultura byla co nejméně dotovaná. Například Praha má nejvíce divadel ze všech velkoměst na světě. Tam je asi přes 400 divadel. Opravdu strašidelné množství. A všichni by chtěli nějaké dotace. Já jsem byl jeden rok v městské komisi, která dávala dotace, a byla to hrůzná zkušenost, když jsem viděl, jak si odhlasovávají jeden druhému pro své známé dotace, tak to opravdu bylo nechutné. Všichni chtěli peníze a nejvíc chtěli ti, co těch peněz mají nejvíc. Máme také strašnou spoustu uměleckých škol, které chrlí umělce a ti všichni natahují ruce na stát a to si myslím, že není v pořádku. V Československu byly v podstatě dvě výtvarné umělecké školy. Dnes jsou to desítky, každá univerzita má fakulty, to je špatně. Dnes neznamená nic ani vysoká škola.“ Zavzpomínal pak na své působení ve Velké Británii: „Já jsem učil v Británii, tam jsem se bavil s kolegy, proč tam mají tolik žáků, a oni říkali, že student je levnější než nezaměstnaný. Samozřejmě, je to i tady. Máme politiku EU, kde se počítá čím více studentů, tím lépe, a vlastně ta kvalita, i když se pořád mluví o elitnosti, o vyjímečnosti vysokých škol, ale je to jenom fráze. Dnes je to hodně špatné, a co se týká uměleckých škol, tak si myslím, že jsou všechny špatné. Na celém světě. Je to velký problém.“