Milý Jiří Svobodo!

Trochu mě mrzí, že jsi otevřel pro mě nepříliš přijatelnou Pandořinu skříňku dopisování si přes média. Vzhledem k tomu, že se známe skutečně desítky let, jak píšeš, jsme to ani jeden za ta léta neučinili, i když by možná nějaký důvod byl. Nicméně Tvůj dopis je otevřený světu, tak si dovolím k němu přece jen pár slov dodat.

Poprvé jsme se setkali někdy zjara 1990, Ty jsi byl čerstvým předsedou KSČ a především mnou velmi uctívaným režisérem (Horečka, Zánik samoty Berhof, Schůzka ze stíny…). Já byl redaktorem týdeníku Reportér a přišel jsem za Tebou do nevlídné kanceláře v ul. Politických vězňů udělat rozhovor. Myslím, že dopadl dobře, neboť vyústil v postupné lidské sbližování a dlouholeté přátelství, které považuji za pokračující, aspoň z mé strany.

Proto bych reagoval jen na pár chyb, jichž ses, věřím, že veden spíše vztahem k odešlému a k nastupujícímu GŘ České televize. Předně: Zdeněk Šarapatka je osoba, která se dlouhodobě vyjadřuje velmi nevybíravě o lidech, kteří mu nejsou po chuti. Okolnosti jeho odchodu ze Strakovy akademie jsou mi známy a chápu tedy jeho velmi nepřátelské postoje vůči Miloši Zemanovi. Ale o to zde nejde. Šarapatka za svého působení v Radě ČT fungoval jako advokát všeho, co kdy podnikl Petr Dvořák, nechal se s ním fotografovat na balkoně Poslanecké sněmovny, byl obrazně řečeno jeho stínem. Nic proti tomu, ale role dozorčího orgánu veřejnoprávního média přece jen spočívá spíše v kontrole než adoraci managementu.

Tolik k Šarapatkovi. Žádnou komunistickou minulost jsem mu nevyčítal, protože naše generace holt v nějaké době vyrůstaly a v nějaké pak působily podle svých nejlepších možností. Jistě si vzpomeneš, milý Jiří, že jsi když asi po 10 letech zákazu Tvé osoby v ČT dostal šanci v regionálním studiu Ostrava natočit film Udělení milosti se zamítá, byl jsem jedním z prvních gratulantů na předváděčce v kině Mat, a o něco později jsem Tě i s filmem pozval na projekci pro studenty ve škole, kde jsem tehdy působil. Pro mě to byl okamžik radosti vidět, jak můj oblíbený tvůrce zase může dělat to, co umí nejlíp.

Co se Tvého dopisu týče, vyčítáš mi, že jsem nezmínil debatu o televizních poplatcích. Tu ale reflektuji v rubrice Týden v médiích pravidelně. V této konkrétní glose šlo o jedno jediné. Bez ohledu na to, who is who, padni komu padni, upozornit na to, že žádný zákon nezakazuje televiznímu pracovníkovi vlastnit nemovitost a pronajímat ji podle svého uvážení, není-li to v rozporu s trestním zákoníkem, což zřejmě není, neboť to by pan Šarapatka určitě vyinvestigoval. O nic jiného mi nešlo, jen o to, aby se dodržoval zákon.

Vždy jsme si v této věci rozuměli, a věřím, že i nadále budeme a tuto drobnou šarvátku pochopíme jen jako malé škobrtnutí na dlouhé cestě.