Úvodem Klaus hovořil o svém setkání s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, jenž jej navštívil v jeho Institutu Václava Klause v Praze. „V mnoha věcech se shodujeme a bylo tomu i tentokrát. Přišel rovnou ještě v takové ‚nabušené‘ náladě, ale asi přišel zrovna ze setkání Visegrádské čtyřky, kde se někteří s některými velmi pohádali. A on prostě přišel a jakoby ještě pokračoval v tom stejném elánu. A já ho znám a viděl jsem ho mnohokrát, ale kolegové zírali. Nic takového od něj nečekali, byl v naprostém laufu, bych si troufnul nazvat. Takže ta Visegrádská čtyřka asi musela být docela bouřlivá. Ale protože on ví, že my se s ním v těchto věcech shodujeme, tak jsme se prostě nehádali,“ sdělil Klaus. 

„Docela trefně u nás něco komentoval, a někdo tam řekl: Tak vy tomu nějak rozumíte, tomu Česku, nebo českému myšlení. A on říkal, že ho Česko vždy zajímalo a že se tím jako mladý zabýval. A teď si představte, že je určitě jediný světový významný státník, který s vámi sedí bez jakékoliv přípravy a začne citovat jednotlivé věty z Formanova Hoří, má panenko. A připomínat věty, jak tam toho dědouška, kterému hoří chalupa, že musíme dát blíž, aby mu nebyla zima, a tak dále. To je znalost a blízkost našeho prostředí,“ dodal Klaus, že Orbán mimo jiné také hovořil o tom, že četl Párala. „(Kniha) Milenci a vrazi. Já jsem se dokonce jednou jel podívat do Ústí nad Labem, abych pochopil, jak ta mentalita mohla vzniknout a kde to tam je. Prostě to je úplně zjevení z čistého nebe. A já jsem mu říkal: My taky nejsme úplní pitomci, ale když jsem dostal před x lety Petöfiho cenu u vás v Budapešti, tak já něco vím o Petöfim, ale přeci jen jsem se musel podívat do literatury, abych mohl pronést děkovný projev. Ale ten Orbán předvádí, že to umí, takže on se zabývá Ústí nad Labem,“ poznamenal Klaus.