Západním společnostem vládnou dekadentní elity, které jsou z větší části omámeny právy. Jen tak lze vysvětlit jejich zcestné představy o tom, že západní hodnoty platí všude a že je naší povinností je prosazovat všude. I to zaznělo na konferenci pořádané think-tankem Institut 2080 a politickou skupinou Evropského parlamentu „European Alliance for Freedom“ pod záštitou poslance Parlamentu ČR Martina Lanka. Jednou z částí konference byl i blok s názvem „Poevropštění islámu, nebo islamizace Evropy?“. Moderování se ujal publicista Marian Kechlibar, který se na blogu Kechlibar.net otázkám islamizace Evropy dlouhodobě věnuje. Hlavním řečníkem byl mentor strany Realisté Petr Robejšek, který poprvé kandiduje v blížících se volbách.

V úvodu svého vystoupení připomněl jednu z historických událostí, kdy čínský kníže Siang bojoval v roce 638 před naším letopočtem se silnějším státem Šu. „Jeho vojska už byla sešikována, zatímco nepřítel se teprve plavil přes řeku. Rádci ho vyzývali, aby zaútočil. Nechtěl. Šlechtic přece nenapadne člověka v potížích, reagoval kníže na jejich naléhání. Vojska státu Šu se začala vyloďovat a poradci ho opět nutili k útoku. On jim odpověděl stejně. Povel k útoku dal teprve tehdy, až byl nepřítel sešikován. A prohrál. Není jisté, zda prohrál proto, že byl změkčilý, hloupý nebo naivní. Ale jisté je, že se západní země dnes chovají stejně. Je to tím, že dekadentní elity vládnou společnostem, které jsou z větší části omámeny právy,“ konstatoval politolog a publicista Petr Robejšek.

Mrtvým spoluobčanům už není humanismus, v němž žili, nic platný

Jen tak si lze podle něj vysvětlit scestné představy o tom, že západní hodnoty platí všude a že je naší povinností je všude prosazovat. „Tato víra je výstavním kouskem v galerii utopií, které často stojí lidské životy. K utopiím, které stojí lidské životy patří i představa, že pokrok je funkcí času, že je nezvratný. Naopak nárůst svobody je možný jen tak dlouho a v té míře, jak to dovolí celková bezpečnostní situace. V některých případech musí být samozřejmě svoboda omezena ve prospěch bezpečnosti. Proč? Mrtvým spoluobčanům už totiž není humanismus politického a právního systému, ve kterém žili, příliš mnoho platný. Proto je třeba na prvním místě chránit životy příslušníků vlastní společnosti, a to všemi prostředky. Nejdříve je nutné zajistit existenci naší civilizace a teprve potom hovořit o svobodách a právech cizinců, kteří žijí nebo chtějí žít na našem území,“ zdůraznil Petr Robejšek.

Za další utopii, která v konečném důsledku může stát lidské životy, považuje takzvaný postmodernismus. „Představa o tom, že všechny výplody lidské mysli, tudíž i hodnoty, podle nichž se společnost třídí, mají stejný význam, jsou stejně hodnotné, a tudíž mezi nimi neexistuje žádná nadřazenost, je příklad sebevražedné perverze tolerance. Ústavy dovolují ostře zasáhnout. Kupříkladu článek 21 Code civil des Français, francouzského občanského zákoníku, říká, cituji: ´Nikdo, kdo neprokáže svoji asimilaci do francouzské pospolitosti, nemůže být Francouzem´. Tak se ptám, proč francouzská vláda neuplatňuje svoje vlastní zákony. A odpovídám: Protože moc tam vykonávají dekadentní lidé,“ zdůvodnil nečinnost francouzské vlády politolog.

Západu nic nedlužíme a jeho pomatené představy přijímat nemusíme

Poukázal rovněž na to, že nikdy nesmíme zapomenout, že války byly a jsou hodnotově asymetrické, protože proč bychom je jinak vedli. „Nepřátelé jsou ti, kteří odmítají naše představy o smyslu, oprávnění a způsobech dosahování cílů v našem hodnotovém systému. Nepřátelé jsou ti, kteří kritizují, zpochybňují nebo zavrhují naše hodnoty. Co to jsou vlastně hodnoty? Hodnoty nejsou nic přirozeného jako třeba dýchání. Hodnoty jsou lidské výmysly, které se neprosadí prostě proto, že jsou dobré samy o sobě, nýbrž hodnoty jsou pokusy vytvořit a udržet ostrov určitého pořádku v celkovém moři chaosu. Proto jsou hodnoty něco jako velmi vzácné orchideje, které přežijí pouze ve skleníku s pancéřovými skly. Jednoduše řečeno, hodnotový systém přežije pouze tehdy a do té míry, do jaké je jeho nositel ochoten a schopen použít na jeho obranu násilí,“ vysvětlil Petr Robejšek.

Z vyřčeného proto plyne, že hodnotový systém s vysokou mírou tolerance nebo volnosti musí být navenek i dovnitř zaštítěn použitím síly. „To konkrétně znamená, že zachování tolerance a rovnosti uvnitř státu předpokládá ochotu a schopnost smířit se s tím, že mimo něj panuje netolerance a nerovnost. Mimochodem jenom tak mohl Západ přežít tzv. studenou válku. Západní země se sice vojensky obrnily proti Sovětskému svazu, ale zároveň neudělaly nic pro to, aby ve střední a východní Evropě prosadily svoje hodnoty. Jenom na okraj. Také proto Západu nic nedlužíme. Naopak. Západ nemá sebemenší právo dělat nám dnes svědomí, když odmítáme přijmout jeho pomatené představy o multikulturalismu a o údajné obecné platnosti demokratických a lidskoprávních hodnot,“ připomněl publicista a komentátor skutečnost, že Česká republika bývá peskována, když se některým pomatenostem vzpěčuje.

Přibombardovávají demokracii k civilizacím, které jsou ve středověku

Je přesvědčen o tom, že západní názorové elity se ve studené válce chovaly mnohem racionálněji než dnešní západní elity. „Tehdejší kavárenští debatéři sice s politováním a s dráždivým mrazením v zádech psali o skandálních poměrech v komunistické totalitě, ale neudělali nic pro její násilné odstranění. A dnes? Byli to právě vlivní francouzští filozofové, kteří ultimativně požadovali, aby byl Kaddáfí svržen a odstraněn od moci. Povšimněte si toho paradoxu. Západní mocenské a názorové elity se ve studené válce neodvážily prosazovat demokracii, a to dokonce ani tam, kde již jednou existovala, jako třeba v bývalém Československu. Ale dnes hrdinně přibombardovávají demokracii k civilizacím, které mají blíž ke středověku než k jedenadvacátému století. Jak pokrytecké, jak bezúčelné, jak hloupé, jak nebezpečné,“ zhodnotil Petr Robejšek.